Kimberleys má rozlohu 421000 km čtverečních, vešla by se tam celá Kalifornie a ještě by zbylo a nebo dvě Velké Británie i s Irskem. Na celém území žije 28 000 lidí, z toho skoro polovina domorodců. Většina jich žije v okrajových městech Kununurra, Hall's Creek, Derby a Broome.

Jakousi bránou této oblasti je tropické městečko Broome, ležící na poloostrově mezi Roebuck Bay (Srnčí zátoka) a Indickým oceánem. Je položeno zhruba 2 200 km na sever od hlavního města Západní Austrálie, Perth a žije v něm kolem 14 000 obyvatel, z toho značné procento domorodců s tmavohnědou až černou pletí. Nedaleko středu města je "Broome International Airport" odkud je letecké spojení se zbytkem Klokánie.

První Evropan který tuto oblast navštívil byl William Dampier v roku 1688 a znovu 1699. Mnoho pobřežních útvarů vděčí za svoje jména právě jemu. V roce 1879 Charles Harper doporučil, že tehdejší lovci perel v okolních oblastech by byli lépe podporováni bližším přístavem a jako nejpříhodnější lokalitu jmenoval právě Roebuck Bay. A tak v roce 1883 John Forrest vybral toto místo pro budoucí přístavní město, které po založení dostalo jméno po guvernérovi Západní Austrálie Sirovi Fredericku Broomeovi.

Asi 7 km od středu města leží známá pláž jménem Cable. Tato je tvořena oslnivě bílým a jemňoučkým pískem po celé své 22,5 kilometrové délce. Jméno má od toho, že právě odtud byl roku 1889 položen telegrafní kabel, který spojoval Austrálii se Singapurem a tak i zbytkem světa.

Historie města se točí kolem perel. V osmdesátých letech devatenáctého století to vše začalo sbíráním perlorodek kvůli perleti, ze které se tehdy vyráběla bižuterie, knoflíky a drobné umělecké předměty. A tak někdy v některé našli i perlu. Ovšem lovci perel v blízkém i širším okolí lovili daleko cennější kořist. Perly. Že to nebyla procházka růžovým sadem svědčí dnes už historický japonský hřbitov - 900 hrobů japonských potápěčů je zcela neúplné číslo těch kteří ztratili život při potápění a lovení perel. Skutečné číslo bude odhadem více jako dvojnásobné.

K potápění používali staré klasické a těžké potápěčské výstroje s kulovitou kuklou a na dně sbírali tehdy ještě přírodní perlorodky. Na jejich památku je však také na hlavní ulici, jejíž střed tvoří pěkná parková úprava, postavena socha právě v tom historickém potápěčském skafandru a botách s olověnou podrážkou, vážící každá 25kg. Nyní jsou v okolí Broome perlové farmy, kde se perly pěstují. Těmto perlám se říká "cultured pearls". Perlorodky jsou vyloveny z mělkého dna zátoky a zručný technik perlorodku opatrně pootevře a vloží základ k tvorbě perly.

Není to však záležitost jednoduchá. Roční kvóta na vylovené "divoké" perlorodky je 600 000 kusů a minimální velikost je 120 mm. Tyto jsou stále sbírány potápěči, dnes používající moderní lehkou výstroj. Perlorodky jsou pak na farmě očištěny a uloženy do ochranných rámů, ponořeny do mělké, čisté a na živiny bohaté vody na zhruba 4 měsíce aby se zaklimatizovaly. Je to obvykle tichá a mělká zátoka.

Divoké perlorodky se loví od ledna do března. V poslední době, z důvodů vysoké poptávky po perlách, se začalo i s pěstováním perlorodek v sádkách, kde je dokonalá kontrola jejich růstu a zdraví. Po aklimatizaci jsou perlorodky v rámech vyzdviženy ze dna a přemístěny do místnosti na zvláštním plavidle kde se děje vlastní "seeding" vysoce zručnými techniky. Je to práce náročná a sezónní.

Po tři měsíce takový technik pootevře a provede "seeding" u 500 perlorodek denně. Pracuje se sedm dnů v týdnu, 14 - 18 hodin denně. Po tomto období technik specialista odjíždí obvykle domů s odměnou za práci více jak 100 000 klokaních dolarů. Vlastní "seeding" je velice delikátní operace. Technik perlorodku opatrně pootevře, pootevřenou "zašprajcuje" a opatrně nařízne pohlavní žlázu. Do řezu vloží malé "jádro", které tvoří štěpinka z Mississippi škeble a tato je spojena s perleť tvořící tkání. Po této delikátní operaci je perlorodka uzavřena, umístěna zpět do ochranného rámu a ponořena na první dva roky do vod zátoky.

Během této doby je perlorodka periodicky čištěna a přiživována, i když vody oplývají bohatým phytoplanktonem, který perlorodky vyživuje. Za hodinu dovede jedna jediná profiltrovat 80 litrů vody obsahující tuto výživu.

Na mnoha farmách mají i prodejny perel, konají naučné výlety na lodičkách po farmě a nabízejí i občerstvení. Kolem "showroomu" bývá pěkná parková úprava, kde jsou i výstražné tabulky aby návštěvníci dávali pozor na padající kokosové ořechy. Kdyby jednomu padl kokos na kokos, tak by z toho byl v nejlepším případě otřes mozku. Palma má více jak 5 metrů a kokos je čerstvý, těžký, plný kokosového mléka a kopry.

