25.10.2021 | Svátek má Beáta


ROZCESTNÍK: Japonské zahrady

28.4.2009

Týden před Velikonocemi mě už zase nesnesitelně svrběly moje toulavý nohy a tak jsem se vydal od nás vnitrozemím směrem na jih, ke Sněžným horám. Počasí nic moc, celý týden před odjezdem zataženo a dosti deštivo. Kousek na sever od nás, v Coffs Harbour napršelo za 24 hodin 500 mm a tak pro změnu zase plavali.

Týden před Velikonocemi mě už zase nesnesitelně svrběly moje toulavý nohy a tak jsem se vydal od nás vnitrozemím směrem na jih, ke Sněžným horám. Počasí nic moc, celý týden před odjezdem zataženo a dosti deštivo. Kousek na sever od nás, v Coffs Harbour napršelo za 24 hodin 500 mm a tak pro změnu zase plavali.

V pondělí brzy ráno, když jsem vyjížděl, bylo zataženo, mokro a válely se mlhy. Ale jen jsem přejel hřeben velkého předělového pohoří, tedy u nás Modré hory, tak se obloha začala postupně pucovat a v městečku Blayney už bylo azuro a čerstvý povětří. Tím myslím, že nebylo jak u nás doma, 17°C, ale pouhých 8.

Do městečka Cowra jsem dojel kolem 11 dopolední a protože jsem nesnídal tak jsem se rozhodl zajet zvizitýrovat místní japonské zahrady, kde je pěkné posezení ve stínu eukalyptů, jak stvořené k tomu dát si lunch. Cowra je střediskové zemědělské městečko ležící ve vnitrozemí, 300 km na západ od Sydney, 310 metrů nad mořem, na březích řeky Lachlan. Čítá zhruba 12 500 duší a bylo založeno roku 1849. Jméno města je přejato z domorodého výrazu znamenající „orel sedící na skále“.

Ale po pořádku. Jak došlo k tomu, aby v městečku v australském vnitrozemí vznikly nádherné a veliké japonské zahrady? V době druhé světové války byl nedaleko městečka velký vojenský zajatecký tábor, kde byli umístěni váleční zajatci. Zde, mezi čtyřmi tisíci Němci, Taliány a mnoha jinými byla i tisícovka Japončíků. Logika byla v tom, že i když nějaký uteče, tak ve zdejším vnitrozemí let čtyřicátých, bude vyčnívat jako bolavý palec a tak nebude problém utečence opět vrátit tam, kam patří.

Australské úřady se dověděly o chystaném útěku japonských zajatců a tak bylo rozhodnuto japonské zajatce rozdělit do jiných zajateckých táborů. Toto bylo zajatcům oznámeno 4. srpna 1944. Ale to se nemělo stát! Japonci 5. srpna ve dvě hodiny ráno podnikli hromadný útěk. Stráže vše sice zpozorovaly, začaly do té masy tisíce zajatců pražit ze dvou kulometů, ale Japonci za pokřiku „banzai“ jako lavina převálcovali kulomety i kulometčíky. Přes plot z ostnatých drátů přehodili deky a 359 jich skutečně uteklo.

Při útěku Japonci demonstrovali naprostou lhostejnost ke svým životům. Více jich padlo vlastní rukou, než kolik bylo postříleno mašinkvéry. A více jak polovina z těch kterým se útěk podařil, se sami sprovodili ze světa, aby zabránili opětovnému zajetí. Zbytek utečenců byl do deseti dnů pochytán a opět umístěn za dráty. Tito pak žili se svojí ostudou do konce života. Být zajat a nepadnout v boji bylo pro ně téměř nemyslitelné. A to se s nimi jako válečnými zajatci v Austrálii jednalo nepoměrně lépe než s australskými v rukou Japonců. Během celé akce padlo 231 zajatců, většina vlastní rukou, a 108 bylo zraněno.

Při útěku Japonci demonstrovali naprostou lhostejnost ke svým životům. Více jich padlo vlastní rukou, než kolik bylo postříleno mašinkvéry. A více jak polovina z těch kterým se útěk podařil, se sami sprovodili ze světa, aby zabránili opětovnému zajetí. Zbytek utečenců byl do deseti dnů pochytán a opět umístěn za dráty. Tito pak žili se svojí ostudou do konce života. Být zajat a nepadnout v boji bylo pro ně téměř nemyslitelné. A to se s nimi jako válečnými zajatci v Austrálii jednalo nepoměrně lépe než s australskými v rukou Japonců. Během celé akce padlo 231 zajatců, většina vlastní rukou, a 108 bylo zraněno.

