V sobotu 26. května ráno na vás budeme čekat v Hrusicích u kostela, který znáte z Ladových obrázků, nebo před hospodou U Sejků, kde se určitě posilníte utopenci, jaké nikde jinde neumí. A můžete si dát i jedno pivko. Ale jen jedno! Je třeba se vydat na cestu.

Nejdříve, abychom se trošku rozhýbali a naladili se na "ladovskou notu", pojďme si projít místa, která malý Pepík Ladů poznal tak důvěrně, že jako dospělý mohl o nich velmi krásně psát a vymýšlet si příběhy, bubáky, hastrmany a zvířátkům dát docela lidské vlastnosti.

V Hrusicích, kde se krátce před Vánocemi roku 1887 Pepík narodil, jsou na několika místech instalovány informační tabule, z nichž se dozvíme alespoň něco z toho, co Josefa Ladu inspirovalo po celý jeho tvůrčí život. Ladův rodný domek sice už nestojí, ale na domě, který byl postaven na jeho místě, najdeme Ladovu pamětní desku.

Rozhlédněte se! Také jste spatřili černého kocoura? To se Mikeš právě vydal na svou památnou cestu. A támhle za plotem jsme zahlédli babičku, která jej marně volá a ptá se, kdeže je ta smetana, pro kterou ho poslala. Nechejme ale Mikeše Mikešem, ještě jej dohoníme, a pojďme se podívat do míst, kde stávala obecní pastouška.

Uvolněme otěže své fantazii, strýček Malinovský a jeho kozel Bobeš už na nás čekají. A ejhle, kozlík stojí na zadních a v předních kopýtkách drží hrnek. Kdepak to asi viděl? Že by na pivním tácku u Sejků? Inu, už nejen kozel Bobeš, ale i Velkopopovický kozel patří do Ladova kraje. Stejně jako Mulisák a jeho synek Bubáček ze Šmejkalky. Straší tam dodnes. Ale pěkně.

Když strašidla, tak i vodníci. Ti také patří do kraje Josefa Lady. Jen v Hubačovském rybníku jich bylo hned několik. Jeden z nich, Brčál, byl docela pěkné kvítko. Namísto toho, aby rozvěšoval pentličky a topil lidi, chodil na besedu do Hubačovského mlýna. A aby nedělal ostudu svému vodnickému stavu, měl pod kamenem hrníček s duší - ovšem z velocipédu.

Na konec se podíváme ještě k Jedličkově louži. My starší a venkovští si určitě pamatujeme, že taková "louže" byla v každé vesnici. A té legrace, které jsme si u takového "žabárníku" užili! Stejně jako malý Lada a kocour Mikeš… Tak, a ještě poslední fotku, ať se děti mají čím pochlubit kamarádům ve škole, a jdeme dál. Od hrusického kostela, kde stojí první z dvanácti infotabulí, jež nás doprovodí po trase, kudy vedla CESTA KOCOURA MIKEŠE.

Ze všeho nejdříve si však vyzvedneme skládačku s mapkou celého putování a s pravidly hry, která nás teprve čeká. Je v ní i seznam míst, kde můžeme dostat soutěžní razítka nutná k tomu, abychom se mohli zúčastnit slosování o zajímavé ceny na některé z letních poutí v Ladově kraji. To první nám určitě dají v hospodě U Sejků v Hrusicích. Další pak v Památníku Josefa Lady, v informačním centru v Mnichovicích, v hotelu Myšlín, v penzionu U lesa, v hostinci Na Klokočné, v Klokočné pak ještě v restauraci U koně či restauracích Oáza a Čajovna v Říčanech - všechno jsou to místa, kterými při našem putování ještě projdeme.

Tak jako kocour Mikeš, který se vydal do světa vydělat peníze na nový hrnek, když jej plný smetany nechtě rozbil Ševcovic babičce. Trochu se bál, že ho vyhubuje a také se styděl, že je nešika, ale hlavně mu bylo babičky líto, protože ji měl tuze rád. Jako my všichni máme rádi pohádky Josefa Lady a celý Ladův kraj.

Už jste se rozhodli? Půjdete s námi dál po Cestě kocoura Mikeše?

Z Hrusic vede cesta mezi loukami a poli ke druhému zastavení u Staré Cihelny, přes Kožený vrch s třetí infotabulí a pak kolem Třemblat už je to jenom kousek do Mnichovic, k zastávce číslo čtyři. Určitě tu najdeme obchod nebo restauraci, kde se o nás dobře postarají. Aby se nestalo, že nám bude kručet v břiše, to už bychom byli skoro jako v té pohádce.

