Předchozí díl najdete zde. Vysvětlivka: Erminio byl název tlakové níže, která výrazně ovlivnila počasí naší dovolené.

V noci ještě párkrát sprchlo. Ale ráno se hlásilo o slovo sluníčko. Naplánován byl poměrně dlouhý výlet, který čekal, až se počasí umoudří. A to bylo až v pátek. Cílem bylo slavné poutní místo, jedna z nejstarších jeskynních svatyní Santuario di San Michele Arcangelo ve městě Monte Sant´Angelo.

Cestou jsme jen zírali na hektary zaplavených vinic – kmínky révy najednou byly pěstovány jako rýže – stopy Erminia byly všude znatelné. A ve vinicích a sadech se místo špačků procházeli plameňáci. A kopce v dálce byly pokryty novým sněhem.

Jeskynní svatyně Archanděla Michaela.

S Pepou jsem ve svatyni byla při naší návštěvě Gargána dvakrát. A dvakrát jsme se pomalu posouvali dolů do jeskyně v davech. Tentokrát byl Velký pátek. Během dne se nekonaly žádné bohoslužby, slavné poutní místo bylo díky svátkům prázdné.

Střechy starého města Monte Sant’Angelo.

Po návštěvě kostela jsme prošli staré centrum pod hradem a zašli na oběd. A po obědě byla ještě káva. A při ní padlo rozhodnutí, že kvůli ledovému větru vzdáme výlet do nejvyšších kopců poloostrova Gargáno, a pojedeme domů. Přeci jen nás čekalo balení a dvoudenní cesta zpátky.

Pohled z Monte Sant’Angelo dolů k Manfredonii.

Sobotní ráno bylo teplé, sluníčko naplno svítilo, a my vyráželi na dlouhou cestu domů. Rozloučili jsme se s druhou částí expedice a vydali se na sever. Slíbila jsem vnoučatům, že pokud to jen trošku půjde, do moře se namočí. A protože se jelo poklidně (dálnice, pobřežní silnice i železnice byly sesuvy půdy uzavřeny až tři dny po našem průjezdu), zastavili jsme se odpoledne u pláží městečka Gabicce Mare. Ti šílenci tam fakt vlezli… i když na všech kopcích kolem ležel ve středu napadlý sníh.

Jadran u Gabicce Mare. Yoda v Itálii III., duben 2026

Ubytovali jsme se ve dvou maličkých domcích v kempu v San Marinu a vyrazili na podvečerní průzkum ministátu. Panoramatické výtahy (zdarma k použití) nám ušetřily stoupání (Yoda jezdí jak profík, ani cizí lidé kolem něj mu vůbec nevadí) a tak jsme kromě centra zvládli dobýt i všechny tři věže na vrcholku Monte Titano. Yoda se nadšeně občerstvoval u každé hromady čerstvého navršeného sněhu.

Procházka po San Marinu.

Večeře u hradeb byla ozářena zapadajícím sluníčkem, večer v San Marinu se opravdu vydařil. A ráno jsme vyrazili na poslední kus cesty. Ta byla zcela poklidná a tak už před devátou jsme na Vinohradech vyložili dítka a pokračovali ještě poslední úsek domů.

Večeříme u hradeb San Marina při západu sluníčka.

Deset dní. Devět nocí. Třetinu času nám Erminio pil krev, ale i s ním se dala dovolená užít. Nestěžoval si nikdo. Expedice Puglia 2026 byla prohlášena za úspěšnou.

Jedu domů.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!