Předchozí díl najdete zde.
Putten.

Vstávám brzy a chci se jít projít k nedaleké rozhledně „Bostoren“, která je umístěna v lesoparku, kde máme ubytování. Nevím, jak se to stalo, ale dneska všichni vstávají brzy, a tak jdeme ve třech. Jediná Kes díky tomu prospí zbytečnou ztrátu 4 €.

Les je statný a hezký, plný kapradin a mechů. Když dorazíme k rozhledně, zjistíme, že vstup je na platbu kartou, a tak nám nic nebrání vyrazit vstříc perfektnímu výhledu do probouzejícího se dne. Každý zaplatíme vstupné a ve druhém patře narazíme na zavřená kovová vrata. Aha, na rozhledně píšou, že je otevřená od 9:00 do 17:00, ale čekala bych, že platební automat bude tuto otevírací dobu respektovat a nebude mimo otevíračku aktivní. Na dovolené se přece má zhýrale utrácet, a tak splňujeme do puntíku a příslovečně vyhazujeme peníze z okna.

Rozhledna Bostoren.

Když se vrátíme zpět na ubytování, už jen uklidíme a vyrazíme na dlouhou cestu domů. Navigace říká něco kolem 17 h v Praze, k tomu přičíst hodinku na jídlo, dálnici do Brna a půl hodinku pak domů pro mě a další pro Petra.

Komu na dálnici v koloně zahlásí kontrolka málo vody v chladiči? Ano, správně, nám. Sjíždíme na nejbližším sjezdu do německé vesnice Porta Westfalica, aby tu obsluha neuměla jediné slovo anglicky. Dokonce ani „Toilet“. Nevadí, zmrzlina i voda do chladiče se kupuje tak, že si věc sami vyndáme z police a položíme na pult.
Chvíli chladíme, čekáme a svačíme, než vyrazíme.

Nakonec se to má tak, že u večeře kolem 19:00 v Petrovicích u hranic zjišťujeme, že nemůžeme do kufru auta. Je sobota večer, takže obvolávám marně servisy v Praze, které nacházím. Všichni se k tomu staví, že do kufru se nedostanou. Nakonec máme luxusní nabídku za 2000 kč bez DPH na to, že to zaplatíme tak jak tak, ale nemají tam mechanika a spíš se to nepodaří. A vyndat věci od zadních sedaček nelze, protože máme v autě mříž. Nevadí, protože máme náhradní plán a kamarády v Praze. Po hodině montování, šroubování, přemýšlení, uvolňování a vyndávání jsme schopni vyndat věci alespoň od zadních sedaček. On by kamarád možná špinavý trika s sebou domů nepotřeboval, ale klíče od domu se mu rozhodně hodí.

Vysadíme Kes a na ucpaným Mendláku s dopravou, kterou řídí policisté, si dáme repete s kontrolkou chladiče. Před 1:00 jsem doma i já. Těch celkem 2953 km jsme vlastně překonali hladce a bez potíží, které by stály za řeč. Zato jsme nejvíc holandských mlýnů viděli v pohraničních obchodech v Petrovicích, jediném místě za celou dobu, kde nebylo možné v restauraci platit kartou.

KONEC.

Foto: Mawenzi. Osobní stránky autorky: www.mawenzi.cz