Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Mawe tvoji sněhovou tůru jsem si ráda přečetla a fotky jsou zase moc hezké. Hlubokého sněhu ja mrazu sme si - hlavně v USA - zažili tolik, že nám ani jednomu nechybí (tedy hlavně ty šílené mrazy). Ale na zimní zradovánkyážitky vzpomínáme rádi. Třeba fotka sáňkařů. To nám v rakouských alpách majitel hotýlku kde jsme se ubytovali, nabídl, že nám půjčí sáňky a autem vyveze do kopců. No a my pak strávili snad hodinu i víc v radostném sjíždět tna sáňkách téměř prázdnou silnici (jen auty uježděnou, nebo protaženou ) která končila téměř před hotýlkem.

V údivu jsme koukala na fotku tvých sněžnic. Vůbec mě nenapadlo, že se teď vyrábějí takhle úplně jiné, a moderní, než "v našich dobách"Přidámk odkaz na ty, které jsme měli my a které byly tenkrát běžné. Ano, byly velké , trochu nemotorné a člověk si musel chůzi zvyknout . Ale zase se na nich dalo chodit v opravdu hlubokém sněhu a bořil se minimálně.

A též jsem užasla, že jste i v tomhle počasi spali ve stanu (tedy ne v nějaké ubytovně). To mohlo klidně během noci mohutně nasněžit a vy byste ráno vylézali jako z iglů.

No, chtěla jsem odkaz přiložit, ale je děsně dlouhý a neumím ho honem zkrátit, ale ho dávám samostatně, snad to projde.

https://www.etsy.com/listing/4493634057/vintage-tu...

Tvoje vzpomínka na Jizerky mi připomněla, jak jsme před lety vystoupili v zimě z úzkorozhodného vláčku na stanici Kaproun, kde nebylo nic než cedule, že je to fakt Kaproun a že tu vystoupil (byl vystoupen)z vlaku Jára Cimrman.

Vláček odjel a my stáli u kolejí v poměrně hlubokém sněhu. Bylo nesmírně krásně, křiklavě modrá obloha, jiskřivý sníh... tak jsme vyrazili po značce. A došli na velikánskou paseku, kde bylo nafoukáno sněhu nad kolena.

Pokračování cesty jsme hledali asi hodinu, já jednou zakopla a upadla a v té sněhové čině měla pocit, že nevstanu .

ja se jednou takhle na bezkach rozplacla a jen fotak se mi zaboril do hromady snehu objektivem a udelal diru a porad bezpecne daleko od zmrzle zeme :D

To tě moc obdivuju, zima, sníh, sněžnice (nikdy jsem to nezkoušela, prý to není úplně jednoduché) a ještě s přespáním...V létě jsem za mlada a i později chodívala na těžko, ale v zimě nikdy. Ale musí to mít své kouzlo. Ty letní případně jarní nebo podzimní vandry ti závidím (já už bych to nedala), ale u těch zimních si nejsem jistá . Těším se na pokračování.

Sneznice prave moc konplikovane nejsou, jen otazka zda mas s hrazdickou (muzes si nastavit) nebo bez.

Svoje kouzlo to ma, ale uznavam ze porad zimni vandry asi nepreferuju pred ostatnima:)

Važte si toho, že jste se mohli brodit sněhem, těch příležitostí bude nejspíš ubývat. Zamlada jsem jezdila k babičce vlakem (zastávka v sousední vesnici Jamné nad Orlicí), k nim něco přes kilometr, dílem kopec, dílem rovina, les a luka. Brodívala jsem se metrovými závějemi, zimní boty před padesáti lety taky nic moc, ale zážitek to byl.

A vzpominky to zamwchalo silne:) vsak vidime sami poslednich 10 let jak snih ubyva u nas na JM ani neni pod brnem

Tak tentokrát bych s tebou nešla ani v duchu. Pánžto Norsko, pánžto psi, pánžto denní túry s nimi, takže sněhu nad hlavu a při dlouhých zimách plné zuby. Ale jsou fotky hezké, takové tiché.

Tak v norsku je uplne jina zima :D

Jako absolvent několika štrek v hlubokém sněhu (i nad kolena a místy i víc), a to bez sněžnic (mmch děkuji za nákuk), můžu dosvědčit, že jde o hodně vydatné posilování včetně ajrobiku. Krásné fotky - v dnešním počasí velmi osvěžující

Vzhledem k tomu jaka makacka to je na sneznicich tak bez nich to musi byt jeste horsi, kdyz se jeden porpada i 4x hloubs:)

hezké Mawí pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

jojo, kdo nezažil delší trasu v hlubokém sněhu, neví o co přichází. Zima umí potrápit nepřipravené a neznalé. Ale vy věděli, do čeho jdete a tak jste měli správně naplánováno i zabaleno (až na ty náplasti)

Prave, zima umi potrapit nekdy i pripravene, my nastesti meli jen mirnou zimu:) a naplasti se nastesti daji koupit dneska vsude.