Předchozí část najdete zde.

Neděle. Den 3. Poslední.

Budím se v 5:30. Východ slunce je někdy teď a tak mi nezbývá nic jiného, než vzít kompaktíka a vyběhnout k rozhledně. Podle okolního světla se totiž zdá, že ač má slunce nad Březovou vycházet teď, pološero obklopující les mi dává naději, že to neplánovaně stihnu a mám pár minut k dobru.

Slunce se pomalu vyhoupne nad lesnaté svahy, spadající do údolí řeky Svitavy, a než se nasnídáme, schová se do hutné šedivé masy mraků. Vyrážíme skoro o hodinu později, než bylo v plánu, ale neztrácím naději, že časově napjatý plán klapne. Je v něm rezerva právě pro podobné případy.

Polní cesta je vystavena větru, který příjemně ochlazuje dusný vzduch, a vlní se mezi sklizenými poli. Kráčíme krajinou křížků až k zarostlému sešupu do obce Bělá nad Svitavou, kde se prodíráme zarostlou a neudržovanou pěšinou, kterou nešel nikdo snad 10 let. Za dvoumetrovými kopřivami vykoukne mostek přes Bělský potok, který má víc děr, než prken. Až tu za 10 let půjdou další turisté, zcela jistě už z mostku zbyde jen nosná konstrukce.

Za silnící musíme zase do kopce, po hraně lesa Čertovým úžlabím a mezi do poli do obce Vítějeves. Déšť přichází nečekaně, ze zálohy ještě v Čertově úžlabí. Asi nám ho byl právě čert dlužen.

Na obloze není žádná změna, ale najednou začíná kapat a za minutu je z toho pořádný slejvák. Sotva stíháme nandat pláštěnky a podívat se na radar. A taky je už teď jisté, že po náročném sestupu rozhodně nestíháme ten důležitý spoj ze Svojanova, co jsem potřebovala stihnout. Volám SOS muži, jestli nás zachrání. Zachrání.

Déšť buší neúnavně do pláštěnek a my jen mechanicky kráčíme vpřed. Pořád po cestě až ke křížku, kde se musíme znova podívat do mapy. Jdeme po jediné cestě bez odboček po hraně lesa, ale když se před námi rýsuje obec Chrastavec, je jasné, že nějaká odbočka po cestě být musela.

Nevadí, přístřešek se stříškou na kraji obce Chrastavec se nám hodí na svačinu a přečkáme v něm další bouření s přívalovými dešti. Na silnici stojí voda a vůbec mi nevadí, že jsme se takhle ztratily. Když přejde to nejhorší, po cyklostezce zdoláme poslení dva kilometry do Vítějevsi, našeho aktuálního cíle.

Z Anenské Studánky do Vítějevsi, srpen 2024, třetí den.

Z lesů na obzoru se páří a oblohou plují potrhané lehké mraky po dešti. Letní deště mají svoje kouzlo a dneska mi jedno kouzlo stačí. Zatímco čekáme na muže ve Vítějevsi, přichází další vlna srážek a dnes jsem v tom horkém a dusném počasí fakt ráda, že už nemusím jít dál ani metr.

Další pokračování naší cesty zase někdy příště. Ale bude spoiler. Letos Bona pokračování zrušila pár dní před odjezdem, kvůli horečkám a škaredé nemoci. Tak snad příští rok.

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie!