Všechny cesty vedou do Říma a Římanům, natož pak Siciliánům a Sardům je v létě ukrutné horko. V parnu mozky študáků nepracují na plný výkon, i pedagogové se potí víc, než je zdrávo. Proto jsou prázdniny poněkud delší. Nic nenasvědčovalo tomu, že v severní části Itálie dítka školou povinná budou organizovat protestní akce za zkrácení a při pohledu na synovečkův rozvrh bylo zřejmé, že týdenní dotace hodin se nijak výrazně neliší od naší. 

Školy neosiří, nastává čas zkoušek dospělosti - matura. Doslova - jednotná matura, s plošně zadávanými úlohami. Znění maturitních otázek bylo následující den i s řešením zveřejněno v nejrozšířenějším regionálním tisku. Postupně - gymnázia, odborné školy a nakonec i učiliště. Systém, který by rozhodně zapadl do naší diskuze o celostátních maturitách.

Rodičovstvo má okamžitý přehled o náročnosti a (ne)umětelství dítek (pardon, dospěláků, vždyť valná většina bude mít na svoji dospělost úřední lejstro)!

Začal kolotoč. Kde najdeme lékárnu, výhodné obchody. Soupis důležitých telefonních čísel. Pohlídka soukromé botanické zahrady, doprovázená přednáškou o množství a četnosti zásobování vodou a další a další nezbytné instrukce. Veterinární pan "dochtor" si zasloužil osobní návštěvu.

A při té příležitosti (znáte ten vtip?) prokonzultovány i strasti české psové Sabiny, předepsán recepis. Ke cti pana doktora je nutné podotknout, že v průběhu pobytu ještě dvakrát zavolal, zda je s Roccem vše v pořádku. Drobný zádrhel - vet byl čistokrevný Ital a jeho znalost němčiny odpovídala našim znalostem jazyka Basků, nebo Islanďanů. Muselo stačit mezinárodní OK!

"Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu. Brambory, pečený, byly málo maštěný." (skoro vůbec)

Veledůležitá názorná instruktáž byla věnována gentlemanově stravě. Důstojný pan pes měl kdysi nějaké stravovací potíže, drží dietu. Až mi "kluka ušatýho" přišlo líto.

Cosi na způsob - uvaříte kilo rýže, vrazíte do ní nízkotučný jogurt, ochutíte na dva prsty dětskou výživou. Takovým našim Hamé - něco mezi dětskou přesnídávkou a paštikou, jen trochu jiný "šmak". Příchuť tuňáka a ještě řady jiných mořských potvor. Jiný kraj, jiný mrav. Ať si mrňouskové zvykají na celoživotní přísun jódu.

Pozoroval jsem přednostové oči v sloup. Po jeho zdolání by člověk mohl rovnou klepat sv. Petrovi na nebeskou bránu! Doma pro kočičí "milášky" pečlivý výběr konzerv ("Drť neber, víš že jí neže...nechtějí), stejně i pro Sabinu ("Neber barevné granule, červené vyhazuje!!"). Tomuhle sympaťákovi, psímu gentlemanovi takovouhle nehoráznost !

Po dotazu, jak dlouho a proč dietu drží bylo jasné: Chlapci bude následujících čtrnáct dní určitě trošku, jenom trošilinku, přilepšováno! Skutečnost předčila všechna očekávání. Na obranu "kuchařky, krmičky a pozorovatelky" osoby trojjediné nutno dodat, že přilepšování probíhalo velice opatrně. Pozorováním psích exkrementů zjišťovala, zda mírné porušování diety nemá následky. Nemělo !

Umění být ve správný čas na správném místě - aneb o K. H. B.

Páteční Tagblatt Dolomiten přináší velmi zajímavou informaci: Comuna (u nás MěÚ) uzavírá slavnostně partnerskou smlouvu s městem Havlíčkův Brod a při té příležitosti (opravdu neznáte ten vtip?) bude celá sobota věnována kulturním radovánkám, kterými se partnerské město představí. Tohle pozvání nelze odmítnout, už se zřetelem na vzpomínku, která okamžitě vytanula.

Před..... léty, při naší první návštěvě. Dětem tehdy bylo 5, dnes před tuhle číslovku přiřazujeme čtyřku, před dávnými léty jsem se také na K. H. B. dotazoval. Po téměř detektivním pátrání správce klášterní knihovny věděl řadu podrobností. Zajímavá je i skutečnost, že pamětní deska na domku, kde K. H. B. přebýval byla odkryta ve 20.létech za Mussoliniho jenom v italském jazyce, ačkoliv u více jak 75 % obyvatel je mateřským jazykem němčina.

