Předchozí díl najdete na tomto odkazu.

Ráno jsme vstávali za tmy. Přeci jen dál na západ si sluníčko dává na čas. Naše cestovní minikuchyň (malá rychlovarka, dva plecháčky, dva talířky a dva cestovní příbory) zajistila hbitě snídani – káva, čaj, mazanec. Yoda měl k snídani maso i granule a navíc jsem mu připravila do krabičky i cestovní oběd a i nám svačinu na cestu.

Vienne - katedrála

Sbalila jsem obří psí deku (pelech z auta není tak velký, jak Yodislav v noci potřebuje), pár našich drobností a už v sedm jsme byli na cestě. Bylo krásně, sluníčko vstávalo – ale zima byla taková, že v zastíněných místech podél vody měla tráva mrazivý stříbrný kožíšek.

Prvním cílem na protažení nohou uprostřed téměř osm set kilometrů dlouhé cesty bylo město kousek pod Lyonem – Vienne. Město, kde je řada památek a kde jsme se zatím nikdy na svých cestách nezastavili. Parkovali jsme v centru. Katedrála sv. Maurice byla otevřená. Bylo chvilku před polednem a lidí kolem bylo minimum. I přivázala jsem dogouna na přehledném místě ke kamennému zábradlí – a ušetřili jsme drahocenný čas, protože jsme mohli krásu gotiky obdivovat najednou.

Obešli jsme pak centrum a nevynechali asi nejslavnější místní památku – zachovalý římský chrám z 1. století (chrám Augusta a Livie). Nakoukli na náměstí s radnicí a vraceli se kolem parku s antickými ruinami. Škoda, že park se opravoval a byl nepřístupný. Na antické divadlo ani na kapli Panny Marie na kopci nad městem nedošlo. Kilometrů do cíle nám ještě dost zbývalo a tak jsme si dali rychlý oběd a vyrazili dál na jih.

Vienne - antický chrám Augusta a Livie

V Orange jsme už byli. Ve slavném antickém divadle, i v centru města. Ale neviděli jsme tenkrát Vítězný oblouk na severním předměstí. A tak tentokrát jen krátká zastávka u oblouku na protažení nohou po další dávce kilometrů – a moc se povedla. Prázdné veřejné parkoviště hned u krásné antické památky. Ta dnes stojí na upraveném místě uprostřed velkého klidného kruhového objezdu.

Vítězný oblouk v Orange.

Mám ráda památky, na které si můžu sáhnout. A tady to jde. I Yoda byl spokojen, nikde nikdo, nemusela jsem ho mít na krátko. Pod parkovištěm byl navíc velký zastíněný park, který byla spousta psích vzkazů a možnost příjemného proběhnutí.

Vítězný oblouk v Orange.

Francouzské dálnice jsou drahé. Ale na straně druhé mají četná čistá a skvěle vybavená odpočívadla, jsou kvalitní a je na nich relativně málo aut. Jelo se dobře, vedro nebylo, bylo sucho. Mnohem dřív, než jsem plánovala, jsme byli v Montpellier. Místě, kde jsme měli zajištěn nocleh v B&B.

Ulice Montpellier.

A tak jsme rovnou zamířili do centra, že koukneme na katedrálu a na místní aquadukt v rozsáhlém parku. Do navigace jsme zadali dopředu vyhlédnuté parkoviště, ale nastala zrada. Kousek od cíle najednou bagr přes cestu – jakási havárie na potrubí a uzavřená jednosměrka. V centru.

Ulice Montpellier.

I místní se nemohli vymotat a vyjíždět z jednosměrky v protisměru, když na vstupu ještě nebyla žádná zákazová značka… nebyla to psina. Auto jsme nakonec nechali na prvním možném parkovišti – ale ke katedrále už to bylo dost daleko. Navíc staré město bylo poměrně vybydlené, řada bezdomovců se štěkajícími psy (Yoda vzorný), prostě nám tahle zastávka moc nevyšla. A tak jen katedrála a jeli jsme se ubytovat.

Katedrála v Montpellier.

Hotýlky B&B bývají na předměstí blízko dálnice. Moderní pokoje s minimálním vybavením – ale solidní postele, kvalitní wifina, sprcha, záchod, parkování za plotem, žádné klíče – jen kódy, takže se dá přijet a odjet kdykoli… víc na přespání nepotřebujeme.

Přístav v Palavas les Flots.

Po večeři jsme vyrazili ještě na procházku u pobřežního městečka Palavas les Flots. Cestou autem přes kanály a laguny nás uchvátily pohledy na mokřady plné plameňáků, spoustu racků a vodních pipin…

Večer u moře.

Došli jsme až do přístavu a kochali se zapadajícím sluníčkem. Letovisko bylo zcela bezlidné – sem sezóna ještě ani nenakoukla. Ale nám a hlavně Yodovi to udělalo už skoro prázdninovou radost.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!