Peklo je romantické, asi 4 km dlouhé údolí ohraničené pískovcovými skalními stěnami, mezi nimiž se vine Robečský potok. Ten vytéká v Zahrádkách z Novozámeckého rybníku a pokračuje přes osadu Karba. Zahrádky možná znáte z filmových Básníků a ze zmínky Mirečka, že zde studoval. Zahrádecký zámek skutečně patří Univerzitě Karlově a zahraniční studenti se tu učili česky.

Bohužel, píšu správně - učili, zámek totiž před několika lety vyhořel a na jeho opravu nejsou peníze. V osadě Karba je několik roubených chalup opřených anebo přímo vrostlých do pískovcových skal. (Sklepy tam jsou jistě vynikající, ale dá se v zimě takový skalní domek vůbec vytopit? Brrr!) Za Karbou se údolí prohlubuje a nabývá rázu divokého kaňonu.

Skalní stěny dosahují výšky až 35 m a je na nich dobře vidět, jak je kdysi v pradávných dobách modelovala voda, a vytvořila tak různé jeskyně a převisy. Jeden obrovitý balvan živly postupně udolaly tak, že se jednoho dne utrhl a zřítil. Traduje se, že přitom zabil procházejícího muže s teletem, oba jsou prý pod ním pohřbeni dodnes.

Počátkem 19. století tehdejší majitel zahrádeckého panství hrabě Kounic nechal v Pekle vybudovat cesty a lávky a na splavněném Robečském potoce si šlechta užívala projížděk na lodičkách. Dnes už to tak jednoduché není - Peklo je přírodní rezervací, a když padne strom, ať přes cestu nebo přes potok, nechá se být.

A tak je neudržované údolí divoké, tajemné, je tam vlhko, cesta je místy bahnitá a sem tam musíte zdolat padlý strom. Robečský potok mezi skalami protéká poklidně, vytváří meandry, rozlévá se do šířky - já bych ho nazvala spíše říčkou než potokem - a na jeho březích bují rozmanité vlhkomilné rostlinstvo.

A právě za kytičkami jsme se poslední březnovou sobotu do Pekla vypravili. Na paloucích podél břehů potoka totiž na jaře rozkvétají bledule, celé lány bledulí. Šli jsme proti proudu potoka, od České Lípy, kde u vstupu do údolí stojí Skautská skála (viz foto), a po slabé půlhodince už jsme viděli první paloučky s bledulemi.

Větší palouky vypadaly zdálky jako by byly zasněžené, tak byly bledulemi přímo poseté. Chytré knihy uvádějí, že Peklo patří k oblastem s nejbohatším výskytem bledule jarní, lokální patrioti pak staví Peklo přímo na první místo. Údajně tu na jaře kvetou až 3 miliony bledulí.

Chtěli jsme krom fotek z druhého břehu pořídit i pár detailních záběrů něžných bílých kytiček se skloněnými hlavičkami, a tak se synek obětavě vydal přes potok po spadlém kmeni stromu. Já jsem ho z břehu podporovala voláním, aby za žádnou cenu nepouštěl foťák, až spadne do vody. Naštěstí se nedal vyvést z rovnováhy a neudělal tak radost přihlížejícím turistům, kteří zjevně čekali na zpestření svého výletu, a cestu tam i zpět absolvoval v suchu.

V Pekle se krom kytek daří i vzácným živočichům, sídlí tu třeba vydra, z ptáků skorec a dokonce i ledňáček. To ale nemohu potvrdit, protože na vlastní oči jsme viděli jen několik párů kačen - on měl smaragdově zelenou hlavu a pestrý kabátek, milostivá paní byla v decentní hnědošedé s jemným kropenatým vzorkem. Obrázkem sloužit nemohu - jeden párek byl příliš daleko, k druhému jsem se lstivě přikradla a už už to vypadalo - jenže nevydrželi a frnkli mi. Asi netoužili po publicitě, co když byli právě na záletech!

Výlet nám vyšel právě tak mezi dvěma dešti, až na posledním úseku začalo trochu krápat.

P.S. Doporučení pro případné návštěvníky - vezměte si dobré boty, chodníčky z prken bývají kluzké a kde nejsou chodníčky, bývá mokro až blátivo. Byla by škoda, kdyby vám zážitek z výletu zkalilo bláto čvachtající v botách.