Turisté, hlavně z blízké Asie, ale i ostatních částí světa, nejen plní ulice Sydney, Brisbane a Gold Coast (Zlatého pobřeží), ale navštěvují i jiná místa (Ayers Rock, dnes přejmenovaný na Uluru, nebo Kakadu národní park), podle toho, kolik mají volného času a zbytečných peněz. Ono totiž v Austrálii je mnoho pěkných věcí, jenže jsou zatraceně daleko od sebe.

Jednou z méně známých, ale zato poměrně lehce dostupných atrakcí, je "vodopádová cesta" (Waterfall way). 

Narazíte na ni jen pár kilometrů před Coffs Horbour, (jedete-li smětem na sever) zhruba v polovině cesty mezi Sydney a Brisbane, na hlavni spojce těchto dvou měst, které se říka "Pacific Highway".

Zavede vás do vnitrozemí, zpočátku sledováním řeky Bellingen do stejnojmeného městečka, kde se mimo "historických budov" starých většinou jen několik desetiletí, můžete podívat na původní technologii výroby másla nebo sýrů. (Australská historie je velmi mladá v porovnání s evropskou, pokud ovšem nemáme na mysli místní domorodce)

Na první vodopády narazíte na silnici, při stoupání do hor, které jsou součásti Great dividing range - Velkého oddělovacího pohoří. 

Silnice obklopená deštným pralesem se šplhá serpentinami protnutými vodopády Newell a Sherrard. (viz fotky) U každého vodopádu je malé parkoviště a altánek (co kdyby v deštném pralese pršelo?) který vlastníma rukama postavil a udržuje místní Rotary klub. To jen tak reju do tak zvaných českých Rotarianů, kteří by raděj umřeli, než by si ušpinili ruce prací pro veřejnost.

Na náhorní rovině, která je něco kolem 900m nad mořem můžete navštívit nejsnadněji přístupný deštný prales v Austrálii v Národním parku Dorrigo. Vstup, stejně jako do mnoha jiných turistických atrakcích je bezplatný a lávka nad korunami stromů, vede k nádhernému výhledu do údolí a na protější hory. 

Vřele doporučuji vyvarovat se trhání čehokoliv, protože ani neznalost angličtiny neochrání turisty před "mastnou" pokutou. Nemluvě o mezinárodní ostudě, jakou například utržili dva "botaničtí turisté" při podobném prohřešku na Novém Zealandu.

Pokračování vodopádové cesty vede nádhernou krajinou s mnoha druhy eukaliptů, typickou pro australský venkov.

Tady se turistům naskýtá příležitost vidět ve volné přírodě nepřeberné množství ptáků a zvířat. Podmínkou je ovšem nejen "chuť" vydat se na stezky, často strmé a úzké, nicméně docela schůdné, ale změnit své chování z "homo václavák" na "homo drž hubu a koukej". V opačném případě se může stát, že jediným klokanem, kterého uvidíte ve volné přírodě bude ten, kterého zabila civilizace v podobě automobilu, při pokusu přeskákat silnici.

Dangar Falls a Ebor Falls jsou nádhernými vodopády a když se vám podaří zastihnout je v době hojných dešťů budete se skutečně mít na co dívat Já jsem měl štěstí, jen tak na 50 procent, ale ani to není k zahození. (viz fotky) Vrcholek hor v této oblasti přesahuje výšku 1500 metrů nad mořem a panorama je přímo úměrné kvalitě počasí.

Končíme v Armidale, které je sídlem "University of New England" a městem prochází New England Highway, alternativní cesta z jižních oblastí, včetně Sydney do Brisbane.

Vynechal jsem toho ve svém povídání hodně, včetně Wollomombi Falls, ale chtěl jsem se jen pochlubit fotografiemi vodopadů a pak - pracující člověk našeho století, zvlášt ten sídlící v Evropě, nemá čas číst dlouhé romány.