Velikonoce připadly v roce 2024 na termín 29. 3. – 1. 4. Původně jsem měla velké plány, ale nakonec jsem se musela spokojit s malými. Ačkoli pro mě vlastně byly pořád docela odvážné. Před osmi týdny jsem si natrhla lýtkový sval na pravé noze a před šesti týdny mi ještě prasklo pár vláken. Jestli nových nebo starých, to těžko říct, ale jestli to předtím bolelo hodně a dojít do práce byl nadlidský výkon, potom to bylo příšerné a dojít do práce bylo fyzicky nemožné.

Dostala jsem berle, v práci si zařídila práci z domu a dva týdny jsem nechodila nikam. Snad jen do koupelny a do kuchyně, ale bez berlí ani krok. Natržený sval se hojí podle závažnosti asi 4-6 týdnů, může i víc. Vzhledem k tomu, že doktora v úrazovce skoro pohoršilo, že ho otravuju s takovou banalitou, když mi evidentně nepraskla achilovka, naznala jsem, že jsem lehčí případ, a byla hodná 6 týdnů. Do Velikonoc.

Ambice na velikonoční vandr jsem ještě neměla, přece jen jsem poslední týdny chodila bez bolesti jen do práce, po kanceláři a z práce, což nebylo víc než 3 kilometry za den, ale už jsem si troufla na několik procházek v podobné kilometráži a dokonce i 10km výlet. Vzhledem k situaci jsem to rozjela ve velkým a těšila se ven.

Procházka č.1.
NPP Dunajovické kopce.

Dunajovické terasy, Velikonoce 2024

Na tuhle procházku jsem se dost těšila, ale silná bouřková fronta, která měla do hodiny přijít, nakonec omezila rozsah, ve kterém jsme se vydali ven. Dunajovické kopce jsme díky tomu neobešli tak, jak jsem se těšila. Ale ještě jsem nebyla dost rychlá, abych to v pohodě stihla, a zároveň jsem pořád měla na paměti, že je potřeba začít pomalu, nikam nespěchat a hlavně opatrně. Do kopce to opatrně šlo snadno, protože mě lýtko pekelně táhlo a musela jsem odpočívat v tom minikopci asi 3x, než jsme se dostali k torzu kamenného kříže, ze kterého jsou parádní výhledy na Pálavu a na Mikulov.

Procházka č.2.
Miroslavský rybník.

Včera jsem zvládla v kuse 2 kiláky, dneska to rozjížídím na kiláků 6, ale rozložených pomalejší chůzí na skoro celý den. Naložila jsem si pořádně batoh a řídím se radou, že buď kilometry, nebo zátěž.

K Miroslavi, Velikonoce 2024

Masakrálně fučí, takže teleobjektiv v batohu je opravdu jen zátěž, kilo těžké sklo nejde v tom větru vůbec udržet a pořádně zaostřit. A to mi pózoval ledňáček!

Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz