ROZCESTNÍK: Výlet na jih od Sydney - Buddhisté a Benediktýni
Tím myslím v okruhu zhruba 200 km. Jsme tu přece u klokanů, že ano. Strana takája širokája. Já si nyní dovolím, vás, čtenářky a čtenáře Zvířetníku na některé tyto výlety postupně pozvat.
Buddhisté
A tak jsme s mojí ženou Mílou jednoho dne vyrazili s dívenkami na jih od metropolitní Sydney a při té příležitosti jim mimo jiné ukázali dvě kulturně velice odlišná ale spirituálně blízká místa. Obě v jednom dni. 
To první byl největší buddhistický klášter na jižní polokouli, který byl otevřen čínskými buddhisty Fo Kuang Shan před devíti lety na jih od Sydney v Berkeley. Je to obrovský komplex na asi 50 hektarech. Budovy v tradičním čínském slohu kde se jeden náhle octne v jiném světě.
Nan Tien Temple, jak se to vše jmenuje znamená Jižní Ráj. Rozsáhlé zahrady jsou pěkně udržované a vše se podřizuje buddhistické symbolice. Strategicky umístěné kameny, kroutící se cestičky vydlážděné oblázky z potoků, uhrabanej píseček, mostky přes potůčky a jezírka. To vše má navodit harmonii a klid k meditaci, něco jako japonská zahrada.
Vjíždí se tam branou v klasickém čínském slohu a jeden si připadá že vjíždí do jiného světa. Na svahu, posetým žulovými soškami, nedaleko hlavního komplexu, se tyčí Pagoda. Nedá se přehlédnout. Má 7 pater, je 47 m vysoká a slouží jako místo posledního odpočinku, kam se ukládá popel zemřelých. Nikoliv volně ložený, ale ve schránkách s vizitkou.
Ti, jejichž popel je uložen v patře nejvyšším, jsou vlastně v sedmém nebi. Zajímavá symbolika. Hlavní komplex svatyní a budov je situovaný do čtverce ve svahu a má 3 patra. Po cestě k hlavnímu schodišti, co končí u vchodu, ještě potkáváme asi 5 m vysokou sochu stojícího Buddhy, který se dívá na Pagodu, kam od něj vede přímá, mírně se do kopce zvedající, cesta. Hlavní schodiště je široké a poměrně strmé.
Hned u vchodu je recepční hala, kde nás uvítala buddhistická mniška, posadila nás, a uctila speciálním Fo Kuang čajem a pustila informační video. Zde je také přední svatyně, zvaná Velké Milosrdenství, kam se může jen slušně zahalen a bez bot. Je to mohutná hala se sochou Bodhisattva Kuan Yin, jinak symbolem milosrdenství a malovaným stropem. Tato svatá vyslyší lidské modlitby a uleví trpícím. Zapálili jsme tam obětní svíčičku a voňavou tyčinku. Jeden nikdy neví, třeba vyslyší i naše prosby.
Všude jsou cedule nabádající, že na pozemku se nemají pořádat pikniky, žádné jídlo a pití do svatyní, a také žádné maso do svatyní, třeba jen v kapse (jsou vegetariáni), děti musí být pod dohledem, žádné kouření a alkohol na pozemku a žádné video kamery a fotoaparáty v místnostech.
Čtvercový dvůr kol dokola obepíná jakési podloubí a po stranách je auditorium a konferenční hala, meditační hala, studovny, jídelna a museum. V podloubí je na straně dvora pěkná symbolická zahradní úprava a nesčetné kamenné sochy Buddhy v různých ztělesněních a každá má kolem krku girlandu z čerstvých květů.
Ze dvora se opět schodištěm vystoupí do 3 patra komplexu, kde je hlavní svatyně, zase velká hala s pěti sochami Buddhy v různých převtěleních, nádherný křišťálový lustr, malovaný strop a na stěnách dalších 10 000 menších pozlacených Buddhů. Převládá barva zlatá a rudá. Do svatostánku se vejde 800 věřících. Také zde platí pravidlo být cudně zahalen a bez bot. 
Usměvavá mniška nám podala voňavou tyčinku k obětnímu zapálení a my jsme vhodili pár dolarů do skříňky na dary. V podloubí u hlavního svatostánku je u stropu zavěšen velebuben asi 1,5 m v průměru a na opačné straně zvon. Těmito se vítá každý nový den a také oznamuje jeho konec. Stranou od hlavního komplexu je ubytovna pro poutníky a hosty, kteří přijeli si zameditovat.
