Ano, už tehdy byl jakýsi vozový provoz: jezdily tam bryčky, nákladní vozy, a byly pěkně široké, takže ulice musela počítat s takovou šířkou, aby se mohly povozy vzájemně vyhnout. Ale ty povozy nebyly podél vozovky zaparkované!

Dovolil bych si na to reagovat asi takto: Ty vozy podél vozovky občas zaparkované byly, neboť z nich bylo občas něco vyložit a nebo naopak, zase do nich naládovat. Popřípadě si vozka zašel na korbel piva a povoz i se spřežením si do hospody sebou nevzal. To by však nebyl ten hlavní důvod k dané šířce zmíněných ulic. Pokusím se ujasnit příměrem a obrázky ze země klokanů.

Ano, ulice jsou zde řádově o pár století mladší než je zvykem v Evropě, ale přesto zdejší osady a města vznikala v době kdy silnicím a ulicím vládla koňská, kravská a volská spřežení, o jízdních Šemících ani nemluvě. Nebyla to doprava ledasjaká. Spolehlivou, rychlou a dochvilnou osobní dopravu tu obstarávala legendární společnost Cobb & Co. Její, jak nám ukazuje obrázek, patřičně vytížené dostavníky táhlo koňské čtyřspřežení a v kopcovitém terénu i šestispřežení. Společnost měla na strategických místech občerstvovny pro pasažéry a stáje pro koně, kde se tito měnili za čerstvě odpočaté.

To ovšem bledne ve srovnání s dopravou nákladní. Cesty připomínaly spíše necesty, terénem ve kterém by mnohý moderní terénní automobil měl co dělat a nebo kam se vůbec nedostane. Vzdálenosti se tu měří na tisíce mil a tak dopravu zásob a zboží do vnitrozemí, zemědělských produktů a dřeva k pobřeží a přístavům obstarávaly dopravní vozy. Měly úctyhodné rozměry vzhledem k ještě úctyhodnější nosnosti. Ta byla 10 - 20 tun.

Tyto vozy stavěné z tvrdého australského dřeva s koly o průměru více jak 2 metry stavěl pan Bennett v osadě St. Marys, která je teď předměstím Sydney a nedaleko od našeho bydliště. Takový "Bennett's wagon" plně naložený žoky ostříhané surové vlny a nebo pytli obilí táhl "bullock team" čili tým volů. Tento tým představoval šestnácti a někdy až dvacetispřeží. Řídit takový "náklaďák" nebyla procházka růžovým sadem.

Teamster, čili řidič a nebo vozka, mistrně zacházel s dlouhatánským bičem jehož pomocí ovládal všechny voly ve spřežení. Celá tato souprava měla úctyhodnou délku a čtenáři jistě připustí, že couvat s něčím takovým se rovnalo nemožnosti a nebo šílenosti. A toto nás zavádí k šířce ulic. V osadách se často tyto nákladní soupravy otáčely, jiných cest obvykle nebylo a tak hlavní ulice, která byla tehdy také jediná v osadě, byla tak široká aby se na ní taková souprava otočila. Tak je nyní na těchto širokých "návsích" možné 90° parkování na obou stranách vozovky a ještě jsou volné nejméně 2 pruhy v každém směru dopravy.

Takže asi i v evropských městech a osadách byly ulice široké tak aby povoz nejen projel a zaparkoval ale i se v nich se spřežením pohodlně otočil a tak tvůrci těchto komunikací nevědomky vytvořili ulice široké tak, že více méně vyhovují modernímu provozu i po několika stoletích.

Další fotky najdete zde