„Čechy krásné, Čechy mé…“ Jen těchto několik málo slov vlastenecké písně (autor hudby Josef Leopold Zvonař, text Václav Jaromír Picek) stačí vyjádřit všechnu lásku k naší zemi. A Čechy jsou opravdu krásné. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak krásná, zajímavá, tajemná a bohatá naše země je. Před časem jste někteří v diskuzi nad články vyjádřili svou lásku k různým městům v jihočeském kraji – Jindřichovu Hradci, Táboru, Třeboni, Českým Budějovicím…

Já jsem se po nějaké době vypravila spolu s dcerou na krátkou letní „lázeňskou“ dovolenou do západních Čech, a to již poněkolikáté do Karlových Varů, které leží na soutoku řek Ohře a Teplé. Karlovy Vary jsou mimochodem dalším kouskem naší země, který mi naprosto učaroval.

Promenáda s Teplou. Karlovy Vary, červenec 2025

Shrnutí vědomostí o městě, z netu: tak tedy Vary jsou krajským, statutárním a nejnavštěvovanějším lázeňským městem v Čechách. Od r. 2021 je město na seznamu Světového dědictví UNESCO v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.

Kdy přesně byly Karlovy Vary založeny, není známo. Stálé osídlení v okolí Vřídla vzniklo v půli 14. stol. Roku 1370 udělil Karel IV. městu privilegia královského města. Legenda o jeho založení (zapsaná dr. Fabianem Summerem r. 1571) vypráví o loveckém psu, který při štvanici na divokou zvěř spadl do tůně s pramenem s horkou vodou. O nálezu byl zpraven císař Karel IV., který v místě nálezu pramenu nechal založit lázně, zvané Teplé lázně u Lokte. Slibný rozvoj města brzdila různá neštěstí, která město v průběhu staletí postihla: r. 1582 se tudy prohnala povodeň, v r. 1604 naopak ničivý požár, který ze 102 domů zničil 99. Během třicetileté války poklesl počet obyvatel, a až koncem 17. stol. město opět vzrůstá. Vznikají tu nové budovy, divadla, hotely. V říjnu roku 1938 se Karlovy Vary staly součástí Třetí říše. Během války bylo město bombardováno. Po válce došlo k nucenému vysídlení původních německých obyvatel. Po r. 1989 vyplývá z výzkumu M. Maglova, že až polovina nemovitostí ve městě může být ve vlastnictví ruských občanů.

Směrem k hotelu Thermal. Karlovy Vary, červenec 2025

Mezi lázeňské budovy patří: Císařské lázně, které jsou od r. 2010 národní kulturní památkou; Lázně III; Lázně IV – v současnosti slouží jako nákupní centrum; Alžbětiny lázně (Lázně V) mají pojmenování podle císařovny Alžběty Bavorské (Sissi); Sluneční lázně (Lázně VI) – byly zbourány r. 2006 a místo nich byl vystavěn Bytový dům Lázně VI…

Kolonád je zde pět: Vřídelní, Mlýnská, Sadová, Tržní a Zámecká. Celkem 16 karlovarských pramenů je zachyceno, 13 slouží pro pitné kúry a celkově mají Vary pramenů 79. Jednotlivé prameny mají také svá jména: Skalní pramen (s teplotou 72 °C), Pramen Karla IV. (64 °C), Zámecký dolní (55,6 °C), Zámecký horní (49,8 °C), Tržní (62 °C), Hadí (56,6 °C), Rusalka (60,2 °C), Kníže Václav (se dvěma vývody, 65,6 °C a 64,3 °C), Libuše (62 °C), Skalní ( 48 °C), pramen Svoboda (62,4 °C), Sadový (41,6 °C), Dorotka – v ul. U Imperiálu je nepřístupná, Štěpánka (13 °C), Železnatý (11,9 °C). Pitné kúry by měly návštěvníkům poskytnout úlevu při léčení jaterních a střevních chorob a problémů se žaludkem.

Vřídlo. Karlovy Vary, červenec 2025

Za 13. pramen je také někdy označována Becherovka, a to i poté, co byl objeven skutečný 13. pramen. Jedinečnou karlovarskou specialitou, chráněnou patentem, je Vřídelní káva – základem je vřídelní voda, becherovka, šlehačka. Receptura této speciality je známa již od 17. století.

