Předchozí díl najdete zde.

Celou noc z pátku na sobotu lilo. Navíc ani teploty rozhodně neodpovídaly standardním přímořským hodnotám. A tak jsme dítka nebudili a nechali je pořádně vyspat. Před polednem přestalo pršet a hned po obědě jsme se vydali do skalního města El Torcal.

El Torcal utopený v mlze. Duben 2025

S Nightem před deseti lety jsme tam byli nadšení. Kozorožci na každém druhém skalisku, překrásné výhledy do kraje, nesmírně zajímavé skalní útvary. A letos?? Zatímco cestou bylo docela hezky a i sluníčko vykouklo, El Torcal byl zcela utopený v mlze.

El Torcal utopený v mlze.

Procházka to byla zajímavá, občas bylo trošku vidět, častěji byla dohlednost minimální. Výhledy nula, kozorožci nula (když pominu spousty stop v měkkém bahýnku a ještě víc bobků), skály krásné a tajemné v mlžném oparu. Pár orchidejek jsme našli, ale často byly omrzlé. Nejhustší mlha byla, když jsme opouštěli parkoviště… jeli jsme opravdu krokem, neb nebylo vidět vůbec nic.

Antequera - kostel vedle alkazaby.

Ale když jsme začali na druhé straně kopců klesat k Antequeře, krásnému bílému typickému městečku v horách, počasí se umoudřilo.

Střechy Antequery.

Navštívili jsme nejprve kostel na kopci vedle alcazaby a pak prošli historické centrum dole ve městě. Vzduch voněl citrusy – protože je mají všude a byly v plném květu.

Dolmeny na okraji Antequery.

Autem jsme poodjeli na okraj města k trojici obřích dolmenů. Minule jsem hlídala psa já, tentokrát jsme si vodítko prohodili a já s dětmi nahlédla do útrob prehistorických staveb. A už od minula jsme věděli, že proti dolmenům je i dobře vybavený obchod – a tak jsme nakoupili zásoby na dva další dny (ehm – oba puberťáci mají značně zvýšenou spotřebu potravin, jedna večeře nestačí).

Večerní výhledy ze dvorka ubytování na sousední kopce.

Večer jen krátká porada o plánu na další den, zadání parkovišť do navigace… a hurá pod duchýnky (chodila jsem přikládat do krbu i v noci, aby se dům prohříval…

Foto: Xerxovi. Podívejte se do pěkné fotogalerie.