Tím myslím v okruhu zhruba 200km. Jsme tu přece u klokanů, že ano. Strana takája širokája. Já si nyní dovolím, vás, čtenářky a čtenáře Zvířetníku, na některé tyto výlety postupně pozvat.
O jednodenním výletu za Modré hory jsem už psal. Tento však byl na dva dny a jeli jsme jen dva. Pavel, náš host, a já. Mimo atrakcí, co jsme navštívili s děvčaty, jsme se vydali dále a tak jsme jeli na dva dny s přespáním v zimním buši.
Z městečka Oberon jsme se vydali po prašných silničkách hornatou krajinou do historické osady jménem Rockley. Je to hnízdo o 220 duších, avšak v Klokánii historické. Leží schoulené v údolíčku mezi kopci a první bílý muž, co vstoupil do těchto míst byl v roce 1813 zeměměřič Evans. Okolní pozemky byly dány k užívání Wiliamu Lawsonovi již roku 1818, avšak lokalita, kde potom vznikla osada Rockley, byla používána k přechovávání dobytka až do roku1829.
Oba výše jmenovaní pánové byli s pány Wentworthem a Blaxlandem spoluodpovědní za první překročení Modrých hor bílým mužem v roce 1813. Dne 21. února roku 1829 byla lokalita spolu s 1920 akry okolních pozemků dána k používání kapitánu Watsonovi Augustu Steelovi, který dal lokalitě jméno Rockley po svém rodném místě ve Wiltshire v Anglii.
V okolí byla nalezena měď, která byla dolována a také zlato, díky kterému v roce 1840 vzrostla populace Rockley na 3000 obyvatel. V osadě je stále budova starého mlýna postaveného roku 1864, kde je nyní museum. Dále tu je k vidění Anglikánský kostel Sv. Petra, postavený r.1867, katolický kostel Sv. Patrika postavený v r. 1870.
Oba kostely jsou postaveny v pseudogotickém slohu z místního kamene a krytina je břidlice. Další historické budovy jsou pošta, postavená v r. 1879, budova bývalého řeznictví, pekařství a sedlářství z r. 1871, Metodistický kostel z r.1859, a škola umění z r. 1890. Daleko nejhonosnější budova je stále fungující hospoda, Club House Hotel z roku 1872.
Než jsme si to všechno prohlédli, tak doba pokročila a tak jsme zajeli asi 20 km do buše, kde jsme se vyspali.
***
Druhý den ráno už nebylo modro jako včera, ale mohutně zataženo, avšak poměrně teplo. Bylo 14°C a občas sprchlo, což nám při cestě autem příliš nevadilo. Před devátou hodinou jsme už byli v oblastním městě Bathurst, středisku okolních farmářů a místní správy. Ve městě jsou dvě katedrály, anglikánská a katolická a také universita. V parku uprostřed města mají na věži památníku padlým zvonkohru, co každé čtvrt hodiny vyzvání a naproti ní přes ulici unikátní soudní budovu.
To proto, že tato měla stát v Indii, ale plány, které vznikly v Anglii, byly poslány na špatnou adresu a tak ta australská stojí v Indii a indická v Bathurstu. Na záměnu se přišlo, když soud stál už skoro hotový. Široké hlavní ulice ve středu města, které vznikly díky dvacetispřežení volů s těžkotonážními vozy si dnes hravě poradí s hustým městským provozem.
Po procházce středem města, návštěvou katedrály, parku a skleníku začíná více pršet a my se dáváme na další cestu směrem k historickému městečku Hill End. Jedeme pěknou kopcovitou krajinou a před polednem jsme na místě, které přitahuje 35 000 návštěvníků ročně.
***
Hill End je městečko v klínu strmých hor položené na kopci ve výšce 870mnm. V hlubokém údolí se vine zlatonosná řeka Turon. V roce 1851 bylo u osady Bald Hill, jak se tehdy Hill End jmenoval, nalezeno aluviální zlato a do měsíce zde bylo 150 zlatokopů. Začátkem roku 1860 žilo v Bald Hillu už 2000 kovkopů. V roce 1862 dostal Hill End svoje dnešní jméno. V roce 1872 zde už žilo 8000 obyvatel, hlavní ulice kilometr dlouhá měla nespočet obchodů, pět bankovních domů, vycházely zde dvoje noviny, byl zde místní pivovar a 27 hospod, 4 kostely a nemocnice.
V říjnu 1872 zde byl nalezen největší kousek zlata, pojmenovaný Holtermanns Nugget. Vážil 286kg, byl 150cm vysoký, 66cm široký a 10 cm hluboký. Jen ve stejném týdnu bylo v celé lokalitě vytěženo 700 kg zlata. Celkově se zde ze šachet v Hawkins Hill vytěžilo více jak 62 tun zlata. Kopec je provrtám jako Ementál, samá díra.
V místě dosud funguje zlatý důl, ale doba zlaté horečky pominula už koncem devatenáctého století. Dnes spravuje celé historické městečko kolem stovky lidí, jako turistickou atrakci. Stále ovšem funguje místní hospoda, pošta, škola a policajtovna, vedle hrstky obchodů a musea, které jsme navštívili.
Zde je k vidění kterak zdejší lidé žili a musím potvrdit, že jistě byli z jiného materiálu než my, kteří bychom v podobných podmínkách nepřežili ani měsíc. Jen výbava bývalé nemocnice naháněla hrůzu jako středověká mučírna. Ruční pilky na amputace, kovový porodní stůl, zubní vrtačka na nožní pohon jako kolovrátek a podobně. Pouze ruční nástroje k dobývání zlata svědčí o nesmírné houževnatosti těch, co zde zlato dobývali.
***
Odpoledne odjíždíme z Hill Endu za deště a kopcovitou krajinou pomalu pokračujeme k dalšímu bývalému zlatokopeckému městečku jménem Sofala. Toto leží v údolíčku na březích zlatonosné řeky Turon. Stejně jako Hill End je Sofala jen torzo bývalého zlatokopeckého střediska. Nejhonosnější dvě stavby tu jsou stále fungující hospoda a bývalá pošta, kde je nyní cukrárna pro návštěvníky.
Hlavní ulice je asi 200 metrů dlouhá, vroubená domečky na spadnutí. Pavlovi celé městečko připomínalo cikánské vesnice na Slovensku. Jak nepořádkem, tak neudržovanými stavbami z minulého a předminulého století. Sofala je cílem turistů a také motorkářů, kde se sjíždějí v místní hospodě. 
Odpoledne se vydáváme deštěm k domovu téměř 200 km daleko, abychom se cestou stavili u kamaráda Petra (taky z Brna) na jeho farmě u osady Capertee. Lucy, jeho žena, nachystala vynikající občerstvení. Venku se zatím rozpoutal vichr od jihu a teplota rázem spadla na 4°C. Typická zdejší specialita.
Zafučí z Antarktidy a teplota během dvaceti minut spadne o 15 - 25°C. Takže zbytek cesty proběhl v lijáku a vichru. Ještě, že topení v autě dobře funguje!   
Další fotky najdete zde