Toto se stalo 1. ledna 1901. Ovšem hranice ba i počet samostatných kolonií a později i států federace se mnohokrát měnily. To podle toho odkud vál politický vánek. Jednotlivá území byla značně individualistická a tak co platilo v jednom, nemuselo platit v druhém a o třetím raději nemluvě. Proto například železnice tu měly čtyři různé rozchody. Podle toho ve kterém státu byly.

Již 18 let po objevení východního pobřeží australského kontinentu kapitánem Jamesem Cookem, následné pojmenování oblasti na New South Wales a hlavně prohlášení území za majetek jeho veličenstva krále Jiřího III., vznikla první kolonie Nového Jižního Walesu a to jako trestanecká kolonie 26. ledna 1788, kam "his majesty justice" expedovala z Británie kriminálníky a nepohodlné občany. Takže jakýsi Gulag.

Nic nového pod sluncem. Každý politický systém má svoje temné stránky. Začátky byly nepředstavitelně strastiplné. A to nejen pro trestance, ale i pro ty co je tu měli hlídat. Protože u protinožců je všecko jinak a tito první osadníci neznali nic jiného než britský způsob hospodaření a zemědělství, o kterém byli přesvědčeni že je to to nejdokonalejší pod sluncem, tak v prvních letech celá populace mladá trestanecké kolonie málem vymřela hlady.

Tato trestanecká kolonie však přijímala i svobodné osadníky, jinak "free settlers", kteří hledali v nové zemi to, co nemohli najít doma. Od guvernéra kolonie tito dostávali příděly půdy zdarma a tak se kolonie začala bohulibě rozrůstat. Počátkem devatenáctého století dosahovaly okraje kolonie 80 - 100km od přístavu Port Jackson ve městě Sydney, což byl tehdy střed veškerého zdejšího dění.

Vznikaly osady, ale tak nějak jinak než bylo zvykem ve staré dobré Británii a nebo i v Evropě. Netvořily se kolem osadního centra, jakéhosi náměstíčka a nebo návsi, ale byly to usedlosti zpravidla roztroušené kolem cesty. Takže od souseda k sousedovi to bylo i několik kilometrů, tady tehdy mil. A tak asi 70 km od Sydney vznikla i osada Ebenezer. (Vyslovuje se Ebenýzr). Byla založena roku 1803 v oblasti jménem Macquarie na březích krásné Hawkesbury River, téměř na úpatí velkého předělového pohoří, za kterým bylo v té době velké neznámo.

Osadu založili svobodní osadníci, převážně Skoti co emigrovali z Londýna, kde se jim moc nelíbilo. A protože náboženství zaujímalo stěžejní místo v tehdejší společnosti i životě jedince, tak už roku 1808-09 v Ebenezeru vyrostl presbyteriánský kostel postavený z kvádrů místního pískovce. Presbyteriánský proto, že to je národní náboženství Skotů, tak jako anglikánské Angličanů a katolické Irů. Kostel připomíná tvarem spíš budovu skladiště a nebo menší stodolu, avšak interiér byl rozdělen na 2 místnosti. Jedna sloužila k bohoslužbám a druhá jako školní třída pro potomky settlerů. Tento kostel má tu výsadu, že je nejstarším stojícím kostelem v Klokánii. Pro Evropana a nebo Asiata, co počítají historii té které země na tisíce let to asi nic neznamená, ale tady to je pravěk bílého osadnictví Terra Australis Incognita, tedy neznámé jižní země. Hned v sousedství kostela je hřbitov, ze kterého vane dech velmi tvrdých začátků v nové zemi. Rozkládá se ve stínu eukalyptů a vládne zde nesmírný klid a pohoda.

Jen několik set metrů po cestě od kostela je další pamětihodnost Ebenezeru. Je to usedlost Johna Turnbulla. Pan Turnbull dostal od guvernéra příděl půdy právě zde v roku 1804 a už v roku 1820 tu postavil dům a celé hospodářství. Tento dům je teď krásně zrestaurovaný a je ozdobou okolní krajiny. Je postaven, jak jinak než z místních pískovcových kvádrů. Byl to levný materiál a práce byla zadarmo, od toho byli trestanci, avšak jen ti hodní, kteří byli zdarma přidělováni svobodným osadníkům, kteří je však museli krmit a poskytnout jim přístřešek. Vynikající způsob kterak snížit náklady trestanecké kolonie a zároveň zajistit její rozkvět. Měli zde báječně vymakaný pobídkový systém.

Když chtěla vláda a nebo místní správa uskutečnit nějaký projekt, třeba postavit most a nebo novou silnici, tak pečlivě připravila podklady včetně časového odhadu a nebo plánu. Pak vybrala dozorce a vojáky na hlídání trestanců a těmto chudákům bylo v mnohých případech oznámeno, že když dílo dokončí ve stanoveném časovém termínu, že dostanou svobodu. A tak veřejné projekty rostly jako houby po dešti v neuvěřitelně krátkém čase. Třeba 53 km dlouhá, nejstrmější železnice v britském impériu místy vytesaná do útesů skal a se dvěma tunely ve skále byla zprovozněna za 13 měsíců.

Ovšem nejen chlebem je živ člověk a tak v blízkém okolí na březích Hawkesbury River byla roku 1887 založena vinice a postaven, jak jinak než z místních pískovcových kvádrů, vinařský závod. Postavil ho tehdy vážený a proslulý Dr. Thomas Henry Fiaschi, který emigroval do Austrálie z italské Florencie. Tento propagoval v mladé kolonii umírněné pití vína, které má na zdraví tak blahodárné účinky. Jako správný pěstitel vína šířil tuto osvětu pokud jen mohl. Tato vinice a krásně zrestaurovaná původní budova jsou dnes známy pod jménem "Tizzana vinery", kde je možno ochutnat a také zakoupit místní lahodné zkapalněné paprsky australského sluníčka. Navíc to má pro nás výhodu, že to je jen asi 20 km daleko.