Odbočuje se opět ze Snowy Mountains Highway v místech kde tato křižuje „Long Plains“. Toto jsou travnaté pláně 1 300 - 1 450 metrů nad mořem. Prašná cesta se vine po pláních chvíli nahoru a chvíli dolů, překračuje potoky ba i počátky velké řeky Murrumbidgee, která tu spíš připomíná potůček.

Na cestě je hodně hromádek koňských koblih. Jsou to teritoriální značky hřebců zdivočelých koní, kterým se tu říká brumbies. Po cestě nějaké potkáváme, a pokud jeden zůstane v autě, tak neutečou a dají se i slušně vyfotit. V okolí jsou staré, nyní pěkně zrestaurované chalupy, co slouží k nouzovému přespání. Jedna usedlost, Coolamine homestead, byla právě v procesu restaurace.

Taková usedlost se obvykle skládala z několika budov. Usedlost Coolamine měla dva obytné domky, budovu kuchyně a budovu na výrobu sýrů. To ovšem mimo hospodářských budov, ohrad na dobytek, stájí a kovárny. Nechyběly ani boudy pro psy a osobité kadibudky, obé trochu dále od obytných budov.

Jedna z kadibudek oplývá tak zvaným „double holer“, tedy dvouděrníkem, určeným osobám společenským které nejsou schopny dělat naprosto nic samy o sobě a u všeho vždy potřebují společnost. Dřevěné stěny v obytných budovách byly místo tapet polepeny novinami a to ještě předválečnými. Takže na stěnách je zajímavé čtení, co se zde dělo v letech třicátých. O všechno se tu dnes stará Národní Park Kozciuszko.

Od usedlosti pokračujeme ještě pár kilometrů po prašné cestě, místy trochu divoké a vyžadující náhon na všechny čtyři kola. Dojíždíme do lokality „Blue Water Holes“ tedy k modrým tůním. Zde je opět vybavené místo ke kempování a upravené chodníky po místních atrakcích. Těchto tu je přehršel, podle zájmu a fyzických schopností jedince. Vše je v kouzelném krasovém údolí, kde dokonce kdysi pořádali čeští trempové žijící v Klokánii výroční potlach.

Proti toku potoka jménem Cave Creek, tedy Jeskynní potok, jsou ve vápencovém útesu nevelké jeskyně. Jmenují se jeskyně Coolemanova a druhá Murray Cave. Krápníková výzdoba nic moc. Daleko zajímavější je výšlap po toku Jeskynního potoka. Tento se zanedlouho zařezává do krasového kaňonu se stěnami 80 metrů vysokými.

Ve skalnatém korytě potoka jsou četné tůně průzračné namodralé vody ve které se prohánějí půlmetroví pstruzi. Asi půl kilometru za kaňonem spadá potok asi dvacetimetrovým vodopádem do hlubokého údolí, aby pak pádil a skotačil přes balvany dále. Mimo výstavních pstruhů v tůních vidíme po okolí skalní klokánky wallaby, kteří zde zastupují kamzíky. Po strmých skalách hopsají s neuvěřitelnou jistotou a virtuositou.

Také potkáváme agamu vodní, což je ještěrka si 75 cm dlouhá. Žije a loví u vody a když se cítí ohrožena tak zahučí do tůně až na dno a tam splyne s okolím jako nehybný klacek. Takto tam vydrží i půl hodiny než se potřebuje opět nadechnout. Vím to, protože jsem jednou jednu vyprovokoval k útěku a dobu ponoření hlídal na hodinkách. Když jí docházel dech tak se velice obezřetně připlížila k vodnímu povrchu, kde se bleskově nadechla a zase zajela do hloubky.

Zpět od Blue Water Holes se jede stejnou cestou, protože jiná není. Pozdě odpoledne dojíždíme k dalšímu zrestaurovanému domečku zvaném „Long Plain Hut“. Ten je opravdu pěkně udělaný a čistý s dřevem obloženým interiérem. Slouží opět pouze jako nouzový přístřešek. Jsme tu kolem 1 400 metrů nad mořem a v zimě tu dovede být přes 2 metry sněhu.

Kol domečku jsou planiny, kde se dá kempovat a jak už to tady je, opět záchody, stolečky, lavičky a ohnišťátka tak vhodná k opékání dobrot. Opodál kempují koňáci, kteří si sem dovezli svoje Šemíky. Ty mají nyní v ohradě. Koňáci jsou u ohně a připravují si večeři. Hodíme řeč a vyplyne, že to jsou vlastně sousedi. Jsou z městečka Lithgow, tady u nás hned za Modrými horami. Vyjeli si na 14 dnů zajezdit si po Sněžných horách. Koníkům se zde líbí a v ohradě si užívají značné volnosti. Škádlí se navzájem a válejí se v trávě.

Večer nastane dost kosa, koníci dostanou přikrývky, protože ráno je jinovatka a mrzne. Takže žádné dlouhé otálení a už za východu sluníčka jsme na cestě k osadě Kiandra, kde se počátkem druhé poloviny devatenáctého století těžilo zlato. Sem se ale podíváme až v dalším povídání o toulkách po Klokánii.

Další fotky najdete zde