Okolní krajina je rovinatá je to tam jen 108 metrů nad mořem na vápencové tabuli, a v krajině  i ve městě žije hodně původních obyvatel. Celkem v městečku vegetuje 6500 obyvatel. Záměrně píšu - vegetuje, protože jsme tam neviděli nikoho nic pořádného dělat.
Byli jsme tam v "zimě", tedy lépe v období sucha, teploty byly kolem 35°C a vlhko jako v sauně. Místní se pohybovali jako ve zpomaleném filmu, jen turisté někam spěchali. Nejlépe to řešili domorodí občané, ti povětšině seděli někde ve stínu stromů a pozorovali cvrkot za občasného přihnutí z flašky.
Jinak městečko oplývá všemi moderními nezbytnostmi jako bankami, hospodami, obchody a velkou policajtovnou. Do místního nákupního střediska jsme dorazili brzo dopoledne, ba téměř po ránu. Nějak kolem 9:30 hodin. Doplnili jsme si zásoby potravin a pak jsme chtěli doplnit i zásoby piva. To se tu, jako veškeré alkoholické nápoje, prodává ve zvláštních obchodech, které mají licenci k prodeji alkoholu. Říká se jim "bottle shop". Tedy ne v supermarketu nebo koloniálu.
Nepočítali jsme však s tím, že před tímto kšeftem bude velikánská fronta našich spoluobčanů tmavé pleti, kteří čekali, až obchod v 10 hodin otevře, protože co nakoupili včera už vyžahli, a žízeň je přece v tomto kraji veliká. Tak jsme zatím vyřídili nějaké jiné povinnosti, poslali SMSky domů do civilizace, protože tu byl signál a pak koupili v bottle shopu pár beden piva na cestu.
Město bylo pojmenováno po dceři pana Chamberse, jednoho ze sponzorů Johna McDoualla Stuarta, legendárního průzkumníka klokaního vnitrozemí, který poprvé spatřil tuto oblast v roku 1862. Domorodí obyvatelé patří do jazykových skupin Jawoyn, Dagoman a Wardaman.
Lokalita doznala rozkvětu, když zde byla roku 1872 zřízena telegrafní stanice jako součást telegrafní linky spojující jih a jihozápad Klokánie se zbytkem světa. První vlak dorazil do města v roku 1926 a od roku 2003 zde projíždí nová železniční linka legendárního Ghánu, co spojuje Darwin na severu s Adelaide na jihu země.
V době druhé světové války byla ve městě vojenská nemocnice pro pacifické válčiště. Město dokonce zaznamenalo jeden letecký nálet japonských bombardérů, při kterém zahynul jeden člověk.
Jak už bylo řečeno, město Katherine leží na březích řeky Katherine, která je součástí hydrologického systému řeky Daly. Město leží v krasové oblasti devonského vápence. Krajinu zasahují každoroční monsunové deště a průměrné srážky činí 1132mm za rok. Ovšem v období dešťů tam dovede spadnout i 250 mm za den.
Jako v roku 1998, kdy za dva dny napršelo 400 mm a řeka tak stoupla o 21,3 metrů. Město bylo zatopeno až dvěma metry vody, která po pár dnech opadla. 1100 obyvatel bylo na kritickou dobu evakuováno a ztráty na životech nebyly. Ovšem hmotné škody šly do milionů klokaních dolarů. Také divoké bouřky, a silné blýskavice tam nejsou vzácností, zrovna jako krupobití až 2,5 cm velkých krup.
Nezanedbatelnou součástí místní ekonomie je turismus. Řeka Katherine se nedaleko od města zařezává hluboko do místního vápence a vytváří hlubokou soutěsku známou pod jménem Katherine Gorge. Tato lokalita je součástí Národního Parku Nitmiluk, kde jsou pro masochisty k dispozici nádherné výšlapy kolem potoků a říček s četnými vodopády a jezírky.
Místa jsou opravdu kouzelná, ale přístup je jen pro ty kterým nevadí cestou vypotit aspoň 10 litrů potu. Neváhali jsme a prošli jsme si okolí kolem Editiných vodopádů, kterým se zde říká Edith Falls. Krása nesmírná a koupání ve skalních tůních pod vodopády neskutečné. Tam bych vydržel déle než jen den, který jsme těmto končinám věnovali.  
Další fotky najdete zde