Kousek dál, za obcí Myšlín s pátým zastavením, kde se můžeme občerstvit v hotelu stejného jména, Mikeš potkal husopasku Mařenku Kudláčkovou, která ho obdarovala alespoň kouskem buchty. Třeba i na nás bude čekat s ošatkou plnou těch nejlepších sladkých koláčů. To jsme si právě odpočinuli na šestém zastavení a blížíme se k sedmému.

Na Struhařovské pastvině ještě asi nebudou pasáčci hřející se u ohníčku. Ale co kdyby? Je sice jaro, ale brambory pečené ve žhavém popelu přece voní pořád stejně. A jak chutnají - o tom bychom si mohli ještě dlouho vyprávět.

Víte jak to bylo dál? Mikeš potkal babičku s nůší a protože ho už pořádně bolely tlapky, schoval se do nůše a nechal se chvíli nést. Když se babička zastavila, aby si odpočinula, přece jen se trochu zastyděl, že jí nůši zatížil. Avšak už za malou chvíli mohl službu babičce oplatit. Jakýsi tulák si udělal zálusk na nůši nebo alespoň něco z ní. To si dal! Mikešovy ostré drápky jej nadlouho vyléčily z nedobrých nápadů.

Ale raději se vydejme na další cestu, k devátému zastavení. Obec Klokočná je už skoro na dohled. Zde toho Mikeš zažil docela dost. Třeba si zkusil vyprosit něco k zakousnutí, ale jakmile promluvil, každý se lek a utíkal, jako by ho na nože bral. My se ale bát nemusíme.

Obec se svým hostincem Na Klokočné, restaurací U koně a penzionem Turistické zátiší dnes pohostí každého. A na výběr toho je tolik, že je až problém si vybrat. Klokočná má navíc letos o důvod víc, proč být pohostinná. Oslavuje totiž významné výročí, už 600 let zde bydlí hodní a přívětiví lidé.

Za Klokočnou zavonělo Mikešovi něco tak lahodně, že se neubránil a šel poprosit o kousek masa, který pestře oblečení tuláci opékali na ohni. Ale ouvej, pytel na hlavu mu hodili a šup s ním do vozu. Volal babičku, křičel, plakal. Z potupného vězení ho vysvobodili četníci a navíc mu dali dvacet krejcarů a ještě kousek salámu na cestu. Dobrá uzenina však potřebuje zapít. Vodu Mikeš nikde nenašel, ale ve Světicích potkal starostovic Micinku, která jej pozvala na smetanu - ale byl to trošku podraz…

Ještě dlouho bych mohl vyprávět o příhodách kocoura Mikeše na jeho cestě do světa. Ale pan Lada to uměl daleko lépe. Raději si přečtěte jeho knížku a nad obrázky si představujte, jaké to bylo u cirkusu Kludský nebo v Brandýse. My se vydáme na poslední úsek cesty - do Říčan, sídla Ladova kraje. Možná unaveni, ale docela spokojeni zde v informačním centru můžeme odevzdat herní kupon s razítky a těšit se na nejbližší pouť, kde nás určitě vylosují a něco hezkého vyhrajeme.

To ale znamená, že se do Ladova kraje budeme muset vypravit alespoň ještě jednou. Přitom můžeme objevovat další a další krásy tohoto nádherného kraje plného poezie a klidu, jaký bychom jen pár kilometrů od Prahy ani nečekali.

Laco Kučera, foto: archiv Ladův kraj a TRAVEL profi

Tak nezapomeňte! V sobotu 26. května ráno na shledanou v Hrusicích. Všechny další podrobnosti o CESTĚ KOCOURA MIKEŠE, POHÁDKOVÝCH HRUSICÍCH i o celém LADOVĚ KRAJI se dozvíte na adresách:

Svazek obcí Ladův kraj a Informační centrum Říčany, Masarykovo náměstí 83, 251 01 Říčany, tel.: +420 323 618 142, 323 618 169, e-mail: dana.grossova@ricany.cz, jitka.bahenska@ricany.cz, www.laduv-kraj.cz, www.ricany.cz

Informační centrum Hrusice, Hrusice čp. 142, 251 66 Senohraby, tel./fax: +420 323 655 326, e-mail: ouhrusice@quick.cz, www.obec-hrusice.cz