Všude je příkladná čistota a pořádek. Záchody jsou bez poskvrnky, fungující a samozřejmě zdarma, jak je v této zemi zvykem. Bylo nám nabídnuto dost propagační literatury, vysvětlující cíl a záměr buddhismu coby víry neznající hranic a rozdílu ras. Pěkné, ale také už známé z brožurek víry Bahai, náboženství křesťanských a také Islámu.
Ke konci prohlídky, a protože bylo kolem poledne, jsme navštívili místní vegetariánskou a bezalkoholickou občerstvovnu. Každý jsme si objednali něco jiného a pak u stolu jídla kolovala dokola, abychom ochutnali co nejvíce zázraků této kuchyně. K jídlu to bylo, ale brambory přefiltrovaný přes pašíka mám raději.
***
Odtud jsme popojeli k pobřeží u městečka Kaiama, kde jsou ve skalách pod majákem, mořským příbojem vyhloubeny jeskyně a u jedné se propadl strop. Tato poskytuje zajímavou podívanou. Když se voda vlnou v jeskyni vzedme, tak na konci propadlým stropem vystříkne až 25 metrů vysoko. Voda stříkala, vítr funěl a vlny bily do okolních skal. Pobřeží Pacifiku jak má být. Odtud jsme se vydali na západ do prudkého svahu, který je od pobřeží asi 15 km. Zde jsme navštívili druhé spirituální místo.
***
Benediktýni
Je to katolický benediktýnský klášter. Tento je položený asi 15 km od pobřeží ve svahu otevřeném k východu, tedy k Pacifiku, asi 300 m nad mořem s nádherným výhledem na pobřeží. Jen vjezd s dřevěnou branou ve formě velkého A se dotýká zatáčky horské silničky. Vlastní komplex je stranou hluku, v klínu přírody.
Kolem budov jsou louky a ty obklopuje deštný prales. Na rozdíl od Buddhistů si vás zde nikdo nevšímá. Nejprve projedete nedaleko od dřevěných domků či spíše chat pro hosty a pak jste na parkovišti, nedaleko hlavního kláštera a klauzury. Tam jsou také ostatní místnosti, jídelna, toalety a malý obchůdek s pohledy a nádhernými svíčkami co tam sestry vyrábějí. Také tam je kaple.
Celá ze dřeva jako ostatní budovy a interiér je velice pěkný z překrásného tvrdého australského dřeva. Oltář z jednoho kusu leštěného dřeva, uříznutý z obrovského kmene jako tlustý proužek salámu, za ním prosklená stěna s výhledem částečně k pobřeží a částečně do buše. Všude vládne klid a mír. Kostelík, místnosti a vlastní klášter jsou daleko menší než u Buddhistů a jaksi útulnější a k meditaci se spíš hodící než buddhistický klášter těsně vedle dálnice.
Takže až si někdy budete chtít urovnat nitro v klidu a pěkném prostředí, tak aspoň víte kde. Dokonce tu je výběr, každému podle nátury. Pár dnů pobytu je levný a s nitrem člověka koná divy. 
***
Po takovém množství duchovna jsme začali myslet na věci přízemně materiální, zvláště, když jsem na další cestě jeli kolem občerstvovny vyhlášené výtečnými meat a fruit páji. To je ovoce nebo masíčko zapékané v těstíčku. Taková teplá dobrota. Všichni jsme si úspěšně zapatlali žaludky ovocnými, sladkými "fruit pies“. Ještě po odjezdu jsme se olizovali.
Zde jsme však už na jižní vysočině, čili "southern highlands“, kolem 600 metrů nad mořem a v mračnech co se vytvoří sraženým vlhkým vzduchem od Pacifiku. Krajina to je převážně pastvinářská, ale také bramborářská. Pěstují se zde známé brambory. Půda i podnebí jsou k nim přívětivé.
A tak jsme dojeli k poslední atrakci našeho výletu, Fitzroy Falls, tedy vodopádům Fitzroyovým. V okolí je národní park a pěkná úprava. Parkoviště, info středisko, záchody, občerstvovna a stezky upravené i pro vozíčkáře, tedy bezbariérový přístup k okolním divům přírody.
Po pohodlné cestě jsme došli k vodopádu, co padá skoro 100 metrů do divokého údolí. Cestou byly informační cedulky o ročním životním cyklu lyrochvosta nádherného, vombata medvědovitého a ptakopyska podivného. Kytek a podivných rostlin bylo v okolním deštném pralese nepočítaně.
Takže výlet se k všeobecné spokojenosti vydařil a všichni zúčastnění si odnesli kupu nevšedních zážitků.
Další fotky najdete zde
