Loňskou letní, krátkou, třídenní dovču jsme s kamarádkou Lenkou naplánovaly na půlku července. A to do jižních Čech, městečka Slavonice, do jeho části Maříže.

Posledně jmenovaná část města – Maříž – bude asi některým z vás povědomá, či dokonce známá. Kdo se zajímá o keramiku, ten už ví. Také jste se o keramické dílně v obci Maříž mohli dočíst v článku zde.

Ubytovali jsme se, já, Lenka, má dcera Lucka a můj westík Quicks v penzionu a vyrazili na obhlídku obce (v r. 2016 měla vesnice 32 domů s čísly popisnými). Na okraji obce stojí kaple Panny Marie Pomocné z r. 1817, vystavěná v italském stylu. „Kapli vybavili majitelé panství Franz a Wilhelm von Ehrenstromovi hlavním oltářem s obrazem Panny Marie Pomocnice, oltářní lampou, klekátkovými lavičkami, stříbrným kalichem a mešním nádobím a 14 obrazy Křížové cesty“ – tolik Wiki. My jsme kapličku mohli obhlédnout jen zvenčí.

Slavonice

Keramické dílny jsou v obci dvě, na sobě nezávislé – keramická dílna společnosti Maříž, autorská originální keramika, s. r. o.; a pak keramika Jana Boháče (původní dílnu založili společně r. 1991 Kryštof Trubáček a Jan Boháč. V r. 1999 spolupráci ukončili). U obou zmíněných si můžete vyrobit vlastní keramiku.

Na tvoření jsme si vyhradily úterní odpoledne a středeční dopoledne. Já s Lenkou jsme na talířek a hrneček nejprve vyškrábly motiv, ten pak natřely barvami a poté ještě opravily nedokonalosti. Lucka se k nám připojila až ve středu – a udělala dva hrnečky – jeden čistě jen pomalovaný, druhý s výškrabem. A my s Lenkou jsme pokračovaly v načatém, Lenka si udělala další hrnečky jako dárky a já jsem doplnila talířek s kachličkou, větším talířkem – vše s motivy citrónů.

Výroba talířku, Maříž

Maříž je sice součástí Slavonic, ale rozkládá se asi 3 km západně od vlastního města, na rozhraní Moravy, Čech a Rakouska; na okraji České Kanady v kraji plném lesů, rybníků, malebných jihočeských vesniček i kulturních a historických památek. První písemná zmínka o vesnici Maříž (německy Mayres, nebo též Maires; jméno obce se objevuje dále ve tvaru Marysch, Maryz, nebo Meyrins) pochází r . 1372, kdy markrabě Jan Jindřich udělil tvrz a ves Oldřichovi a Ješkovi, bratřím z Olešné, lénem. Rod, který byl zde usedlý v r. 1392, psal jméno vesnice de Marize, také de Maryze, a v r. 1420 de Maryss.

Další části Slavonic jsou obce: Kadolec, Mutišov, Rubašov, Stálkov, Vlastkovec.

Slavonice jsou známé dochovanými krásnými renesančními měšťanskými domy s bohatě zdobenými štíty. Náměstí Míru dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, z jehož věže je nádherný pohled na Slavonice samé i do blízkého okolí.

Pod slavonickým náměstím se skrývá podzemní systém chodeb a sklepů, pocházející nejspíše ze 13. století, který sloužíval k odvádění přebytečné podzemní vody. Vstup do podzemí je přístupný a nachází se v domě čp. 480.

Městské opevnění pochází též ze 13. století a krom hradeb ho tvořil i vodní příkop. Ve století 15. bylo opevnění rozšířeno o bašty a brány byly posíleny věžemi. Do dnešní doby se zachovaly dvě městské brány – Znojemská a Dačická, tři rohové bašty a část hradeb na jihovýchodě města.

My jsme si udělaly výlet, jak do historického centra Slavonic, tak i do Telče. Komornější Slavonice na mne zapůsobily domácí pohodou, a snad proto jsem se tu cítila lépe.

Telč

Během přesunů z místa A do místa B, či C – jsme narazili (většinu cest s námi absolvoval i Quicksík, tedy zástupce rodu mužského) – na novogotický zámek Český Rudolec, nazývaný Moravská Hluboká, ze 17. století. Původní vodní tvrz dala přestavět hraběnka Tokelliová na renesanční zámek. V okolí vznikly i budovy pivovaru, lihovaru a park se skleníkem. Zámek je rekonstruován a prohlídky jsou možné s průvodcem a pouze po dohodě.

Český Rudolec

A protože jednomu při takovém cestování přece jen vyhládne, využily jsme příležitosti posedět hned u našeho apartmánu v restauraci, kde jsme byly obslouženy milou obsluhou a pochutnaly si na opravdu dobrém jídle. A to jsme během pobytu i zopakovaly.

Po středečním dopoledni, stráveném výrobou další keramiky, jsme odjížděli domů. Ale cestou jsme si ještě udělali výlet na hrad Landštejn.

U vsi Veclov nás překvapila bizoní farma. Na chvíli jsme tudíž zastavili a dvounohá osádka našeho vozidla se jala obdivovat tato majestátní zvířata – samci mohou měřit až 170 cm a vážit kolem jedné tuny. Rozumí se, že obdiv jsme jim projevovaly z bezpečné vzdálenosti za plotem.

Landštejn

Po chvíli jsme pokračovali k cíli tohoto odpoledne – hrad byl vystavěný na přelomu 12. a 13. století, možná Přemyslem Otakarem I. nebo rakouskými vévody Leopoldem V. a Leopoldem VI. Jméno hradu odkazuje na stavitele, který nebyl obyčejným šlechticem, ale „zeměpánem“. Kdo byl pánem na Landštejně, je známo až v r. 1282 – je jím Sezima z Třeboně z rodu Vítkovců. Asi nejvýznamnějším pánem zde byl Vilém z Landštejna, diplomat Karla IV. Na začátku třicetileté války byl hrad obléhán a pokořen vyhladověním r. 1619. V r. 1771 pak hrad zapálil blesk, hrad vyhořel a zůstala jen zřícenina.

Hradní komplex je velmi rozsáhlý a impozantní. Jak ohromná stavba to je, si plně uvědomíte, když stojíte v jejích zdech, díváte se vzhůru do vyšších pater, vystoupáte po 157 schodech na vrchol donjonu, kde se vám naskytne úžasný výhled do okolní krajiny. V jednotlivých místnostech hradu se můžete poučit o životě na hradě, historii, i archeologických nálezech – např. částech ostění gotických rovných oken.

Přírodovědnou zajímavostí je zimoviště netopýrů uvnitř kaplové věže – vloni při sčítání bylo napočítáno 8 jedinců, a to 1 netopýr černý a 7 netopýrů ušatých.

Než jsme se vydali opravdu domů do Prahy, dopřáli jsme si ještě v podhradí pravou jihočeskou večeři kapra a candáta v Landštejnském dvoře a pro štěstí si sáhly na bambitku známého loupežníka Grassela.

Foto: Jitur. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti nebo níže v klikacím okénku.

Zdroje: Odkaz Odkaz

https://turistickamapa.cz/mestske-stredoveke-opevneni-slavonic/https://turistickamapa.cz/zamek-cesky-rudolec/

Odkaz https://cs.wikipedia.org/wiki/Maříž