Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Hezký popis cesty

zajímavě popsané setkání s různými zvířaty.

Jsem už trošku deformovaná, takže by mě celkem zajímalo, jak je to tam s těmi bezprizornými zvířaty ve skutečnosti, nejen z pohledu turisty (z popisu to vypadá velmi dobře ). Před pár lety si Řecko získalo hodně nechvalnou pověst právě v důsledku (nechutně) "aktivního" přístupu k problematice toulavých psů. Nevím, jak to bylo na Rhodosu, možná se to týkalo jen určitých oblastí, ale zajímalo by mě, jestli tam opravdu tak postoupili kupředu.

Zajímalo by mě třeba to, jestli jsou bezprizorná zvířata kastrovaná, zda tam funguje nějaký kastační program. Konkrétně u koček si myslím, že je to dost důležitý krok. Není tu někdo, kdo ví o situaci v Řecku v tomhle směru víc, než co se dozví turista?

P.S. Pobavil mě popis pitbula, co zřejmě nikoho nesežral. když měl tolik "návštěvníků" Pitbulové opravdu lidi nežerou na potkání, je dobře, že to lidé na Rhodosu vědí

Re: Hezký popis cesty

vždyť víš, že mám pro pitíky slabost :o) a já opravdu žádného na lidi zlého neznám - jen se mi líbil vlastně volně na dlouhém vodítku (měl rozsah celé hospody) mezi hosty...

Jinak si uvědomuji, že to růžové není - ale i já znala vyprávění o smečkách tuláků, které se hromadně likvidují - já tam opravdu (a to jsme na pláži neležely a dost jezdily) nic takového neviděla. Ale je to opravdu pohled turisty během 7 dní. Klidně jich mohli spoustu "uklidit" před sezonou. A to s kastrací těch koček v přístavu mě taky napadlo - ale cedule žádná, jen pokladnička s prosbou o peníze na konzervy...

Chválím krásný cestopis

tahle krajina mě nikdy nelákala, na mě je to příliš vyhřáté a málozelené...možná se mýlím, nikdy jsem tam nebyla. Musím se tu totiž veřejně doznat ke své nechuti k památkám vytvořených člověkem. Ano jsem asi buranka, ale mě to nebaví. Mnohem raději probádávám přírodní krásy, třeba to Norsko. Lidskou šikovnost nejsem schopna docenit

Xerxová a terro-san

díky za lentišek - co já se o něm od dětství načtla, v kdekteré knížce ze Středomoří od pirátských až po tu nejušlechtilejší klasiku, vždycky někdo někam šel , případně s někým nebo od někoho zapuzen a se srdcem rozervaným a kvetly tam lentišky, zůstala mi z dětství vlastní kombinace -představa ibišku se sladkou chutí lékořice v puse, a teď starucha konečně vidím, jak vypadá, jakej je to fešák. Díky, holky zcestovalé a vzdělané.

Re: "chápu, že vaz se tomu zlomit nedá, ale co je moc, to je moc…"

Třískání chobotnicemi je v Řecku oblíbená zábava - to když Řekové roupama neví coby, dělají to proto aby změkly, a pokud vím v té chvíli už jsou mrtvé (aspoň doufám).

Protože

se do Řecka nechystám, tak jsem si moc ráda přečetla zvířetníčkový cestopis, Xerxová díky, vidím to barevně

moc pěkný povídání

a fotky taky moc povedený. a takový typy koček se vyskytujou i na jihu francie. takový jiný, zvláštní, dlouhonohý, špičatý, okatý.

Díky

za krásný, osvěžující  povídání  Kdo umí ten umí a Xerxová je mistr slova

Moc krásný Xerxová!

Povídání i ty fotky. Ty kočičky se mi moc líbí, zdá se mi, že mají takové úžší hlavy. A pejsek u krámku ležící taky tuze vyvedený

Re: Moc krásný Xerxová!

Já na tvoje holky vzpomněla pokaždé, když jsme obdivovaly toho pitíka krasavce hospodského. Ale protože jsme tam chodily večer, tak byla skoro tma a vyfotit z dálky se mi ho nepodařilo. A protože ta taverna patřila k těm drahým, tak jsem ho nemohla jít fotit z blízka :o)

díky za povídání

měla jsem velmi podobné zážitky ze zvířenou vloni na Krétě a díky bohu zcela nepodobné těm, které popisují někteří jiní (a většinou je to z těchto jižních, přesněji jihoevropských zemí) ve smyslu - těch zubožených zvířat!!! už nikdy tam nepojedu!!!!!

jo a je pravda, že tamní kočky jsou stavbou těla i srstí dost odlišné od většiny zdejších - jasně, do tepla hustý kožich netřeba

Milá Xerxová - Betová,

jako bych tam byla s vámi.