ROZCESTNÍK: Pánský speciál

Můj muž dostal letos takový dárek... totiž na internetu jsem objevila zájezd, který sliboval návštěvu všech míst drahých srdci milovníka italských supersporťáků. Pokusím se vám jej stručně vylíčit (a vy, milé většinové dámy, vězte, že se mi to taky líbilo).

Naším cílem byl maličký trojúhelník v severní Itálii, který byl a je centrem výroby sportovních vozů, a muzea značek Alfa Romeo, Ferrari, Lamborghini a Maserati. Tradičně jsme vyjížděli večer a autobus, jakkoliv luxusně vypadal, byl ještě o něco nepohodlnější na spaní, než obvykle, takže jsme dojeli opravdu ne polo-, ale celomrtví. Možná proto mě první cíl cesty, muzeum značky Alfa Romeo, tolik neokouzlil. Ale choť běhal po obrovské expozici, zuřivě fotil a vůbec jevil známky velké spokojenosti.

Následovala úlitba pro dámy - Miláno. Jediný déšť našeho pobytu padal v době, kdy jsem s pusou dokořán fotila neuvěřitelné fiály na střeše milánského dómu.

Přejezd do Monzy na okruh velké ceny Itálie. Byli jsme uvnitř, prošli se po tribunách. Společný dojem - je to kupodivu velice ošklivé a při závodě nejspíš není nic moc vidět.

Maranello - soukromý testovací okruh značky Ferrari. Úplně jiná káva. Předvedli jsme standardní chování - u cedule označující začátek obce celý autobus vystoupil, pod vedením průvodce na vydupaném místě přeskočil příkop a za křovím se natlačil k plotu. Za plotem se ozýval typický řev vozu formule 1. V některých sekundách absolutní blaženosti se míhal pár metrů od nás. Ta blaženost byla velmi problematická, protože kdo neměl kameru (třeba my), neměl šanci něco vyfotit, auto bylo prostě příliš rychlé.

Popojeli jsme pár metrů k muzeu Ferrari. Mému muži se právě splnil životní sen. Ano, jsme ta bezautová rodina, jeho nebaví auto jako dopravní prostředek, on miluje auto jako umělecké dílo. Tady jich bylo... A mechanici právě přiváželi nejnovější model, takže ne že si na něj jen sáhl, on jim ho pomáhal tlačit :-) .

Muzeum Lamborghini je umístěno tak, že navazuje na výrobní halu. Vedou do ní okna, takže se jsme se mohli také dívat na linky, kde dělníci velmi volným tempem sestavují auta v ceně 5 a více milionů. Před vchodem do muzea jezdila sem tam testovací auta, některá zamaskovaná tak, jak se to dělá proti průmyslové špionáži. Mužští příslušníci zájezdu zuřivě běhali sem tam. Tedy užívalo si to i spousta žen, vzpomínám na již starší dámu, která nevěřícně opakovala: "Ještě tu letadlovou loď a splní se mi úplně všecko".

Posledním bodem programu (kromě zastávky v moc hezké Modeně) bylo muzeum soukromého sběratele, který se specializuje na značku Maserati. Muzeum je součástí farmy, takže jsme chvíli jezdili v polích a nejdřív nevěřili, že jsme na místě - prostě farma: zvířata, prodej vína, šunky, sýrů, něco jako kravíny. V některých dobytek, v jiných staré zemědělské stroje (ty majitel taky sbírá), v jedné auta, převážně Maserati. Takže poslední nakouknutí do historie plechových krasavců.

No a pak už se jelo domů.

Nafotili jsme 237 obrázků, automobily jsou asi na 220.