Protože tu žijeme v civilizované zemi, tak místní váleční veteráni, kteří se v celé Klokánii sdružují pod hlavičkou RSL (Returned servicemen league), rozhodli nestarat se pouze o hroby padlých kamarádů, ale i o hroby bývalých nepřátel, tedy zde Japonců. Pod heslem „čo bolo to bolo, těrázky sme kamaráti“. Když po válce chtěly Japonské úřady převézt ostatky padlých na rodnou hroudu, tak reprezentanti byli při návštěvě válečného hřbitova úpravou japonských hrobů tak ohromení a dojatí, že padlé ponechali na místě.

V sedmdesátých letech minulého století bylo v zájmu usmíření místními radními v Cowře rozhodnuto vybudovat tyto zahrady vzájemného usmíření. Bylo vyčleněno 5 hektarů pozemků na skalnatém kopečku nad městem, byl pozván světoznámý japonský zahradní architekt pan Ken Nakajima který navrhl Kaiyushiki (procházkovou) zahradu, která symbolizuje celé Japonsko.

Už když se k zahradám odbočuje ze silnice, tak se projíždí symbolickou branou a vjíždí se do krásného parku kde je i dosti velké parkoviště pro návštěvníky. Na vzorně zastřiženém pažitu jsou lavičky a stolečky ve stínu eukalyptů, kde je možno si dát piknik, zde tak oblíbený. Neschází ovšem i japonské sochařské výtvory vkusně do prostoru parku zasazené. V tomto prostředí jsem si dal lunch a pak se vydal do zahrad.

Už když se k zahradám odbočuje ze silnice, tak se projíždí symbolickou branou a vjíždí se do krásného parku kde je i dosti velké parkoviště pro návštěvníky. Na vzorně zastřiženém pažitu jsou lavičky a stolečky ve stínu eukalyptů, kde je možno si dát piknik, zde tak oblíbený. Neschází ovšem i japonské sochařské výtvory vkusně do prostoru parku zasazené. V tomto prostředí jsem si dal lunch a pak se vydal do zahrad.

Jako penzista jsem měl vstup se slevou, za pouhých 7,5 klokaních dolarů. Za tuto sumu se jeden může potloukat zahradami celý den. Recepce je pěkně upravená, nabízí tématickou literaturu a při vstupu obdržíte informační letáček se stručnou historií zahrady, jejím plánkem, abyste nezabloudili a hlavně seznamem všech rostlin, které v zahradě jsou s jejich umístěním. Také je možno půjčit si digitální udělátko, které zastupuje průvodce a které vám na označených místech přednáší zajímavosti o zahradě. Pro ty, co na procházku zahradami z jakéhokoliv důvodu fyzicky nemají, zde také nabízí půjčit elektrické „Ferrari“. Všude je bezbariérový přístup.

Než začneme s procházkou zahradami, tak ještě nahlédneme do „kulturního střediska“, kde je vysvětleno co a jak a proč a kdy. Také tu je ke shlédnutí domek s bonsai a tradiční japonský domek Edo, který je plně vybaven a kterým se dá projít. Neschází ani tradiční japonský „tea house“, kde se provozuje japonská čajová ceremonie. Vlastní zahrady jsou vysázeny ne méně než 126 rostlinami. Ponejvíce těmi, co do japonské zahrady patří.

Tyto jsou označeny čísly a tak si je může každý návštěvník na seznamu co dostane s plánkem zahrad najít, aby věděl na jakou to krásu právě čumí. Na vrcholu kopce, odkud je pěkná vyhlídka na celé zahrady, jsou žulové skály a odtud stéká potok s vodopády do dvou jezírek ve kterých plavou macatí červení kapři Koi. Všechnu tu krásu stíní četné eukalypty a trávníky jsou vzorně zastřiženy. Četná intimní zákoutí s lavičkami zvou k meditaci. Prostředí to je veskrze pokojné a hlavně nepřelidněné. O celou tu krásu se zde starají 3 zahradníci a jeden zahradnický učeň. Jistě se nenudí.

Takže, až někdo z vás někdy v Klokánii zabloudí do městečka Cowra v NSW, neopomeňte navštívit toto krásné místo. Stojí to za to!

Další fotky najdete zde (Nutné vidět!! Pozn. red.:)) 



Koupání je legrace. Zvlášť, když voda šumí, bublá a je barevná
Koupání je legrace. Zvlášť, když voda šumí, bublá a je barevná

Večerní hygiena je důležitá. A co teprve u dětí, které přes den nemyslí na to, že se nemají umazat. Jak zařídit, aby se děti do vany těšily a vy...






KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více...
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !