21.11.2019 | Svátek má Albert


ROZCESTNÍK: Sociální jistoty v Klokánii

12.1.2010

Úspěšně zde rozkvetla a patřičně se rozkošatěla sociální diskriminace, kdy snaživí, slušní a hlavně pracující jsou diskriminováni, a ti co žijí z jejich daní jsou zvýhodňováni čím dál tím více. Ať už to jsou chroničtí nemakačenkové čtvrté generace z místní spodiny, nebo přivandrovalci co se nechtějí a nikdy nechtěli zařadit do většinové společnosti.

Tito se povětšině rekrutují z přivandrovalců z blízkého východu a Afriky. Ti z Asie dovedou makat více jako my, i když do společnosti také příliš neasimilují. Samotnou kapitolou jsou tak zvaní ilegálové, většinou z asijského kontinentu, avšak se zemí kde vládne islám. Tedy Pákistánu, Afghánistánu, Indonésie, Sri Lanky, Malajsie a podobně. Švehla - logo - Sydney opera

Tito zatěžují zdejší federální rozpočet mírou nejvyšší. Jsou tu známi pod jménem "The boat people" Nejsou žádní chudáci, platí pašerákům lidí, ponejvíce z Indonésie, desítky tisíc dolarů za ilegální převoz do Klokánie. Ne vždy se to podaří a pak, když je australské pobřežní stráže na lodích odhalí a chytí, mají média, kontrolovaná politickými korektníky, pré. Snaží se ukázat tyto vyčůránky jako oběti, za jejichž "bídu" může západní svět, který jim má nyní pomoci.

Díky tomu, že jsme zde doma už více jako 40 let, tak máme i mnoho přátel mezi Australany. Tím myslím mezi těmi "true blue", kteří tuto zemi a její novodobou kulturu pomáhali po více jak 200 let vytvářet. Tito mají také děti a některé z nich slouží ve válečném námořnictvu. A právě od nich víme, jak se tito "chudáci" utečenci při kontaktu chovají.

Jsou to agresivní všehoschopní darebáci, mnohdy ozbrojení a na námořníky útočící. Velice se domáhají svých práv asylu jako "refugees". Že by snad měli nějaké povinnosti, jako třeba zažádat si postavit se do řady s jinými a čekat až na ně dojde řada, tak to ani omylem. Tito utečenci jsou pak umístěni do sběrných táborů a jejich totožnost je ověřována.

Jde to pomalu, a stojí to nás, daňové poplatníky, balík. Když takový jedinec projde ověřovacím sítem, pak dostává status skutečného "refugee" a s tím neskutečné výhody, které mu může každý Australan závidět. Kdysi jsme byli v podobné situaci a tak můžeme porovnávat.

Již jako žadatelé o asyl, (asylum seekers) mají pomoc od státu, která je taková, že se mají podstatně lépe, než v zemi odkud se sem doplavili. Po dobu, co je ověřování jejich totožnosti a jejich žádost o asyl jsou v běhu, dostávají finanční pomoc kryjící jídlo, ubytování a základní zdravotní ošetření. Profesionální pomoc, tedy advokáty, kteří jim odborně pomohou připravit žádost o asyl.

Právo pracovat, kterého využívá mizivá menšina. A nakonec i zdravotní pojištění zdarma, takže na účet daňových poplatníků se mohou léčit z dovezených neduhů, jako tuberkulóza nebo AIDS. Celá tato sranda stojí daňové poplatníky kolem 10 milionů klokaních dolarů ročně. Samozřejmě bez jejich svolení, to jako zapadá pod mandát zvolené politickokorektní vlády. Tak by mě zajímalo, kdyby tu byla přímá demokracie jako ve Švýcarsku, kolik by asi občané odhlasovali na útratu za těmito účely.

Takže nakonec to dopadá jako s cigány v české kotlině. Těmto jedincům je vytvořeno takové zázemí, že je nikdo nedostane dělat. Proč by hnuli palcem, když mohou pohodlně žít z toho, co dostanou bez práce. Jako kontrast je zde řadový Australan, co celý život pracoval a platil daně, výrazně diskriminován.

Nevím, co víte o zdejším systému sociálního zabezpečení, který se diametrálně liší od českého, potažmo evropského, rozuměj socialistického. Proto mě dovolte menší úvod do australské sociální péče, která se od evropské a tím i české poněkud liší.

