Založena byla v 18. století a šlo spíše o sad a vinici, než zahradu. Jak už napovídá sám název – byla po mnoho let označována jako ztracená. Na plánech města Prahy je zakreslena od r. 1816. Nachází se ve strmé, severně orientované stráni, a to mezi Albertovem, Karlovem a Novoměstskými hradbami. Úprava parku byla realizována pod vedením architekta Michala Gavlase. Ten se volně inspiroval zahradami pod Pražským hradem, jejichž autorem byl Josip Plečnik.

Zahrada byla zrekonstruována v r. 2010 a v tomtéž roce byla i zpřístupněna veřejnosti. Staré stromy nahradilo více než 70 nových. Park vás překvapí italským stylem, s mnoha uličkami a terasami z červených cihlových zídek, s květinovými záhony, pěšími mlatovými cestičkami a místy k odpočinku s lavičkami. Můžete se tu posadit, zpomalit a užívat si výhled na Podskalí, Albertov, Vyšehrad, na dolní část Nového Města s Vltavou, nebo na Strahov na kopci naproti. Nádherné jsou zde západy slunce. Zahrada propojuje Nuselské údolí s Novoměstskými hradbami a Bastionem u Božích muk, Albertovské svahy až ke Kateřinské zahradě. Vstoupit do zahrady se dá třemi možnými vchody: prvním – v místě křížení ul. Ke Karlovu a Boženy Němcové; druhým – v horní části schodiště v ul. Horská a třetím také v ul. Horská, v její dolní části.

Pohled od vchodu do zahrady Ztracenka

R. 2018 zde byl odhalen Pomník obětem dvou totalitních režimů od autorů Ondřeje Tučka a Ladislava Sorokáče – dva surové, neopracované balvany, které svírají a drtí mramorové srdce – znázorňující boj dobra se zlem, hrubost a jemnost zároveň, špinavost a čistotu… symbolem té doby je JUDr. Milada Horáková, popravená 26. června 1950.

Pohled ze zahrady Ztracenka, v pozadí sv. Apolinář

Já se na prohlídku zahrady vydala od tramvajové zastávky Pod Karlovem, vzhůru parkem; podchody jsem překonala nájezdy na severojižní magistrálu s Nuselským mostem a vyšla u kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Tam jsem se prošla jeho zahradou a zašla i dovnitř do kostela.

A pokračovala jsem dál – přes Bastion U Božích muk - tyto středověké gotické hradby byly postaveny bezprostředně po založení Nového Města Karlem IV. v roce 1348. Jsou odtud opravdu nádherné výhledy na Nuselský most nad údolím potoka Botiče, park Folimanku, Kongresové centrum, Vyšehrad s bazilikou sv. Petra a Pavla, na druhou stranu na Strahov, vrch Petřín s Petřínskou rozhlednou, gotický kostel sv. Apolináře a také cihlový komplex novogotických budov Zemské porodnice u sv. Apolináře od Josefa Hlávky.

Po krátké procházce po opevnění už jsem se vydala k samotné Ztracence. V jejím prostoru je vše, co jsem si načetla na několika internetových adresách a co jsem uvedla shora – krásné cestičky, červené zídky, květinové záhony, klidná místa s lavičkami zvoucími k posezení… jen podle mne, s vlastními výhledy na Prahu to odtud až tak úplně není pravda; řekla bych, že hodně prostoru zabírají koruny stromů (ne že bych nebyla ráda, že tam je spousta zeleně), a tak do okolí moc vidět nebylo. Ale je tu krásně, klid a pohoda – skoro jako by ani jen několik stovek metrů odtud nežilo velkoměsto.

Ze zahrady jsem odcházela po schodech dolů a vlastně vyšla přímo na Albertově. A když už jsem byla zde, řekla jsem si, že bude docela fajn zakončit procházku něčím dobrým na zub, k tomu s benefitem navrch – tedy v přítomnosti koček. Totiž Kočičí kavárna, původně sídlící na Smíchově (článek o ní na Zvířu najdete na tomto odkazu), se po letech přestěhovala právě sem. A tak jsem otevřela dveře, zavřela za sebou; do kavárny vstoupila dalšími dveřmi, vybrala si stůl, odložila tašku, objednala si limonádu a dortík, a pocourala prostorami kavárny.

Poležení v Kočičí kavárně Na Slupi

Je tu i krásná zahrádka opatřená sítí a kočičky se tu cítí evidentně spokojeně. Asi nejsilnější zastoupení tu mají mainky; všechny kočičky jsou na lidi zvyklé, nebrání se pohlazení, prostě atmosféru si užívají jak obyvatelé kavárny, tak její návštěvníci.

Odtud pak kousek pěšky, kolem nádraží Vyšehrad, Podskalské celnice na Výtoni a tramvají domů… Budu ráda, když vás článek třeba také inspiruje k osobní návštěvě tohoto koutu Prahy.

Zdroje: Odkaz Odkaz Odkaz Odkaz

Foto: Jitur. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.