Sobotní Brixen ukazoval hostům z Havlíčkova Brodu více než přívětivou tvář. Rtuť teploměru i číslice na digitálních meteostanicích zastavily svůj vzestup vysoko nad dvacítkou. Náměstím před bývalým biskupským dómem zněly slavnostní proslovy (jak jinak?), na podiu se prezentoval národopisný soubor z Brodu. Chytlavé melodie českých národních písniček vyvolávaly potlesk diváků.

Synchronizovaně s tanečníky v krojích tančila pod podiem skupina malých dětí. Kolem stánků prezentace se točil dav místních. Zásoba malých koláčků musela být neustále doplňována, chladící zařízení jen s námahou stačilo dochladit vytáčené havlíčkobrodské pivo. Pečlivý pozorovatel zaznamenal, že některé tváře se u pípy opakovaly s téměř jednotvárnou pravidelností.

Nescházejí se hory s horama, scházejí se lidé s lidma. Vnučka Kateřina v delegaci z Brodu našla bývalého spolužáka. Doma se nepotkali dobré dva roky.

Vydařené sobotní odpoledne nám náhodným návštěvníkům nadýmalo hrudi pýchou, jak sympaticky jsou naši krajané přijímáni. Až do okamžiku, kdy se do rukou dostala reprezentační skládačka, vydaná k současnému podujetí ve třech jazycích. Něco na ní už při zběžném přečtení vadilo. První zádrhel odpovídal dojmům, kterým podlehne snad každý návštěvník z Čech. Jak mohl K. H. B. v kouzelném prostředí Brixenu tak strašně trpět? Vždyť byl erárem zaopatřen téměř dokonale! Co mu tady mohlo chybět ke spokojenosti?

Druhý nepříjemný dojem vyvolal fakt, když se mezi řádky dovíte, jací vlastně jsme. Vypůjčíme si (pravděpodobně) bez dovolení - jak krásný eufemismus! pamětní knihu v hotelu Elefant, kde Havlíček svojí internaci začínal, pak jí potají vrátíme. Souběžně s tím se dovídáme, jak strašně bylo po smrti K. H. B. jeho vyhnanství tehdejšími českými politickými kruhy zneužito - proti hodnému mocnářství.

Zapátráte po původu a dostanete se k pravděpodobnému autorovi - mimo jiné i proto, že byl členem havlíčkobrodské delegace a osobně jsem se s ním setkal. J.M., emigrant žijící od r. 68 v Rakousku propátral dokonale rakouské archivy a vydal zřejmě nejobsáhlejší sbírku doložených fakt o pobytu K. H. B. v Brixenu. Měl pravděpodobně v normalizační době i daleko větší možnost přístupu do rakouských archivů, než badatelé od nás.

Jen úhel pohledu v česky psané knize - je dle mého mínění daleko více rakouský, než český. Odstřihnout "pupeční šňůru" mladému novináři, odstavit ho v tehdejší době bez komunikačních vymožeností současnosti od možnosti ovlivňovat čtenáře, to už se eráru skutečně vyplatilo K. H. B vyhnanství v Brixenu alespoň částečně zpříjemňovat. Na konci po návratu do Čech byl lidsky zlomený Havlíček, podepisující vlastní kapitulaci (dnes bychom řekli vázací akt spolupráce- nebo alespoň mlčení) a po několika létech umírá.

Postoje pravděpodobného autora lze chápat, daleko méně je pochopitelné, že informace pustili do oběhu představitelé samosprávy z H. B.. Nepozornost, nebo malé národní povědomí, malá sebeúcta?

V pondělí ještě navštěvujeme výstavní síň radnice, kde je instalována expozice, připravená v H. B. Zcela upřímně - další zklamání. Prezentace na úrovni minulého století - zarámované dokumenty, sbírka fotokopií a dobových dokladů. Řečeno jazykem současnosti - taktak 1D. Postrádáme využití audiovizuální techniky, třeba i nabídku prezentačních CD. Pohled do knihy návštěvníků (stačil jeden list) při zakončení výstavy dojem jenom potvrzuje. Opět promarněná příležitost !

Být v Brixenu a nepsat o K. H. B - asi by hraničilo s ignoranstvím. Brixen není jen K. H. B., tak pro zvídavé ještě dva odkazy:

1 J.M.

2. Viděno jiným pohledem: M.Uhde

Nějak se nám ztratil hlavní psí hrdina. Žádné strachy, neztratil, jenom, jak je u gentlemanů obvyklé, dokázal zůstat skromně v pozadí, vědom si důstojnosti své hlavní role. Na scénu v plném lesku přijde v příštím dějství.