Za prve, je nutno si ujasnit výrazy důchod a penze. Důchod je pobírání určitého procenta z předem vytvořených, (našetřených, investovaných či nakoupených) hodnot. Odtud název důchodové pojištění, které si jedinec jakoukoliv formou vlastně kupuje. Zde má název superannuation. Penze je pobírání jakési jednotné sociální podpory bez ohledu na to zda jsme kdy platili daně, šetřili, či nakupovali. Hodnotou se zde rovná podpoře v nezaměstnanosti, která je rovněž jednotná, bez ohledu zda jsme kdy pracovali, výši příjmu, či platili daně. Penze tu je taková sociální záchranná síť, aby nikdo nestrádal. Důchodové pojištění - Superannuation je zde nyní povinné pro každého kdo je výdělečně činný. Dříve bylo dobrovolné a platili si ho především profesionálové, rozuměj "pracující inteligence", povětšině s univerzitním vzděláním. Tento typ investice byl a je daňově zvýhodněn.

Když dotyčný usoudil, že má na tomto kontě dost k předpokládanému životnímu stylu, a chtěl odejít na odpočinek, tak si mohl od svých 55 let vybrat tuto investici a za ni koupit daňově opět zvýhodněnou "allocated annuitu". To je investiční konto, ze kterého je dotyčnému měsíčně vyplácena dohodnutá suma. Tedy důchod.

Tento typ finančního zabezpečení tak činí jedince nezávislým na státním sociálním systému. Zde se jim říká "self funded retirees". Tito však nemají nárok na početné slevy, co mají penzisti. (Levnější poplatky za vodu, elektřinu, daň z nemovitosti, za léky, hromadnou dopravu, nájemné a podobně.) Tento typ důchodu má tu nevýhodu, že "allocated annuita" je investice, která je závislá na finančním trhu a podle toho se i chová. Za minulý rok hodnoty těchto investičních kont spadly v hodnotě průměrně o 45 %.

Kvůli stávající globální hospodářské situaci, byli jsme i my v Klokánii s miliony dalšími důchodci postiženi. Důchodové pojištění, které tu je soukromé, a bylo a je spravováno jako zvláštní investiční účet, se nyní podstatně zmenšilo. Tedy asi takto.

Například manželé si za celoživotní spoření v "superannuation" koupili "allocated annuitu" což je zdejší důchodové pojištění v hodnotě 200 000 AUD pro oba dva. Z této sumy jim, podle kontraktu společnost, která to spravuje, vyplácela 1 100 AUD měsíčně jako důchod, který byl přilepšením k jejich jednotné starobní penzi 2 000 AUD pro oba, co jim vyplácí federál.

Pochopitelně společnost jejich tvrdě vydělaných a našetřených 200 000 AUD za které si "allocated annuitu" koupili investovala. Kvůli světovému finančnímu problému tyto investice klesly více jak o 45 % a tak za tři měsíce přišli o 90 000AUD. Tím nemyslím jen tyto hypotetické důchodce, ale většinu důchodců v Klokánii, USA a Kanadě.

Takže opět, ti co nejvíce přispěli ekonomice, jsou znevýhodněni, a ti co byli celý život na podpoře, neztratili nic. Nejlépe se mají ti, co měli peníze doma ve strožoku. Nyní našim důchodcům zbývá 110 000AUD, ze kterých jim měsíčně vyplácejí nikoliv bývalých 1100 AUD, ale pouhých 700 AUD.

Veškeré předpisy o tom co, komu, kdy a hlavně kolik jsou velice složité a bez pomoci odborníka, co se tímto živí, to řadový občan nezvládne. A tak jsou na zdejším úřadu sociálního zabezpečení, který se jmenuje Centrelink, úředníci, kteří žadatelům pomáhají s žádostí. A tak jen ve zkratce, hodně detailů pomineme.

Na jednotnou starobní penzi zde má nárok každý muž, který dosáhne věku 65 let, nemá příjem a je "chudobný". Ženy jdou do penze dříve, podle toho kdy se narodily. Takže žena narozená v roku 1942 jde do penze v 62 a půl letech. Jsou zde na to tabulky, které se neustále inovují.

Na to aby jeden "kvalifikoval" k přiznání starobní penze nesmí nyní majetek jednotlivce překročit 178 000 AUD (252 500 AUD pro manželský pár) mimo domečku ve kterém bydlí a vlastní. Jinak je do výpočtu majetku zahrnuto vše. Úspory včetně superannuation, investice, auto, vybavení bytu či domku a nebo případná nemovitost (chalupa), či šperky nebo cenné umělecké předměty.

Nejschopnější adepti na starobní penzi jsou ti co nikdy nepracovali, neplatili daně a nic nemají. Plynule přejdou z podpory v nezaměstnanosti na starobní penzi. Tato nyní činí pro jednotlivce 1 343,80 AUD (2026,00 AUD pro manželský pár) každý měsíc. Navíc tito penzisté mají už výše zmíněné slevy. Pokud takový penzista získá nějaký příjem ať už jakýmkoliv způsobem, třeba i prací, tak se mu tato penze krátí o výši zmíněného příjmu. Výše této penze nedosahuje spodní hranice zdanitelných příjmů a tak zdaněna není.

Starobní penze tu je přiznána, jak jsem už předeslal, pouze chudobným. Mužům od 65 let a postupně se prodlužuje na 67 let. Ženám podle toho, kdy se narodily, se penzijní věk prodlužuje z původních 60 let na 67. Takže ti co se narodili v roce 1957 a později, budou mít nárok na starobní penzi v 67 letech bez rozdílu, je-li to chlap a nebo ženská, aby snad nebyl někdo nařknut z toho že je ženský šovinista.

Takže asi tak. Kdo vytvářel nejvyšší hodnoty a platil nejvyšší daně, tak si našetřil i na důchod a stát mu nic nedá. Kdo parazitoval celý život na společnosti a daně neplatil, tak dostane penzi a jiné finanční úlevy. Netvrdím, že tento systém je spravedlivý nebo dobrý. Jistě tu je i řada lidí opravdu potřebných, kteří legitimně nebyli schopni se finančně zabezpečit.

Zatím to vše ještě funguje, ale kvůli novým přivandrovalcům, kteří z 90 % žijí na podpoře to asi dlouho fungovat nebude. Takový "true blue", tedy Australan jako poleno, šel na sociálku, zažádat si o podporu nebo penzi, až už utratil veškeré své uspořené peníze a neměl z čeho žít a koupit si jídlo. Nyní toto mizí a nově přibyvší lidi se snaží systém zneužívat. Takže opět pokrok o krok k jasným zítřkům!!

Sociální spravedlnost je krásný ideál, který je však díky lidské podstatě neuskutečnitelný. V takové hypotetické společnosti by musela být skupina nebo vrstva lidí, kteří by zodpovídali, či dohlíželi na to, aby tato sociální spravedlnost byla dodržována a uskutečňována na základu zmíněných ideálů.

Kvůli tomu, že člověk je, zrovna tak jako většina zvířat, od přirození oportunista, tak tito jedinci by museli mít morální kvality naprosto bez poskvrnky. Jistě by ztěží odolávali možnosti přidělit trochu více oné sociální spravedlnosti sami sobě nebo svým blízkým. Nic nemluvě o tom, že i těm, kteří by jim mohli být jakýmkoliv způsobem k užitku. Takové chování je staré jako lidská rasa sama.

Systém oplývající touto sociální spravedlností navíc nestimuluje kreativitu, hospodárnost a podnikavost. Pod heslem "proč bych se jakkoliv namáhal, když i za menší úsilí si mohu pohodlně žít?" Získat vzdělání, mít přístup ke zdravotnictví, lékům, používat dopravu či vlastnit svůj dopravní prostředek. Myslím si, že jedinci kteří jsou výjimeční a dovedou svým zvýšeným úsilím nebo talentem vyniknout, by měli být za toto patřičně odměněni a nikoliv penalizováni vyšší daní.

Vše, co je v takové socialistické společnosti pro všechny k dispozici, není nikdy skutečně kvalitní a špičkové. Ano, jsou výjimky, ale ty jen potvrzují pravidlo. Podobně jak bylo za socialismu v CZ. Zdravotnictví, školství, léky, doprava a spousta jiných věcí byla jen průměrná nebo podprůměrná se srovnáním v zemích kde se za toto platí.

Proč asi je nejvíce špičkových lékařů, léků, vzdělávacích institucí, vynálezů a Nobelových cen ve vědních oborech v zemích, kde se za toto platí?? Navíc, v každé lidské společnosti se najde skupina obyvatel, která nehodlá svým úsilím živit sebe samu, neřkuli přispívat k všeobecnému blahu společnosti na které parazitují. Pokud něco dostanou, tak to vnímají jako slabost či blbost těch, od kterých to dostali. Podobně jak muslimové vnímají západní demokracii jako slabost a zkaženost.

Stačí se podívat na země, kde byla sociální spravedlnost dovedena na vysokou úroveň, jako Švédsko, Norsko či Dánsko. Zde funguje socialismus skoro dokonale. Ale chce to neprůstřelnou legislativu, neúplatnost úředníků a politiků, a poctivost řadových občanů. Jakousi morální vyspělost či zralost všech obyvatel. Přeneseme-li stejný systém třeba do Itálie nebo Řecka, tak tam to už fungovat nebude. Chybějí k tomu výše zmíněné atributy.

Totéž platí o zemích bývalého východního bloku, Austrálii, Kanadu a USA. Kupodivu i z těchto zemí (Dánsko, Švédsko, Norsko) jsou zde v Austrálii lidé, kterým se tento socialistický ráj zajídal, když viděli, jak jejich velmi vysoké daně jsou přerozdělovány "nefachčenkům" a v posledních třiceti letech i přibyvším imigrantům z Blízkého Východu a Afriky.

