Předchozí díl najdete zde.

I pondělí byl poměrně náročný den. Čekala nás návštěva Sevilly. Obří město plné památek. Navíc již probíhaly oslavy velikonočního týdne Semana Santa, které zahrnují i obří každodenní procesí. Takže všude zátarasy, tribuny, červené koberce, výzdoba.

Ale také minimum parkovacích míst, neboť v centru z tras procesí jsou všechna auta včetně aut rezidentů vyhnána. Pokud jsme chtěli mít jistotu, že zaparkujeme blízko centra, museli jsme si místo dopředu zaplatit – a to na 24 hodin, na míň to nelze. A pak najít to správné parkoviště – což nebylo snadné, neb třeba mapy cz ho neznaly.

I tentokrát nebyl pro všechny jednotný program – Pepa s dětmi měli za hlavní cíl průzkum největší gotické katedrály na světě včetně věže a já s Yodou průzkum velikých parků mezi nábřežím a náměstím Plaza de Espaňa.

Katedrála ve své gotické kráse, Sevilla.

Katedrála v Seville je úžasná. Zase fotky řeknou asi víc, než strohý popis. Za zmínku stojí třeba to, že ve věži nejsou schody, ale šikmé chodníky, po kterých se nahoru jezdilo na koních. A musím připomenout i to, že je v katedrále pohřben Kryštof Kolumbus.

Hrob Kryštofa Kolumba v katedrále v Seville.

A opět se potvrdilo, jak už jsou vnoučata velká – už je spousta věcí zajímá, o řadě věcí se dá diskutovat, ne na vše mají stejný názor – společné dovolené jsou zase o trošku jiné, než dřív. Ale stále je to stejně báječný společně prožitý čas. Katedrála se jim líbila – opět s jedinou výhradou – všude davy lidí.

Palác na náměstí Plaza de Espaňa, Sevilla.

Než jsme se v parku rozešli, ztropil Yodislav scénu. Tušil, že mu děti odejdou, navíc jsme se dohadovali v časovém presu (ano, i do katedrály musíte mít časovku), jestli stihnou ještě rychlé občerstvení, jak se pak potkáme… a navíc spousta koní v kočárech, lidí, cyklistů, dětí, psů… Kvílel, zmítal se na vodítku, že půjde s nimi… Úplně vypnul.

A s Yodou vidíme další kašny a pavilony v parku, Sevilla.

Chvilku mi trvalo, než jsem ho uklidnila – ale pak už zase byl pohodový cestovací parťák. Koně už vůbec neřešil, kachny na rybníčcích neřešil, papoušky, kavky, holuby neřešil. Ani kočky ho nezaujaly. A tak jsme spolu postupně během téměř tří hodin objevovali všechna zákoutí a stavby v soustavě parků, i plaza de Espaňa jsme si podrobně prohlédli.

S Yodou obcházíme Plaza de Espaňa, Sevilla.

Tam jsme také měli sraz. Cestou přes park zpátky do garáží jsem jim ukázala, kde je nejvíc papoušků (já vím, že mníškové šedí i alexandři malí jsou invazivní druhy, ale stejně je to pro nás zážitek, když nám ječí nad hlavou), kde jsou nejhezčí kašny, malá kachňátka a zdobené pavilony.

Yoda v parku, Sevilla.

Dvouhodinovou cestu zpátky jsme si ještě zpestřili ornitologickou zastávkou. Laguna de Fuente de Piedra kousek od dálnice je známým hnízdištěm plameňáků. A kupodivu fotogenicky pózovali hned na zaplavených loukách u parkoviště. Nejen plameňáci, ale i tenkozobci opační.

Plameňáci a tenkozobci, Laguna de Fuente de Piedra.

Díky mokrému jaru byly místy zaplaveny i pastviny, sady i pole v okolí. A plameňáky jsme tak vídali i při dalších cestách. Počasí nám tentokrát přálo, v Seville teplota vylezla i nad dvacet stupňů – o této dovolené věc nevídaná. No a pochopitelně jsme museli doplnit i zásoby – pečivo, šunku a ovoce se zeleninou.

Budíka jsme tentokrát nenatahovali – na úterý bylo povoleno dospávání a odjíždět do hor jsme měli až po obědě.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie.