Vysvětlivka: Erminio byl název tlakové níže, která výrazně ovlivnila počasí naší dovolené

Letos byl opět k expedici s vnoučaty zvolen předvelikonoční čas. Vyrazili jsme v rozšířené výpravě – tedy 4 dospělí a 4 puberťáci (hrozně to letí – i ten nejmladší už je desetiletý a tomu nejstaršímu bude za pár týdnů šestnáct). A pochopitelně Yoda nemohl chybět. Obě části výpravy měly sraz až v sobotu večer v místě týdenního ubytování.

Naše část vyrážela v pátek odpoledne. Dítka přiběhla ze školy hned po zvonění, oběd (řízky a bramborový salát) se podával v autě. Snažili jsme se Vinohrady opustit dřív, než se Praha dá do pohybu a budou kolony na výjezdu z města. Podařilo se – na to, že na gymplu zvonilo v 13:45, tak už o půl hodiny později jsme vyrazili směr Budějovice, Linec, Udine.

Jelo se podle hesla: Nezastavujeme, pouze přibržďujeme… Protože kilometrů nás čekalo docela hodně – 700 km. Ubytování jsme měli zajištěné v Udine. Velmi dobře vybavený byt na klidném předměstí měl klíče v trezorku, to nám vyhovovalo, protože jsme mohli dorazit i velmi pozdě, kdyby na cestě byla nějaká potíž.

Alpy ještě mají sněhu dost. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Cesta byla naštěstí bezproblémová – už v jedenáct večer jsme mohli zapadnout do peřin. A ráno chvilku po sedmé opět do auta – čekalo nás dalších více než 900 kilometrů. Italské dálnice jsou drahé – ale kvalitní a s malým provozem. Takže se jede dobře. Zastávka na protažení nohou byla naplánovaná do Gradary.

Poslední pohled na Gradaru z parkoviště pod hradem. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Gradara je obrovský zachovalý hrad z 12. století kousek od Rimini. A je spojený a s Dantovým Peklem – díky příběhu Paola a Francesky. Krásné počasí, daleké výhledy na Apeniny na straně jedné a na Jadran na straně druhé. U hradeb kvetly divoké maličké bramboříky. A překvapivě (před sezónou) fungovala i místní zmrzlinárna. Takže první z vynikajících místních zmrzlin jsme ocenili všichni včetně Yody (ten dostává ode mě zmrzlinu odrýpnutou piškoty, kterých mám plné kapsy).

Po rychlém obědě jsme se vydali na zbytek cesty. A docela brzy jsme hledali klíče u vrat našeho budoucího domova. Veliká zahrada plná citrusů a olivovníků uchvátila Yodu. Mohl nerušeně průzkumničit, pozemek byl kvalitně oplocen.

Průzkum zahrady. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Velký dům poskytoval vše, co jsme potřebovali. Čtyři ložnice, tři koupelny a prostornou kuchyň s obývákem. Z něho se dalo všude projít ven – velké prosklené posuvné dveře umožnily z prostoru ve vedrech udělat vlastně jen obří zastíněnou terasu… ale to za našeho pobytu nehrozilo – přítel Erminio už se formoval… a přeci jen byl teprve konec března.

Druhá část expedice dorazila asi o hodinu později. K večeři se podávaly brambory se sekanou a domluvil se plán na další – první expediční den.

V neděli ráno bylo po náročné cestě vyhlášeno FD – tedy „flákací dopoledne“. Tedy jak pro koho. Někdo spal, někdo háčkoval, někdo byl na nákupu, někdo připravoval oběd… Ten se podával již v půl dvanácté, aby bylo dost času na dvě návštěvy zajímavých míst v okolí.