Perly se prodávají jednotlivě a nebo už zasazené do přívěsků prstenů a nebo navlečené jako náhrdelníky. Ceny se pohybují podle velikosti, zbarvení a tvaru. Nejlevnější stojí kolem 300 klokaních dolarů a pěkný kousek perly jižních moří 18 mm v průměru a dokonalého kulového tvaru může stát i 30 000. Zbarvení je od klasické perlové přes růžovou, zlatou do kouřové. Ostatně veškeré informace najdete zde. 

Za druhé světové války byl 3. března 1942 Broome bombardován japonským letectvem a za náletu bylo usmrceno 88 obyvatel. Od šedesátých let minulého století se ve městě a okolí začal rozvíjet turismus a nyní to je jedno z nejrychleji rostoucích měst v Klokánii. V turistické sezoně, která je tam v zimě když neprší, se počet obyvatel ve městě téměř zdvojnásobuje. Zimní teploty tam jsou mezi 15°C v noci a 29°C ve dne.

Na jižním konci pláže Cable je skalnatá výspa jménem Gantheaume Point. Zde můžeme za odlivu ve skále spatřit stopy dinosaura staré 130 milionů let. V této oblasti jsou velké rozdíly hladiny moře při přílivu a odlivu. Činí více jak 10 metrů. Proto asi 250 km na sever od města v Královské zátoce (King sound) je další zajímavost a to jsou, jak se jim zde říká, horizontální vodopády. Desetimetrový rozdíl mořské hladiny mezi přílivem a odlivem způsobuje velice čilé, až bouřlivé proudění vody ve skalních průrvách, za kterými jsou rozlehlé zátoky.

Město Broome se také pyšní historickým kinem. Jmenuje se Sun Pictures a promítá se v něm nepřetržitě od roku 1916. Budova je původní a je to jakýsi hybrid mezi normálním a letním kinem. Promítací sál připomíná velkou stodolu a je to vlastně konstrukce z dřevěných trámů obitá vlnitým plechem. Střecha a tři stěny. Ta, kde je promítací plátno chybí.

Promítací plátno, za kterým jsou toalety, je na trávníku a prvních asi 15 řad "křesel" je pod širým nebem. Zbytek pod střechou. Křesla jsou pruhy plátna v dřevěné konstrukci podobné té jak na starých lehátkách. Ostatně jsme v tropech a tak se aspoň jeden v křesle nepotí. V areálu kina jsou vystaveny staré promítačky a stěny zdobí snímky filmových hvězd z období mezi světovými válkami. Také tam mají vtipnou cedulku, na které oznamují kde jsou záchody. Doleva za plátno dámy, tedy Viviens a doprava páni, tedy Humphreys, s fotkami příslušných herců.

Na jih od města je Srnčí zátoka (Roebuck Bay) a má také svoje atrakce. Mezi ně patří i věhlasné "schodiště na Měsíc" tady zvané stairway to the Moon. Za příznivé konstelace hvězd a za jasného počasí se za odlivu ve vlnách zrcadlí vycházející úplněk. Hra stínů a světla vytváří představu schodiště a nebo žebříku k Měsíci. Ostatně podobný fenomén se koná na pláži Cable když zapadá sluníčko nad Indickým oceánem. Jak se žhavá, rudá koule noří do vln, tak se na jejich vrcholcích její jas odráží a vytváří podobný dojem.

Hlavní atrakcí Srnčí zátoky však jsou vodní ptáci. Tato zátoka má mezinárodní význam pro miliony stěhovavých brodivců a jiných pobřežních ptáků. V letních měsících, když je na severní polokouli zima, sem přilétají ptáci ze severní Sibiře. Na rozlehlých plážích, bahnitých březích a v mangrovových porostech najdou spoustu potravy. Někteří mladí ptáci zůstávají i po celý rok a vrací se zpět na severní Sibiř, kde hnízdí, až druhým a nebo i třetím rokem.

Město se pyšní i pěknými pěšími zónami s obchody, kavárnami, cukrárnami, pěknými parky a automatickými veřejnými záchodky, které jsou, jak je v Klokánii zvykem, zdarma. Jsou to jakási plastová jádra a od vstupu po odchod se děje vše automaticky. Ventilace, dezodorizace, toaletní papír, splachování, voda v umývadle a sušička rukou startují pomocí čidel. Jeden si tam připadá jako v začarovaným zámku. A divte se, všecko funguje!

Protože jsme v tropech, kde v létě občas řádí cyklony a nebo tajfuny, tak většina budov je ze dřeva a plechu a nebo osinkocementových panelů. Zděných budov tu moc není a staví se tu maximálně do prvního patra. Ovšem nejvýstavnější budovy jsou hospody a hotely. Díky tropickému podnebí se tu prodá piva požehnaně.

Jak jsem si tam nesl v kartonu 6 piv co jsem si koupil, tak ze skupinky na trávě, ve stínu stromu, sedících domorodců mě jeden starší zastavil a oslovil. Za těch 6 piv mě nabízel svoji dceru. Nabídku jsem nepřijal. Co s ní, žízeň by mě neuhasila, spíš naopak. Navíc, když by takovou místní krásku potkal průměrný Evropan, tak se lekne a osype.

Další fotky najdete zde