Předchozí část najdete zde.

Den spěchu. Jak už jsem psala v úvodním povídání, původně zakoupené (a zaplacené) letenky byly zrušeny. Náhradní let s přestupem a čekáním 6 hodin v noci na letišti v Německu jsme odmítli – a díky tomu, že cestující jsou dva nezletilci letící bez doprovodu, tak jsme nakonec vyhádali vrácení plné ceny…

Letenky s jinou společností byly dražší, ale hlavně se změnil čas příletu. Místo sobotního dopoledne na páteční večer. A abychom neměnili všechna naše ubytování (zamluvená a některá i zaplacená), museli jsme v pátek ze Zaragozy vyjet tak, abychom se stihli po 800 kilometrech ubytovat v kopcích nad Málagou, vybalit (jinak bychom neměli kam naložit děti) a být včas na letišti.

Tady byla poustevna, dnes kostel s Goyovými malbami.

Takže jen jedno kulturní zastavení. Hned za Zaragozou (proto fotky rozmazané, neb byla ještě tma) u bývalé poustevny v Muel. Poustevník si vybral krásné místo – u skal vedle vodopádu na řece Huervě. Jeho poustevna byla časem proměněna v klášterní kostel, uvnitř jsou Goyovy obrazy. Vedle je překrásný park plný voňavých kvetoucích citrusů a spousta vodních kanálů a nádrží.

Vodopád na řece Huerva.

Do areálu nesmí pes. A tak střídáme rychlé nakouknutí do zahrad, vyfocení vodopádu a já také pozorovala ve tmě dvě docela velké šelmičky. Kočky to nebyly. Vydry? Spíž než žanetky, protože ty by asi byly menší. A pak rychle do auta a ukrajovat jeden kilometr za druhým.

Zbrzdil nás ucpaný vnější okruh kolem Madridu, velká průtrž mračen, která se nás držela a pohybovala se stejným směrem, a také přesuny vojenské techniky – tolik tanků a obrněnců na tahačích jsem nikdy neviděla. Doprava se uklidnila až v Andalusii. Všude kolem nás se do všech směrů rozkládaly olivové sady. Kam oko dohlédlo – olivovník vedle olivovníku.

Všude kolem jsou olivovníky.

Klasickou usedlost v horách mezi olivovými sady jsme našli bez potíží. Měli jsme pronajatou menší část domu – ale v té druhé nikdo ubytován nebyl. I díky předpovědi počasí jsme zůstali jedinými hosty a měli celou velkou dobře oplocenou usedlost sami pro sebe celý týden. Pan domácí (jistě významně 80+) mluvil zajímavým mixem – dvě slova anglicky a následovalo dlouhé souvětí ve španělštině.

Počasí velmi proměnlivé - zrovna sluníčko vylezlo.

Důležité věci jsme pochopili. Že je hnusná zima a máme si topit v krbu. Dříví že je dost (a bylo ho dost). Že v ložnicích jsou radiátory. Že bazén nečistil, neb se koupat nedá (a to jsme měli písemně potvrzený funkční bazén – ale je pravda, že počasí bylo jen pro opravdu velmi otužilé plavce). A že někdy ještě dojede dosázet zbytek muškátů, neboť má kvůli počasí velké zpoždění.

Kopce nad „naší věží“ mají kolem 1500 metrů.

Odjel a my ho brzy následovali. Tentokrát už jen na letiště. Dítka měla ani ne půlhodiny zpoždění a pak Yoda málem převrátil auto, jak mohutně je vítal. Oba puberťáci jsou momentálně vynikající strávníci a tak ještě rychle pozdní večeře (špagety a boloňská omáčka s doma zavařeným masem). Spát jsme šli o půlnoci s tím, že se ráno nevstává, neboť má lejt celou noc i dopoledne. A předpověď se vyplnila.

Foto: Xerxovi. Podívejte se do bohaté fotogalerie!