Castel del Monte. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

První zastávka byl Castel del Monte. Osm osmibokých věží je symetricky rozmístěno kolem osmibokého nádvoří. Komnaty jsou osmiboké… Proč ta stavba vznikla, se neví. Někdo říká obyčejný lovecký zámeček, jiný za tím vidí černou magii, jiný tajný vztah k islámu výjimečného krále…

Šli jsme pěšky z parkoviště (byť v ceně je autobus), protože bylo krásně, všude kvetly jarní kytičky a cesta není dlouhá. Tak akorát na příjemné protažení nohou. Na hradě Vilém zjistil, že jako patnáctiletý může dělat doprovod ostatním dětem. A tak za nula euro „koupil“ čtyři vstupenky a vyrazili dovnitř na individuální prohlídku komnat. Děti a studenti mají v Itálii památky zadarmo.

Výhled do kopců. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Vrátili se nadšení. Někteří z architektury, jiní z toho, že mohli jít sami (nebojím se, jsou rozumní a samostatní). My si zatím užili krásných apulijských výhledů. Cestou zpátky jsme ještě navštívili město Trani.

Kostel na nábřeží je úchvatný. Na místě původního kaple, kde byl pohřben Mikuláš Poutník (San Nicola Pellegrino), vyrostla románská bazilika. A nad ní vybudovali gotickou katedrálu. Tři propojená patra. Tři obrazy víry, architektury, doby… Neskutečná stavba.

Katedrála v Trani. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Obdivovali jsme ji uvnitř i z dlouhého mola zakončeného majákem. Rackové řvali, moře šplouchalo, byl teplý večer. Moc hezky jsme v Trani zakončili opravdu povedený dovolenkový den. Večer proběhl první z lítých bojů mezi dospěláky a juniory – v minipexesu překvapivě vyhráli dospělci – na děti tak zbylo mytí nádobí pro další den…

V pondělí se vstávalo brzičko – dospávalo a snídalo se v autě, neboť jsme přejížděli z východního pobřeží na západní – cílem bylo dobýt Vesuv. Parkování i časovou vstupenku ke kráteru jsme měli koupené už měsíc dopředu. Na místě se vstupenky pro osm lidí ve stejný čas koupit nedají.

Yoda na Vesuvu. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Opět jsme nevyužili taxíky kroužící mezi parkovištěm osobních aut a turnikety na vstupu – a šlapali jsme pěšky. Užívali jsme si pohledy na sopečnou krajinu i Neapol pod námi. Bylo teplo, krásně. Nahoře na stezníku kolem kráteru bylo lidí jak na Václaváku. Šli jsme v davech – ale pohledy do kráteru i na čmoudíky z něj stoupající stály za to. Yoda v pohodě.

V poledne už jsme byli dole v Herkuláneu. A šli hledat restauraci. Hned v té první, když uviděli psa, tak omdleli jen na chvilku… a rychle našli řešení. Přes poměrně rušnou silničku měli zahrádku, kde obsluhovali v sezóně. A protože bylo hezky, rychle otřeli stoly, donesli ubrusy a podsedáky… a měli jsme celý prostor jen pro sebe. A oni osm hladových hostů – tedy spokojenost na všech stranách.

Herculaneum. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Archeologický areál v Herkuláneu se mi moc líbil. Je úplně jiný než slavnější Pompeje. Zvolili jsme ho proto, že na prohlídku může pes (do Pompejí ne). A opravdu Yoda nikomu nevadil – ani košík nemusel mít. Nesměl jen k ostatkům (to je pochopitelné) a nesměl na mozaikové podlahy restaurovaných vil (a to také nebyla žádná potíž).

Herculaneum. Yoda v Itálii I., březen/duben 2026

Dítka byla překvapená luxusem bydlení v roce 79… Dvoupatrové vily, bazénky v atriu, mozaikové podlahy, barevně malované místnosti, krásné sochy… Vesuv nad námi se tvářil vlídně – jako by za nic nemohl. Cesta po dálnici byla relativně rychlá, takže po večeři zbyl čas na další klání staří proti mladým – tentokrát v piškvorkách a sice těsně, ale opět nádobí čekalo na mládežníky…

A o půlnoci dorazil Erminio…

Pokračování příště. Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!