Mapa trasy: Odkaz

Poslední dobou trávím volný čas prací a prokládám ji víkendovou prací. Přišlo mi tak velice vhod, když jsem dostala nabídku na nocovačku v Malých Karpatech. V sobotu ráno naložit v Hodoníně do auta a v neděli před polednem tamtéž vyložit. Jak jsem takovéhle nabídce mohla odolat?

V sobotu se seznamuju s Věrkou a Naďou, letitými kamarádkami, které po očku sleduju na výletovacím chatu naší společné známé, ale osobně mám tu čest teprve dnes. Holky jsou sladěné do růžové, takže dneska ladím! Moje nové růžové ponožky totiž perfektně zapadnou do party růžových ponožek, jen tu společnou fotku jsme ponožkám růžovkám udělat zapomněly.

Máme v plánu okruh ze slovenské vesničky Kuchyňa. Vystoupat na skalnatý vrchol Vysoká, pokochat se výhledy do okolí, udělat si špekáčky na oficiálním tábořišti Čermákova lúka, kde jsem loni spala, a vyrazit na západ a na východ slunce na částečně otevřený vrchol Skalnatá, tyčící se jen pár desítek minut chůze z Čermákovy lúky.

Sluníčko už má sílu na opalovací krém, takže příště ho už musím přibalit: kdybychom nešly většinu cesty v lese, asi bych měla pěkně připálené ruce. Špekáčku připálení slušelo výrazně lépe, tam je tento stav žádoucí.

Západ i východ sluníčka nám vyšel skvěle a ještě jsem měla možnost pomoci slečnám v nouzi. Měla jsem dvě skoro prázdné plynové kartuše, tak jsem si řekla, že nebudu riskovat a vezmu si obě. Slečny si ale vzaly mnohem prázdnější kartuši než já, navíc jen jednu, tak jsem měla možnost udělat dobrý skutek:)

Přesně před devíti lety zemřel Tim alias Vokoun, můj první pejsek z útulku. Den poté, co jsem se vrátila z Malých Karpat. Myslím na něj a jsem ráda, že na něj mohu zavzpomínat „Timíčkovým memoriálem“, jak Vlastík tehdy navrhl každý rok absolvovat vandr pro Timíčkovo zdárné zvládnutí operace, kterou absolvoval 29. 4., nečekaně narychlo, když jsme s Vlastíkem už Malými Karpatami šlapali. Bohužel, prvotní prognózy po operaci byly nadějnější než konečná realita.

Tehdy byla oblast posetá rozkvetlým medvědím česnekem a omamně voněla. I dnes si užívám česneková pole a okamžitě si vybavuji vzpomínky na zmíněný vandr, i na Timíčka. Myslím, že by se mu tady líbilo.

Večer se nás na západ slunce schází sedm kousků, je to úchvatná podívaná, která se opakuje i ráno při východu sluníčka. Tahle přespávačka za to rozhodně stála.

Ráno chvíli po východu slunce vyrážíme na zpáteční cestu k autu. V noci se zvedl silný vítr, který teď ráno ještě zesílil. Včera jsme to počasí dostaly za odměnu a dneska v tom větru mě ani nemrzí, že už mám na odpoledne plány veskrze vnitřní a větru prosté.

Konec. Podívejte se do pěkné fotogalerie! Foto: Mawenzi. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz