ROZCESTNÍK: Liberec deštivý
Tak to tedy pravda není, ale faktem je, že Jizerky máme moc rádi a jezdíme tam často. Tentokrát jsme odjížděli ve čtvrtek večer s představou, že se ještě do tmy ubytujeme v penzionu a půjdeme do príma restaurace vedle na pozdější večeři. Ne tak, paní majitelka nám hned u vchodu vysvětluje, že má nějak plno, ale že to vůůbec nevadí, protože nám zařídila bydlení jinde, kde se nám to bude moc a moc líbit a ta paní už si pro nás jede. Takže se potmě někam stěhujeme malinkým autíčkem, abychom ráno zjistili, že bydlíme opravdu hodně daleko od centra a s hodně špatným přístupem k veřejné dopravě. A že mrholí…
Podle původní předpovědi mělo být hezky, takže jsme si naplánovali cestu na Smědavu a zpět do Hejnice přes Frýdlantské cimbuří. Cestou mrholí víc, spíš prší. Takže změna plánu: z cimbuří je to krpál, to bychom taky mohli sestoupit po hlavě rovnou až na náměstí … Půjdeme pěkně po rovině přes Krásnou Máří do Bedřichova. Naštěstí se počasí trochu umoudřilo, mrholí jen občas a místa, kde jindy nestačíme uhýbat cyklistům, máme sami pro sebe. Kvetou hořce a mlhy se válí velmi malebně … hory jsou krásné v každém počasí.
Na večer jsme se domluvili s Xerxovou, že půjdeme společně na "noční" prohlídku ZOO. Byla jsem moc zvědavá, co uvidíme… no, co by tak asi: spící zvířata! V Liberci nedělají prohlídky s průvodcem, prostě vás do té ZOO pustí. Takže se procházíte mezi klecemi, svítí jen louče - je to moc krásná a romantická noční procházka s občasnými zvuky divočiny. Pravda je, že méně slepí účastníci naší expedice se mi občas snažili nějaké výjimečně nespící zvíře ukázat, ale já jsem taky zvíře, a sice slepejš :-) takže mým největším zoologickým zážitkem byly kachny na jezírku před ZOO, jejichž noční život je zřejmě velmi bohatý, resp. i při umělém osvětlení se dá loudit, že.
V sobotu byl na programu sraz vozů Porsche ve Vratislavicích (moc se to neví, ale Ferdinand Porsche se tu narodil). Pro mne to nebyl až takový zážitek, protože veteránů bylo poskrovnu a nová auta mě nebaví. Navíc docela snaživě pršelo. Ale během dne se ozvala Xerxová, jestli s nimi nechceme na podvečerní venčení v Malevillu. Chtěli jsme.
Takže po páté hodině přijel Jarouš (znáte to auto, ne? Případně si můžete představit okapotovanou Betynku) a v něm za volantem Betin páník a vzadu Xerxová s holčičkou maličkou za zadním sedadlem. Takže můj muž seděl vpředu a já s holkama. Myslím, že z protijedoucích aut to vypadalo, že na zadním sedadle sedíme tři a jedna z nás má psí hlavu. Psí hlava si velmi přála olízat tu lidskou, co se krčila v koutku.
Za půl hodinky jsme byli na místě, Betí hlava se dostala do úrovně mých prsou, což mi přišlo takové uklidňující, a vyrazili jsme do lesa. Musím říct, že je na volno nesmírně hodná a vychovaná pejska. Způsobně běhá v dohledu, kontroluje podrost, nevzdaluje se, na zavolání přibíhá… Se zvířátky je kamarád, hrála by si s králíčky, s koníčky, s prasátky, s jinými pejsky… Na vodítku měla trošinku blíž k tomu, co o ní Xerxová obvykle píše :-) A úplně nejlepší bylo, když se pokusila mé drahé polovičce hupnout na klín. Ten vyděšený pohled (jeho) byl k nezaplacení!
Okolo osmé už byl čas se rozloučit, Betka šla spinkat a my na jedno, abychom si vzájemně poreferovali o svých zážitcích.
V neděli jsme vstávali brzo brzičko a vyráželi směr Bad Oybin, protože nám Xerxová skvěle poradila, jak se tam dostat z Liberce. Potvrzuju slavnostně všecko, co o něm napsala Lili je to fantastické místo s úžasnou atmosférou. Ještě bych snad připodotkla, že i pro milovníky přírody je to zážitek - nádherná krajina, skalní města v krásném smíšeném lese, rozhledna (milujeme rozhledny), atmosféra lázeňského městečka a úzkorozchodná parní mašinka, kterou jsme jeli z Žitavy. Kdo můžete, určitě do Oybinu jeďte.
Den poslední - pondělí: dospáváme včerejší pozdní návrat (ani ne tak z Oybinu jako pěšky z centra) a poměrně pozdě vyrážíme směr Bedřichov. Před polednem začíná mrholit, mraky jsou až na zemi. Po obědě se raději otáčíme s tím, že se cestou do Liberce zastavíme na chvíli v krásném bukovém lese. Tam už ovšem prší, jen se leje, a do Liberce přicházíme v průtrži mračen, abychom "domů" dorazili už zase za sucha. Naštěstí máme ještě trochu času a paní bytná slitování, takže nám pustila topení. Z Liberce tedy odjíždíme jen zavlhlí…. Stejně to bylo moc fajn.
Další fotky najdete zde