Karlovy Vary každoročně hostí Mezinárodní filmový festival, a to od r. 1950. První až čtvrtý festival se konal v Mariánských lázních a jen část filmů byla uvedena v Karlových Varech. Nejlepší film získává Křišťálový glóbus. Vary se objevují ve více než 120 filmech různých žánrů – Tři vejce do skla; 30 případů majora Zemana; Vrchní prchni; Smrt krásných srnců; Cirkus Humberto; Casino Royale; Edith Piaf…

Krásu Karlových Varů si nenechalo ujít mnoho známých osobností, a to nejen v době konání filmových festivalů; Vary navštívili např. básník Johan Wolfgang Goethe, skladatel Ludwig van Beethoven, ruský car Petr Veliký, operní pěvkyně Ema Destinnová nebo italský houslista Niccolò Paganini a mnozí další.

Kostel Nejsvětější Trojice, Andělská Hora, červenec 2025

Závěrem ještě jedno zastavení po cestě – jihozápadně od Andělské Hory, cestou na Prahu, se vpravo od silnice nachází unikátní trojboký raně barokní kostel, se symbolickým půdorysem trojúhelníku, doplněný původně třemi otevřenými postranními kaplemi. Kostel byl postaven dle návrhu známého italského barokního architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. Dnes se zde pořádají kulturní akce, využívá se jako obřadní síň a výstavní prostor.

Vzhůru k výhledům, Andělská Hora, červenec 2025

Obec Andělská Hora se nachází vlevo od silnice a od Karlových Varů je vzdálena asi 8 km. Nad obcí se tyčí zřícenina hradu, která byla cílem naší zastávky. Už při příjezdu z kraje vesnice bylo znát, že místní si své zahrádky i předzahrádky s láskou opečovávají. My jsme se prošly vzhůru, kolem kostela sv. Michaela archanděla; a vystoupaly lesní cestou až ke zřícenině hradu, kde jsme se pak i mohly rozhlédnout do kraje a užít si ty nádherné výhledy. Poté jsme se vrátily do obce, daly si malé občerstvení, pořídily pár drobností na památku…

Pozůstatky hradu Andělská Hora, červenec 2025

V toku věků měla vesnice vícero jmen (vznik je datován do r. 1488): Engelstadt (1497), Andiělska hora (1518, nejstarší doklad českého názvu), Engelšpurk (1522), na Andielske horze (1546), k Andielsky horze (1567), Engelhaus a Angelska Hora (1785) a Engelhaus, Engelsburg nebo Engelstadt (1847), latinsky též Angelodomus.

V r. 1497, 17. června byl obci udělen status města. Dařilo se tu obchodům, řemeslům, i zemědělství. V 18. století se město stalo oblíbeným místem pro výlety rodin, lázeňských hostí, ale navštívilo jej i několik významných osobností, např. již zmiňovaný J. W. Goethe.

Výhledy od zříceniny, Andělská Hora, červenec 2025

O hrad, tedy jeho zříceninu se přihlásil v rámci restitucí rod Černínů. Pokud soud nerozhodne, majitelem stavby a pozemku je aktuálně obec (2025), která by hrad chtěla zrekonstruovat. Nejstarší částí hradu je čtverhranná obytná věž na nejvyšším místě skály. Hrad se dále skládal z pozdějšího renesančního paláce a byl opevněn. Čelní stranu jistila hradba s množstvím střílen s dochovanými kapsami na zaklesnutí hákovnice, zesílená polygonální baštou. Cestu mezi první a druhou branou chránila pouze dřevěná stěna. Dochované otvory bran pocházejí až z úprav provedených v polovině sedmnáctého století. Jejich cílem bylo na pokyn císaře Ferdinanda III. snížit obranyschopnost hradu.

A opravdu nakonec stojí za zmínku připomenout, že zde byl natáčen film „Balada pro banditu“.

Foto: Jitur. Obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti nebo níže v klikacím okénku.

Použité zdroje: Odkaz OdkazOdkazOdkazOdkazOdkaz