Byla taková krásná sluníčková sobota a my jsme se vydaly, tři kamarádky, na výlet do Krušných hor, tak trochu po stopách tetřívka obecného a větrných elektráren. Potřebovaly jsme zpracovat seminárku z nauky o přírodě. 

Vjely jsme do hor přes Horní Jiřetín, přes Klíny stoupákem směrem Flájská přehrada. Nad Klíny už byly závěje sněhu a my jsme začaly s dokumentací terénu. Flájská přehrada je technickou památkou s nádrží pitné vody, která byla zamrzlá s vrstvou sněhu a my zíraly na tu velikou, bílou, tichou plochu. Projížděly jsme Flájským masívem, pomalu jsme sjížděly mírně dolů, a pak zase nahoru přes můstek přes potok, který vytéká z přehrady.

Dojely jsme k hrázi přehrady a obdivovaly tu nádheru a rozmanitost Krušných hor. Tuto zimu zde napadlo opravdu hodně sněhu. Zde na Flájích bývalo lesnické učiliště, které bylo přestěhováno jinam. Zůstaly tu opuštěné budovy, včetně propadlé střechy tělocvičny v důsledku mocnosti sněhové vrstvy. Dost smutné. Otočily jsme auto do směru příjezdu a sjížděly dolů směrem Český Jiřetín.

Ještě před obcí se sníh vytratil a my jsme začaly mít obavy, jestli letos stihneme vidět "Jiřetínské vodopády". Ty jsou jako jedinečný přírodní úkaz vždy na jaře při tání sněhu vidět na strmých stěnách hor u Českého Jiřetína. Bylo dobře, vodopády byly, sice ne moc mohutné, ale to kouzlo roku…

Dál jsme pokračovaly cestou zpět nahoru, okolo čarovných buků, které šeptaly historii hor a pozvaly nás mezi sebe. Jejich síla byla přímo hmotná... Po vymanění z opojení bučinou jsme se vydaly směr ledovcové jezírko Černé jezero u Klínů (n.m. 805 m). Opět bylo vše pod sněhem a jezero pod ledem. Pořád nám svítilo sluníčko, bylo takové vlnivé ticho. 

Nasměrovaly jsme se na Novou Ves přes Mníšek, cesta vedla mírně dolů, nedalo se zabloudit, za zatáčkou na nás jukaly vrtule větrných elektráren. Sněhu jenom po závějích, ale ticho nebylo. Stály jsme na silnici a slyšely svistot vrtulí. Nic moc příjemného, asi jde o zvyk.

Hupsly jme do auta a přes Horní Jiřetín ujížděly domů. Pod horami jsme se zastavily a dívaly se zpátky. Projely jsme dvě třetiny chráněného území tetřívka obecného kterého jsme nepotkaly.

Potkaly jsme kouzelné tajemno bučin, sílu života a rozmanitosti Krušných hor, a tou čarovnou energií jsme se naplnily. Často na náš výlet do hor vzpomínáme a vlníme…