8.12.2019 | Svátek má Květoslava


ROZCESTNÍK: Chvojnice a Oslavka – květen 2018

2.12.2019

Trasu najdete zde: https://mapy.cz/s/2EYha


Vyrazit na bus o pár minut dřív je o víkendu nutnost. Stejně to nestačilo a bus projel zastávkou beze mě, takže budící telefon muži, ať rychle startuje Formanku. Na hlavasu su o 10 minut dřív než autobusem a naštěstí 20 minut před odjezdem vlaku. Akorát se loučím s mužem a volá mi Kes, že je už na nádraží, ale nemá peněženku a neví, zda je doma, nebo ztracená cestou na nádraží…

Jaká to náhoda, že mi ujel ten bus :D a tak mě Kes střídá na ještě teplé sedačce, aby ji muž mohl hodit domů. Do odjezdu vlaku zbývá 9 minut a dostávám telefon, že peněženka byla naštěstí doma a už frčí zpět na vlak. Nastupujeme s dvouminutovou rezervou. To bylo teda dneska o fous. Nebo spíš o dva.

V Kralicích už jdem od nádraží po paměti a ani rozkopaná ulice s chybějící značkou nás nezmate. Být tu v květnu je trochu divný, naše běžná návštěvní doba je spíš o měsíc dřív. Na louce se stanuje, dál v lese spí parta jen tak bez celt a u vody snídají trempové. Prostě víc z jara je to komornější... Je příjemně, aby ne – v 8 h ráno je prostě teplotní ideál.

Na skalnatém výběžku nad Chvojnicí

Na skalnatém výběžku nad Chvojnicí

Modrá značka neustále obchází vodu, ale ne všude ji respektujeme. Říčku Chvojnici, kterou dnes budeme sledovat na půlce jejího toku, je za nižšího stavu vody možné celkem pohodlně brodit přes kameny suchou nohou… Dokud nepodjede bota na kameni :-) Co je víc nechutný než mokrá ponožka lepící se na vrstvičku bláta na stélce sandálů? Mokrá kůže lepící se na vrstvičku bláta na stélce sandálů :D takže přeždímat a znova strčit nožku do studené a vlhké fusky. Naboso do sandálů, to fakt ne:)

Tráva je tu dost vysoká a za dnešek jsem ze sebe sundala 4 lezoucí klíšťáky, což je o 4 víc než za celej loňskej rok.

Oslavka

Oslavka


K soutoku Chvojnice a Oslavky se dostáváme rychleji, než čekám, a chatová osada je dopoledne bez života. Schovanou červenou značku přímo proti kopci se opět nenecháme zaskočit, nejsme tu přece prvně. Fuj, to je vedro. Bláto po deštích minulého týdne lehce podkluzuje a na lavečce u zříceniny Kraví hory, hradu ze 14. století, kde plánujeme posvačit, už sedí nějaká rodinka. Nevadí, posezení na šutrech je taky fajn, dokonce s protihlukovou stěnou jedné ze zbylých kamenných stěn, které nám i rodince zajišťují soukromí.

Protihluková bariéra Kraví hory

Protihluková bariéra Kraví hory

Zjišťuju, že mě vůbec nebolí zadní strana stehna, která mě trápila poslední 3 dny. Ze startu dne ten tupý tlak moc příjemný nebyl, ale zdá se, že se rozchodil… Ještě že jsem na radu včera koupila masážní olejíček od Saloosu na natažené a unavené končetiny. Jeho užití zřejmě zabralo.

Kaňonovitým údolím kolem řeky Oslavky po červené značce je to parádní romantika, ale chatová osada i tu zeje relativně prázdnotou… Míjíme pomník šesti britských letců, kteří zde tragicky zahynuli v roce 2004 při pádu vrtulníku. Hm, tady ten úsek neznám. Většinou od soutoku Chvojnice a Oslavky chodíme opačným směrem do Oslavan, anebo děláme okruh z Náměště nad Oslavou, který přechází řeku o pár kilometrů výš, a tady byla zatím pro mě nepoznaná část.

Tudy nemusíme

Tudy nemusíme

Cesta kolem vody je tu fakt pohodová a příjemná, fotím si zátiší s mostem… Moment. S mostem? Tady? Tady pod Vlčím kopcem se přece brodilo, co pamatuju… Původní Jindřichovu lávku z roku 1929 strhla v roce 1937 velká voda. Lávka se našla u Oslavan a po opravě se znovu instalovala. Bohužel, po druhé světové válce ji strhly ledy a od té doby se tu brodilo. Až do roku 2017, kdy Lesy ČR instalovaly lávku novou...

Pod Vlčí horou

Pod Vlčí horou


Svačíme a zbývá nám už jen 8 km. Jsme teda dnes rychlíci, však taky je to pohodová turistika. Na chvíli se ještě trochu vzdalujeme od řeky – kameny, mechy, stoupání v dusném prádelním počasí. Míjíme tu samé výletníky a to nejzajímavější nás přitom ještě čeká. Lehká odbočka kolem přítoku a zpátky k Oslavce.

Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý

Mlok! Kes našla mloka a jedinkrát dnes lituju, že nemám Ludřenku (velkej foťák). Mloka jsem neviděla, ani nepamatuju, tak nasázím milion fotek v přítmí lesa a snad nějaká vyjde.

Ovíněnou bandičku, v níž nám zdatný děd před nosem prohodil přes cestu monstrózní kudlu se snahou trefit strom, jsme oběhli a na úzké kamenité cestě přesně na hraně řeky a lesa se snažíme oběhnout i její větší část…

Pěkná zácpa tady vzniká, ale daří se nám je předběhnout a k úseku s řetězy, který je ve špatném počasí špatně schůdný, se dostáváme už sami.

Lepší dolů než nahoru

Lepší dolů než nahoru

Poslední kilometr kolem vody si užíváme kamenitý rozeklaný břeh a loučíme se tu definitivně s řekou. Za rachotu hromů míříme ven z lesa. Jasně, prudká letní průtrž nás chytla na louce, samozřejmě kde jinde, když 23 km jdeme lesem. Sotva z něj vystrčíme nos, je to tady. Je upocené teplo, déšť je vítanou změnou na upocená těla. K nádraží přicházíme už zase za sucha, aby nám ve vlaku stihly doschnout ponožky.

Oslavka

Oslavka

Foto: Mawenzi. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do fotogalerie.

Osobní stránky autorky: https://www.mawenzi.cz/

Mawenzi Neviditelný pes


OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?
OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?

Propadli jste pleťovým a tělovým olejům a hledáte inspiraci? Vyzkoušeli jsme olejíčky Frei öl®, které slibují tu nejlepší péči pro pokožku dospělých i našich nejmenších.