Mapa trasy: Odkaz

Simulace Š. Šumava. Původně tedy Švýcarsko, ze kterého kvůli špatnému počasí sešlo. Přesto je 11 hodin cesty a trasa dlouhá 75 kilometrů v podstatě vhodná náhrada, protože simuluje jak délku cesty autem do našeho cíle, tak konečnou kilometráž, kterou jsme v horách chtěli zvládnout.

Směr Strážný. Šumava, červen 2025. Den 1.

Náhradní plán v Rakousku nemá Petr moc promyšlený, tak nejsem na cestu do neznáma takto nečekaně připravená, a na Šumavu na oplátku se mnou nechce on. Nemusím se tak na nikoho vázat a posunuju budíka jen o pár hodin proti původně plánovanému odjezdu. Do Brna na vlak se totiž uprostřed noci nedostanu.

Možná je ale dobře, že Švýcarsko padlo, protože se hned od vystoupení z vlaku v Horní Vltavici potýkám s rozbitým držákem na foťák. Povolila se pojistka zajišťující fotoaparát bezpečně na místě a ten nešel pořádně ani vyháknout, ani zaháknout. Docela komplikace v okamžiku, kdy by mě čekaly dechberoucí výhledy na alpské vrcholky a já musela každou chvíli s pojistkou zápasit.

DEN 1. Pátek.

Stoupám do kopce k mojí první plánované zastávce v obci Strážný. Z minulé návštěvy tohoto kraje si pamatuju zmrzlinovou Gelaterii a tak mířím přímo do ní, ale tentokrát mě zmrzlina tolik nenadchne. Možná je to tím, že miluju ztuhlou a zmrzlou a v dnešním vedru celkem rychle povoluje. Na otázku, zda mají ve Strážném cykloservis, dostávám od obsluhy zápornou odpověď, ale zároveň mě mile potěšila. Hned nad zmrzlinárnou je půjčovna elektrokol a mohla by být otevřená.

Půjčovna je otevřená a oprava povoleného zámku je tak otázka několika vteřin, z nichž nejvíc zabere ochotnému chlapíkovi nalézt vhodný imbusák. Rozhodně mi zachránil celou dovolenou a na oplátku nechtěl ani nabízené peníze. Ještě mě potěšil zprávou, že pěšáků tady v oblasti zatím moc není a vedou hlavně cyklisti, takže bych se přeplněného nocoviště nad Strážným neměla bát. Na poslední kilometry k nocovišti vyrážím s ujištěním, že se vejdu do ohrádky a nebudu tak muset na noc hledat náhradní ubytování.

Zatímco se na nocovišti Strážný už chystám ke spánku, přichází Plzeňák, který je tu na víkend, a chvíli po něm ještě kluk ze Slavkova, který jde Stezku Českem přímo z domu ve Slavkově a na cestě je celkem 21 dní. Moc prostoru popovídat si nemáme, protože v nastávajícím stínu začínají žrát nepříjemné mušky s nekonečným apetitem.

Plzeňák mi na moji plánovanou trasu doporučuje, že než jít na Modravu po červen, je mnohem hezčí jít na Kvildu kolem Teplé Vltavy. Červená mezi Bučinou a Modravou mi tak i tentokrát zůstane skrytá.

Usínám, když na nocoviště přichází partička holek, které se nahlas smějí a hlasitě se spolu baví přímo u mého stanu. Lidi, prosím vás, když večer přijdete na místo, kde jsou stany, ve kterých se nikdo nehýbá, tak vězte, že tito lidé spí, a nemusíte se snažit je za každou cenu budit jen proto, že vám se spát nechce. Kde jste, špuntíky moje?

Pokračování příště. Foto: Mawenzi. Podívejte se do pěkné fotogalerie. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz