O mé letošní dovolené bylo rozhodnuto skoro rok do předu. Chtěla jsem se, po více než sedmi letech, zase jednou podívat k moři. Nejsem vyložený „lehátkový“ typ, co tráví celý den obracením své maličkosti z jedné strany na druhou, aby tak nachytal rovnoměrný bronz (většinou se spíše spálím); ale moře miluju, a tak mi čas od času prostě chybí.

Volba padla na Krétu, také pro její slavnou historii. Život zde – to je kultura, architektura, umění, tradice, kuchyně. Nádherné paláce, fresky a artefakty z doby Mínojců. Pro místní jsou velmi významné tradice, udržují se zvyky, umění, hudba a tanec. Během roku tu probíhá škála slavností, např. karneval s pestrými průvody, Velikonoce s veselými hostinami, Festival vína v Rethymnu, Hudební festival v Heraklionu a Festival kaštanů v Elosu.

Utíkaly týdny, měsíce a byl tu den odletu, 7. září 2025. Let letadlem – pro mne prozatím nepoznaná zkušenost.

Můj dojem z prvního letu? Tak tedy obavy, co by se stát mohlo, ale také nejpravděpodobněji se nestane – ty jsem se snažila upozadit někde hodně hluboko v hlavě. A na palubě letadla už nebylo o čem přemýšlet. Na rozdíl od některých spolucestujících jsem nezaznamenala žádné nepříjemné fyzické projevy při startu a přistání – jako pískání, lupání v uších, atp. Turbulence byly minimální, přistání klidné.

Pobyt na Krétě jsme plánovaly ve čtyřech – moje kamarádka, její švagrová, její vnučka a já. Letadlo s kapacitou 142 lidí na palubě nás bezpečně dopravilo z pražského letiště na letiště v Heraklionu, odkud nás autobus dovezl do letoviska Platanias, hotelu Rethymno Village, místa našeho pobytu.

Ostrov Krétu omývá ze severu Krétské moře, které se nachází mezi Krétou a Kykladami a je jižní částí moře Egejského. Z jihu pak Libyjské moře, které je součástí mnohem rozsáhlejšího Středozemního moře, které ostrov odděluje od Afriky. V létě se objevují silné severní větry, tzv. meltemi. Severní pobřeží je díky své orientaci méně větrné a chráněnější, i když i zde mohou při silnějším větru vznikat vlny.

Chtěly jsme se nejen vykoupat v moři, obdivovat místní flóru, zaplavat si v hotelovém bazénu, lenošit, opálit se, courat se jen tak uličkami letoviska a nakukovat do obchůdků, občas i koupit nějaký suvenýr, ochutnat místní speciality, užít si spousty zmrzliny a mlsat, ale i absolvovat výlet do Rethymna a Chanie. Termínem pro Rethymno bylo úterý, zakoupily jsme jízdenky, nastoupily do autobusu a nechaly se dovézt do historického centra města.

Rethymnon (řecky: Ρέθυμνο, anglicky: Rethymno) je větší okouzlující přímořské letovisko s přístavem, ležící na severním pobřeží Kréty, a to cca na půli cesty mezi městy Chanií a Heraklionem (Iraklia). V Rethymnu žije přibližně 40 tis. obyvatel a je tak třetím nejlidnatějším městem ostrova a zároveň je také hlavním městem stejnojmenné prefektury Rethymno. Na místě dnešního samotného města bylo kdysi mořské dno nebo jen šíje s přístavem, ale postupně se prostor mezi pevností a pevninou zavážel a město se ve středověku na úkor přístavu rozšiřovalo. Při procházce Starým městem najdete mnoho budov různých architektonických stylů (s převážně benátským, ale i tureckým vlivem). Je tu Archeologické muzeum a také Historické a folklórní muzeum. Skoro na každém kroku narazíte na spoustu kavárniček a město žije bohatým kavárenským životem. V jeho úzkých uličkách můžete obdivovat malé dílny s tradičními řemesly – např. ševcovstvím, řezbářstvím, výrobou keramiky, vyšíváním a tkaním. Kolem sebe máte na výběr bohatou nabídku různých suvenýrů s tématikou Řecka, Kréty, Rethymna. Stojí za to koupit tu pásky, med, koření a ručně malované ikony.

Historické kořeny města sahají do mínojského období. Na počátku 13. století se zmocnili ostrova i města Benátčané, v roce 1646 Turci. Jejich vláda trvala téměř tři století. V roce 1913 se Kréta stala součástí Řecka. Podle smlouvy z Lausanne bylo turecké obyvatelstvo města odsunuto. Během druhé světové války bylo město okupováno německou armádou. Poválečné období lze charakterizovat zejména rozvojem cestovního ruchu. Známé jsou také zdejší zemědělské produkty, zejména olivový olej. Oblast je ideální pro letní dovolené, pyšní se krásnými písčitými plážemi.

Co byste měli v Rethymnu navštívit? Rozhodně si udělejte více času a prohlédněte si např.

• Benátskou pevnost Fortezza na vrcholu Paleokastra – jde o opevněnou citadelu, jejíž stavba započala r. 1573. Po pádu Kypru v roce 1571 během osmansko-benátské války začali Benátčané ostrov opevňovat
• benátský přístav – je vedle současného městského přístavu, jeho vstup střeží egyptský maják

• kašnu Rimondi – benátská fontána, stojí na náměstí Platanos
• turecké mešity a minarety
• městský park Rethymno
• někdejší mešitu Narántzes Tzámi, dnes Dům umění.

Druhý výlet, Chanii, jsem musela vzdát. Nejspíš jsem si neuvědomila sílu místních slunečních paprsků, a i když jsme na pláži byly ve čtvrtek jen necelé dvě hodiny mezi třetí a pátou odpolední, stačilo to k tomu, abych si uhnala úžeh. Dost možná se přičetl i celodenní pobyt venku na slunci v úterý v Rethymnu. Večer se projevily první obtíže – pro ty zvědavce, kteří by chtěli znát podrobnější informace o průběhu onemocnění, prosím vyhledejte si je na internetu – noc neklidná, celý pátek jsem proležela, prospala, pila ledovou coca-colu, jedla prášky za tím účelem přivezené z Čech. V sobotu už bylo vše v pořádku, ale na další výlet jsem si netroufla. Do Chanie se tedy vydala jen kamarádčina švagrová a vnučka.

Chania (výslovnost [chaňa], řecky: Χανιά) je město, přístav, ležící na severozápadním pobřeží Kréty. Ve městě žije přibližně 55 tisíc obyvatel a je tak po Irakliu druhým nejlidnatějším městem ostrova. Chania také byla až do roku 1972 hlavním městem ostrova. Je zde mezinárodní letiště.

Na závěr pobytu na Krétě jsem se chtěla jít podívat k moři na východ Slunce. Měla jsem tak trochu smůlu, protože nedělní ráno bylo celé pod mraky, slunce tedy jen tak nějak svými paprsky proráželo tu a tam vrstvu mračen a snažilo se prodrat přes jejich hustou hradbu. Vlny po ránu byly opravdu silné, vlála červená vlajka, a tak mne napadlo, že stejně jako nás moře v pondělí přivítalo – vlnami –, tak se s námi i loučí. Ale i tak to byla krásná podívaná. Zpestřená navíc přítomností milé přítelkyně – zvláštně rezavě zbarvené místní číčy, vzezřením malého sebevědomého tygra.

Řecko vůbec je známé svým vlídným postojem k těmto zvířatům. Ve starověku byly kočky velmi respektované a uctívané. Tato zvířata tu mají dlouhou historii a jsou vnímána jako součást místních tradic. A tak najdete kočky nejen v ulicích, ale na řadě suvenýrů či někdy jako maskota některých ostrovů či ulic řeckých měst. Většinou jde o kočky toulavé, ale Řekové tu daleko více než třeba u nás dbají na jejich kastraci, i když je to i tak boj s větrnými mlýny. Sama jsem si všimla u mnou mazlených kočin „vyškubnutého“ trojúhelníčku levých oušek, jde o tzv. cvik – takto jsou kastrované kočky mezinárodně veterináři označovány. Místní se k nim většinou chovají hezky, u domů a plotů najdete misky s granulemi, vodou. I jako turista máte možnost zakoupit nějaké to krmení (ceny jsou prakticky stejné jako v Čechách, mnohde i nižší) a nasypat do misek.

Asi bych to ani nebyla já, kdyby moje přítomnost v místě proběhla bez další bláznivé perličky (viz třeba moje zamčení na hřbitově Pére Lachaise v Paříži). Při jedné nákupní vycházce jsem zaplatila za suvenýry, vyšla před krámek a najednou se kolem mne rozlétly pěti- a desetieurovky a vesele poletovaly po chodníku. Hádáte správně, nezapnula jsem zip u peněženky. Naštěstí s podařilo všechny posbírat, a tak jsem mohla pořídit i v následujících dnech pár dalších suvenýrů… tohle se prostě může stát asi jenom mně.

Zpáteční let do Prahy, 14/9, z Heraklionu v 23:55, Boeingem 727, byl opět bezproblémový, kapitán letadla nás tentokrát informoval o letové výšce téměř 11 tisíc metrů, také o tom, že máme ideální počasí pro klidný let, i o přibližné trase letu, a jmenoval i větší města, nad kterými budeme přelétat. Neseděla jsem sice u okénka a část letu dokonce prospala, ale pokud jsem byla vzhůru, to, co bylo možné spatřit tu a tam za oknem letadla – nebyla jen čistá tma, ale i nádherná, kouzelná scenérie svítících měst v noční tmě… Sestup jsme zahájili v 01:40, na runway dosedli v 01:55 a na dohled letištní hale ukazovaly hodinky 01:59.

Zdroj: Odkaz, Odkaz

Foto: Jitur. Další obrázky najdete níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.