Tito přivandrovalci s naprosto odlišnou kulturní základnou nehodlají nikdy integrovat do většinové společnosti co je přijala, jejich cíl je týt a parazitovat na té či oné zemi, kterou oni považují za slabou a zkaženou. Proč asi byla v Dánsku zvolena ultra konzervativní vláda? Prostý občan měl už dost ožebračování společnosti a od nové vlády očekává nápravu. To však bude obtížná cesta, myslím si, že v Evropě už je povšechně pozdě.

Ostatně i jiné politické, společenské nebo hospodářské události ve světě a také zde v Klokánii, jsou v nejlepším případě depresivní. Propad nejen zdejších penzijních fondů, ale téměř všech světových penzijních fondů je odrazem světové finanční situace. Kvůli globalizaci veškerého finančnictví si žádná společnost nemůže dovolit jít jiným směrem než je ten, který je ve své podstatě špatný tím, že se jen přelévají peníze z jednoho hrnečku do druhého a žádné skutečné hodnoty se nevytváří.

Avšak kvůli charakteru peněžní politiky a obchodu s měnami si žádná finanční společnost nemůže dovolit stát stranou. Kdyby se o to pokusila, tak by ji ty jiné převálcovaly. Vím to od lidí (děti našich přátel) co ve finančnictví posledních 10 - 15 let pracují. Tito lidé byli a stále jsou odměňováni za svoje úsilí pro nás astronomickými částkami. Základní plat se pohybuje kolem 500 000 AUD ročně, ale v dobrých letech byly jejich bonusy k tomuto platu přes milion ročně.

Takže peníze dělaly peníze, aniž by byly podloženy skutečně vytvořenými hodnotami a obávám se, že to tak bude i nadále. Nejlepší dlouhodobé investice byly a stále jsou do realit, zlata, diamantů a uměleckých děl. Výroba, či produkce už také není to, co bývala, opět kvůli globalizaci.

Asie se svými miliardami práceschopných a práce OCHOTNÝCH obyvatel dává této sféře úplně jiný charakter. Spousta prací ve "vyvinutých" západních zemích (USA, Kanada, Evropa, Austrálie atd.) je v těchto zemích vykonávána přivandrovalci, či gastarbaitry, protože místní "native" obyvatelé nejsou ochotni tyto práce vykonávat, ať už z jakékoliv pohnutky.

Do sociální politiky spadá svým způsobem i zdravotnictví. A také funguje podobným stylem. Kde je "zadarmo", rozuměj jednotné, placené všemi pro všechny a pak je přidělováno podle potřeby, tak je jen ve výjimečných případech vynikající. Většinou je průměrné nebo podprůměrné. O čekacích lhůtách nemluvě.

Oproti tomu zdravotnictví soukromé je ve své většině nadprůměrné až vynikající a léky jak by smet. Nemocenská českého charakteru tu není. Takže když jste delší dobu nemocní, a bez příjmu, tak pacient buď žije ze svých úspor a když nic nemá tak spadá do podpory v nezaměstnanosti, protože s největší pravděpodobností jeho pracovní místo je už obsazeno někým kdo tu práci vykonává.

Klokánie má dva paralelně zcela úspěšně fungující zdravotnické systémy. Státní a soukromý, zde zvané public a private. Za skoro všechny léky se zde platí a některé jsou státem zčásti subvencované. Státní zdravotnictví tu je průměrné ale podle zkušeností našich a kamarádů je to oproti českému ten lepší průměr. Ovšem i zde jsou ve státním zdravotnictví čekací lhůty, jako ostatně ve všem co je kdekoliv na světě na příděl.

Soukromé zdravotnictví je zde výborné a pacientovi se dostane ošetření či zákroku podle jeho potřeby bez čekání, pobyt v soukromé nemocnici je také vysoko nad standardem nemocnice státní. Kdo si platí soukromé zdravotní pojištění jde do státní instituce, jen když z nějakého důvodu musí. Zubaři se zde platí a jsou to sumy závratné. 200 AUD za zaplombování zoubku jen to fikne. Za korunku na jeden zub 2 000 AUD a podobně. Udělat celou "hubu" připraví zákazníka zcela hravě o 20 000 AUD. Záleží, kam jdete, ceny se liší.

Fyzioterapie se také platí a stát vrací obvykle méně než polovinu nákladů. Ceny jsou různé podle nabídky a poptávky, jako u zubařů. Lázně a pobyty v nich tu prakticky neexistují. Většina obyvatel by na to neměla čas ani peníze a kdo ano, tak si zaletí do Karlsbádu.

George Švehla


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!