Tento NP je v Queenslandu druhý největší a rozprostírá se na 537 000 hektarech v krajině převážně rovinaté avšak plné vodních toků a jezer. Je to krajina řek ústících do oceánu, bažin, mangovníků a jezer, vytvářející mokřadní ekosystém. Jsou zde však i rozlehlé lučiny, tropický buš a na jihu i pískovcové útesy. Tento park není v tomto prostředí osamocen.
Věnčí jej další národní parky, ba přímo s ním hraničí a vytváří tak ohromné prostory kde se jeden může ztratit z civilizace. Doslova. Národní parky Starcke, Jack River, Cape Melville a na ostrůvcích v Pacifiku nedaleko pevniny Lizard Island a Flinders Group jsou jahůdkou na zákusku, kterou Lakefield národní park je pro ty, co dovedou ocenit tropickou divočinu.
Přístup do tohoto parku z Cooktownu je zpočátku po asfaltové silnici, která se záhy mění v prašnou cestu vhodnou pro koníky nebo velbloudy. Proto se sem jezdí terénními vozy a v klokaní zimě, kdy je suché období. V době dešťů, monsunových bouří a cyklonů, tedy v létě, se ze zdejších cest stávají bezedné bahenní pasti na terénní automobily. Vodní toky se rozlijí z břehů a jezera se  tak zvětší několikanásobně.
Do této krajiny jezdí povětšině rybáři, zdejší tropické vody oplývají hojností ryb a jiných vodních potvůrek. Všelijaké jedovatky a šestimetrové zubatce nevyjímaje. Však tu rybařina platí za adrenalinový sport! Buď chytím já rybu, nebo mě zubatec. A tak hned u vjezdu do parku je veliké upozornění, že koupání ve zdejších vodách je něco jako ruská ruleta. Buď se báječně osvěžím, nebo skončím jako svačina zubatci krokodýlu. A těm se zde daří náramně.
Takže žádné koupání a když tak ve vlastním potu. Na lodičkách jen velice opatrně, zubatec dovede svým chrupem do trupu aluminiové lodi nadělat dírky jako kulometem. Žádné čištění ryb u břehu ale aspoň 100 metrů od vody s kýblem vody. A spinkat také daleko od vody, pokud možno i na vyvýšenině se strmými svahy.
Jsou známy případy, kdy si zubatec nepoučeného spáče vybalil ze stanu i spacáku a pak ho zblajznul. Prostě je to tu ráj na zemi, avšak jen pro silnější povahy. Kde jsou bažiny a mokřadla, a kde je celý rok kolem třiceti stupňů s náležitou vlhkostí vzduchu, se náramně daří komárům. Daří se jim zde tak dobře, že dorůstají nestvůrných rozměrů se sosákem, který hravě probodne nejen košili ale i několik vrstev oblečení. A navíc přenášejí i malárii, takže když se tam jeden pohybuje, tak by měl pojídat protimaláriové tabletky.
U vjezdu do národního parku je informační tabule a škatulka na poplatky za vstup a pobyt. Samozřejmě tam nesedí žádný zaměstnanec národního parku a vše je založeno na poctivosti návštěvníků. Samoobsluha. Návštěvník je také upozorněn, že v parku nejsou k dostání pohonné hmoty a vlastně vůbec nic. Není tam žádný obchod nebo ubytovna. Kempuje se venku pod hvězdičkami v mračnech komárů. Civilizace sem ještě nedorazila a tak si jeden jako v parku skoro nepřipadá. Nic, než tropická divočina se vším, co k ní náleží.
Je zde ráj ornitologů, ať už profesionálů tak amatérů. Je zde totiž přeptákováno. Většinou vodní ptactvo, ale neschází i ti, co žijí v buši nebo na pastvinách, včetně velkých orlů. Pozorovat jak tančí brolgy (druh jeřábů) při námluvách je nezapomenutelný zážitek, zvlášť když zdejší ptáci nejsou plaší a jeden je může pozorovat z deseti metrů.  Zrovna tak nebojácní jsou zde i malí klokani wallaby co zdobí rozlehlé louky.
V jezerech a lagunách je plno nádherně kvetoucích vodních rostlin, krásné lotosy a lekníny nevyjímaje. Dávají jména vodním plochám, jako Red lily lagoon a nebo Yellow lily lagoon a podobně. Mimo krokodýlů krajina oplývá i želvami, co loví malé rybky a krevetky, volavkami od bílých až po šedé, husami, kačenami, potápkami a spoustou brodivců, jako jsou černokrcí čápi jabiru.
Ještěrek tu je také nepočítaně a desítky druhů. Od pěticentimetrových několika gramových gekonů po dvoumetrové dvacetikilové varany. V krajině nescházejí všudypřítomná termití hnízda. Louky tu jsou posety stovkami termitišť magnetických termitů. Tedy oni s magnety nic společného nemají, ale staví si svoje příbytky v ose sever - jih s naprostou spolehlivostí. Takže široká strana a velká plocha příbytku je otočena na východ a západ.
To je z důvodu udržování stálé teploty v termitišti, což zajišťuje systém větracích šachet, které termiti podle potřeby otevírají a nebo zavírají. A v poledne, když je sluníčko na severu, tak termitiště poskytuje horkým paprskům jen malou plochu. Termití společnost je podobně jako mravenci nebo včely, rozdělena na specialisty, a ti, co se starají o udržování stálé teploty v příbytku, dovedou rozeznat změnu teploty i o jednu desetinu stupně celsia. Někdy žijí v termitišti i mravenci v symbióze s termity, kteří jsou vlastně příbuzní švábů, takže jsou si s mravenci podobní asi jako my, lidé s hrochy.
Navíc, díky stálé a poměrně vysoké teplotě kolem 28°C, někteří varani (žije jich tu 25 druhů) svými silnými drápy termitiště rozbijí a nakladou do něj 4 - 14 vajec. Termiti si obvykle přes noc domeček opraví a varaní vajíčka jsou ve spolehlivé líhni.
Co je zajímavé, že varaní mamča si pamatuje do kterého termitiště vajíčka nakladla a když se za, řekněme 60 dnů, maličcí varánci z vajec vyklubou, tak jim jde v pravou dobu termitiště opět svými silnými drápy rozbít aby se dostali na světlo Boží a hlavně na čerstvý luft. Kdyby to neudělala, tak by se ven z nedobytného hnízda nedostali a udusili se.
Na území dnešního národního parku Lakefield žili od nepaměti místní domorodci různých kmenů, kteří hovořili nejméně sedmi různými jazyky. Od roku 1870, kdy byla tato oblast osídlena bílým mužem, se počet domorodců progresivně snižoval až na dnešní hodnoty.
Rozlehlé louky byly jako stvořené k pastvinářství a tak roku1879 vznikla Laura Station, dobytčí farma. Nemalý podíl na osidlování této oblasti bělochy měl objev zlata kolem řeky Palmer koncem devatenáctého století.
Laura Station vznikla tak, že roku 1879 si tuto oblast vybral mladý irský přistěhovalec Fergus O'Beirne, a 14. října 1979 mu byla tato poskytnuta za královskou sumu osmi liber a patnáct šilinků. To prosím představovalo rozlohu  padesáti čtverečních mil, tedy 12 800 hektarů. Roku 1894 byla rozloha farmy rozšířena a produkovala ročně 8000 krav na bifteky. Tato dobytkářská farma byla v držení potomků zakladatele až do roku 1925, kdy ji odkoupila rodina Groganů. V roku 1966 změnila farma opět majitele. Aby roku 1978 byla odkoupena Queenslandskou vládou za účelem vytvoření národního parku.
Budovy farmy, v této odlehlé oblasti soběstačné, jak je tomu v Klokánii zvykem, byly postaveny z místních materiálů, tedy ze dřeva. Mimo hlavní obytné budovy, která byla na patro, zde byla budova dílny a hlavně kovářství a sedlářství, ubytovna pro bílé zaměstnance, ubytovna pro domorodé zaměstnance, budova skladu a budova kde se bouralo maso. Tato stála nedaleko jakési šibenice, kde se dobytek zabíjel.
Roku 1930 byl dokonce postaven záchod se septikem. V tomto kraji jistě přepych. Nechyběly ovšem nezbytné ohrady na dobytek a stavby k jeho ošetřování. Také zde byla "mlékárna", kde se dojily mléčné krávy. Ale mléko jen k místnímu použití. Nezbytná konírna a ohrada ke krocení koní doplňovala hospodářské budovy.
Takže taková farma v Klokánii je vlastně malá vesnička se vším všudy, včetně hřbitova. Není divu, když nejbližší soused je několik stovek kilometrů daleko a obchod ještě dále, terénem obtížným a v době dešťů nesjízdným.
Dnes je nejbližší "civilizace" asi 50 km od severní hranice parku Lakefield. Jmenuje se Musgrave Station a je to opět farma. Je tam však přistávací plocha pro menší letadla, roadhouse, kde se dostanou pohonné hmoty a pivo s jiným alkoholem a základní potraviny. Nic moc, jen pár baráků u prašné cesty. Do většího města, což je Cairns, to odtud je kolem 550 km.
Další fotky najdete zde