Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Článek lahodný jako nejlepší čaj nebo káva. Poučil a potěšil. Díky, Mr. Švehla!

Milý Jiří,

k Vašim článkům se nedá nic jiného dodat, než - krásné, smysluplné, příjemné a prima čtení k ranímu čaji. Děkuju.

Jo - a pořád držím palce, ať se pooperační stav co nejdřív vrátí do normálu a vy budete moci vyrazit s Ferdou do buše, protože my s napětím očekáváme další cestopisy.

Hmmmm, to je ale parádní článek. A takhle si ho číst a moct k němu kecat poránu :-)

Jedna naše známá odešla po ´68 do Austrálie. Po pár letech se vrátila, těch důvodů bylo samozřejmě víc, ale pamatuju si, jak říkala, že žít v zemi, kde se od ní čeká, že zbytek života stráví s kloboukem na hlavě, prostě nedokázala

A dala bych si kafe Pořád prohlašuju, že překapávač si při naši spotřebě (tak 4 šálky týdně maximálně - oba dohromady, synek nepije) nemá cenu pořizovat, kam v panelákové kuchyňce všecky ty geréty dávat, že... ale občas mě to štve.

Obecně jsem spíš čajová, ale kafe mi náramně voní. A teď už mi i chutná - za totáče jsem ho nemohla, páč po turkovi mi bylo blbě.

Svět se mění strašně rychle

jak píše Hana Williamson. Pravda pravdoucí. V roce 1968 to v Klokánii  bylo jako ve Velké Británii před válkou. Proto ty rukavičky, kloboučky a podobně. Ovšem za DVA roky, v roku 1970, kdy se nám narodil první syn, už bylo fšecko jinak. Holky pobíhaly po ulicích "braless" tedy bez podprsenek a na pláži se předháněly která se více obnaží. Už jen dole nahoře neměly nic. Pro zdravýho chlapa kolem 35 pastva pro oči. Prostě z přísného puritanismu skok rovnýma nohama do permissivní společnosti kde je tolerováno skoro fšecko. A to se týkalo všeho, včetně jídla, pití, kultury atd.

Z jiného soudku, ze srdce děkuju vám fšem za přízeň a podporu! Pomalu se hojím a vše vypadá že je na dobré cestě. Jistě i díky vám fšem.  17. 10. jdu na kontrolu tak pak podám report.

Tak to jste mě uklidnil, pane Švehlo...:)

Jestli někdy pojedu ke Klokanům, tak kafe bude!

Ten Dexák mně na něco upamatoval. Jednou jedinkrát v životě jsem si vzala tabletku (zapomněla jsem jak na smrt na zkoušku z filosofie). Metodický pokyn pravil, že mám si ji vzít v 8 večer, celou noc nebudu spát a tu zkoušku musím udělat do 11 dopoledne a jinak se mám sbalit a prchat domů, neb budu dokonale k ničemu. No dobže - vzala jsem tabletku, usadila se do pohodlného ušáku a přemítala, co jako budu celou noc dělat.....a probudila jsem se ráno...... Čímž zjištěno, že na podobné sajrajty mám atypické reakce a od té doby se jim vyhýbám jak čert kříži.... Jo, a tu zkoušku jsem tenkrát udělala za 1

To je zajímavé -

kloboučky,rukavičky a punčochy i ve vedru v 68roce?Já si vždycky myslela,že to charakterizuje tak 30léta!Jinak nic proti čaji (já ho piju hlavně když marodím),ale tu čerstvě praženou a mletou kávu fakt závidím.Dík za zajímavé povídání!

Vyborny, George

jak licis postupnou promenu tech koncim, kde zijem. Ja jsem sice v USA teprve od r. 1981 a prvnich 5 let jsem stravila v Ann Arboru v Michiganu, coz je mensi, lec kosmopolitni mesto nedaleko Detroitu a ma jednu z nejlepsich univerzit v USA. Krom toho to zas nebylo tak daleko do Chicaga. No a pak jsem prisla do Columbie v Jizni Karoline, kde ve 40 stupnovych vedrech mistni honorace (a pravnicky) se presunovaly mestem v puncochacich a kombine a v kostymcich, slusny kafe v hospode nikde nebylo a caj se pije velmi sladky a na ledu. I kdyz tomu jsem prisla na chut - v horku je to docela fajn, obcas prohozene matou. i kdyz si z toho delame soufky - jako ze je to stolni vino Jihu. Slusny syr a chleba podle nasi chuti nebyl. Ale za nejakou relativne kratkou dobu se to rozhejbalo a i nase mesto je dnes jak svetova trznice, od kafe, vina, syru, cokolady az po koreni z celeho sveta. A co neni tady, se da objednat na internetu. Jo, a kratce potom, co jsem zacala pracovat tady coby pravnik, tak zensky usoudily, ze kdyz uz nas je v profesi skoro polovina, tak vypodsivkovane kostymky se spodnickama a silonkama proste nosit nebudem, at si muzsky trhnou nohou. Zadna organizovana akce, jen tak pozvolna polehoucku, slovo dalo slovo. Nekteri stari soudci se zlobili a skaredili, ale s kazdym rokem nova vlna prinesla cerstvejsi vzduch. Ted uz se jen tak usklibujem, jak se ti chudaci muzsky poti v tmavych oblecich a kosilch s dlouhym rukavem, polouskrceni kravatou. Svet se meni strasne rychle...

A, pane Svehla, australska vina mam moc rada