Před časem jsme si pořídila nejprve jedno kotě kanadského sphynxe, holčičku Arwen, a o necelý rok později jsem neodolala a z dalšího vrhu stejné chovné stanice, si vzala kluka Caspera. Doma mají ještě dva kámoše v nalezené polodlouhosrsté asi tak dvanáctileté Čin a krátkosrstém černobílém čtyřletém kocourkovi Ferdovi.

Sphynx je tak trochu malinko jiná kočka, než druhá plemena. A tak je dobré, když má člověk někoho, na koho se může se svými otázkami obrátit. A tak postupem času, jak jsem nejprve pokládala dotazy na péči o koťata, tak později už jsme si s chovatelkou psaly i o věcech osobních. Koncem loňského roku se N a M narodila krásná holčička. A já dostala pozvání, že někdy se můžu přijet na malou podívat.

S N jsme si domluvily později i přesné datum. A tak jsem v sobotu, 26. dubna, nasedla v Praze na Roztylech na autobus směr Jindřichův Hradec. Zdálo se, že nám přeje i počasí, už ráno bylo krásně. Z e-mailů a sms zpráv jsem věděla, že N si pro náš den připravila výlet, a to dle mých představ, ale neprozradila mi, o co půjde.

Autobus měl jen několik zastávek, a tak jsem v 10:45 vystoupila v Jindřichově Hradci. N už na mne čekala na zastávce i s malou, spinkající v kočárku. Uložily jsme nepotřebné věci do auta a procházkou došly k Bistrotéce „Lavendy“, kde jsme se usadily u stolečku venku a objednaly si „brunch“ a kávu latté. Po příjemném občerstvení jsme se vydaly na procházku městem. Jindřichův Hradec opravdu stojí za návštěvu a delší pobyt, je tu moc krásně. Došly jsme k autu, nasedly a vyrazily na plánovaný výlet.

Snídaně v Jindřichově Hradci

Stále jsem netušila, kam se vydáváme. Krátce předtím, než jsme zastavily, jsem si všimla „rozcestníku“ upozorňujícího na blízkost „ZOO v Horní Pěně“. A ta byla cílem naší výpravy. O existenci ZOO jsem vůbec nevěděla. A N se výběrem opravdu trefila do mého gusta.

V kostce, něco málo o ZOO Na Hrádečku: pomyslný základní kámen byl položen v r. 2011. Původní záměr byl vlastně hobby chov. Ale s přibývajícími druhy zvířat se zrodila myšlenka zoologické zahrady. Od r. 2016 jde o soukromou licencovanou zahradu s rozlohou 10 ha, nacházející se mezi Dolní a Horní Pěnou u Jindřichova Hradce. K vidění je tu více než 200 druhů zvířat, mezi nimi i ohrožené druhy, chráněné úmluvou CITES.

Zoo v Horní Pěně

A tak tu můžete vidět zástupce savců, ptáků, plazů, obojživelníků i bezobratlých. Seznámit se můžete i se šelmami: servalem stepním, pumou americkou, lvy, hyenami skvrnitými, surikatami či skunky pruhovanými. Primáty tu zastupují drápkaté opice, guerézy angolské, vari černobílí, lemuři rudočelí a kotulové veverovití. Ve voliérách posedávají ve větvích papoušci – kakadu naholící, žako liberijský, nestor kea, ary ararauny, nebo ary malé. Z kopytníků se vám představí velbloudi dvouhrbí, skotský náhorní skot nebo lamy krotké. Dále jsou tu k vidění klokani rudokrcí, klokani uru, mary stepní či kapybary. Uvidíte však i mnoho dalších zvířat, která jsem tu nezmiňovala.

Zahrada spolupracuje s ostatními ZOO v ČR, ale i v Evropě, podílí se na ochranářských projektech, pořádá vzdělávací akce pro veřejnost, školy. Další aktivitou jsou příměstské tábory pro děti. Zážitkové programy nabízejí: den ošetřovatelem; nakrmte si mě; komentované prohlídky; vouchery; noční prohlídky; akci mladý biolog 2025…

Odpolední káva

Zahrada měla v r. 2009 pouze jednoho zaměstnance, nyní zaměstnává více než 30 lidí (včetně brigádníků). Trvalý personál čítá 16 osob. Od N jsem se při procházce mezi zvířecími výběhy dozvěděla, že v ZOO před pár lety pracovala jako ošetřovatelka její maminka, a ona sama zde měla studentskou brigádu.

Po prohlídce jsme si ještě na pár chvil sedly u občerstvení, nechaly chvíli odpočinout tlapkám a poté jsme se vrátily do Jindřichova Hradce. A tady jsme si ještě udělaly procházku městem, i nádvořím hradu. Zašly na odpolední dortík a kávu. Zajely k N domů, předala jsem dárečky pro miminko. Pohladila jsem si Áry (maminku mé Arwen). A bylo mi krásně – malou jsem si mohla pochovat, povozit ji v kočárku po městě. Společný čas utekl rychle, a tak bylo na čase vydat se k autobusovému nádraží a odtud na zpáteční cestu do Prahy.

Závěrem ještě pár zajímavostí, kterých jsem si cestou mezi obcemi, kterými jsme projížděli, všimla (a poté vyhledala na internetu krátkou bližší info):

• -v obci Doňov jsem si u jednoho stavení v zahradě všimla sedícího páva na bidýlku, dál v poli pak stojícího čápa
• -ukazatel PR Klečany, PR Vlastiboř – r. 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací
• -Soběslav – letiště - je veřejné vnitrostátní letiště; kostel Sv. Víta
• -Planá nad Lužnicí – první písemná historická zmínka je patrně v dopise biskupa Tobiáše z Bechyně z l. 1288-9. V té době byla Planá součástí pražského biskupství. Dnes město leží přímo na frekventované silnici I/3

Rybník u obce Vodné

• -Sezimovo Ústí – vila Dr. Edvarda a Hany Benešových – byla vystavěna v letech 1930 až 1931 podle projektu architekta Petra Kropáčka
• -Tábor - historické jádro města vystavěné v gotickém duchu je památkovou rezervací
• -Chotoviny – poblíž je v ohradě jelení zvěř
• -Miličín – farní Kostel Narození Panny Marie; přes 30 let rozestavěná budova ředitelství JZD, kde měl být i dům služeb
• -Votice – Starozámecký pivovar - Popis památkové hodnoty: „Areál tvoří jednu z dominant městečka. Sestává z několika mimořádně hodnotných budov, mezi nimiž vynikají dvě stavení v severozápadním rohu dvora s původními renesančními jádry“. Tak nevím, co si mám myslet, když se podívám na jen jednu z dalších viditelně chátrajících původně krásných budov

• -Bystřice u Benešova - Letiště Benešov je veřejné vnitrostátní a neveřejné mezinárodní letiště v okrese Benešov ve Středočeském kraji
• -Líšno – Panský rybník, sportovní rybolov
• -Benešov u Prahy – zámek Konopiště – jméno zámku je odvozeno podle konopí, které se pěstovalo všude kolem

Foto: Jitur. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Zdroje: Odkaz;Odkaz