V rámci dovolené jsem chtěla vidět Braunův Betlém, protože na Kuksu jsme už byli a dost se nám líbil. Braunovy sochy Ctností a Neřestí jsou působivé. Proto jsem byla zvědavá na Betlém, kam nás posílaly všechny směrovky v okolí. Vybrali jsme si na návštěvu dopoledne, abychom neuvařili psy – vlna veder se projevila i ve východních Čechách, nejen u nás na jižní Moravě. Průtrže mračen o týden dřív jsem nejdřív považovala za pozitivní, dokud jsme nezjistili, že obnáší hlavně bahno na lesních cestách a vlhkost vzduchu jako v prádelně.

Betlém a další sochy nechal hrabě Špork udělat jako doplněk lázeňské procházky z Kuksu. Některé zmizely, část zůstala, ale vandalové urazili sochám hlavy a teprve v posledních letech začínají památkáři s odstraňováním vrstev mechu na sochách a reliéfech a s dalšími nutnými opravami.

Lidí nebylo mnoho, takže jsme psice nechali běžet vedle nás. U sochy poustevníka se nechaly vyfotit s potěšením, u Jákobovy studny to taky ještě šlo a u reliéfu Betléma je zajímal hlavně pramen vody. Voda tekla mezi kameny a dala se báječně chlemtat a navíc se dalo v ní ráchat – je vidět, jak bylo horko, jinak by se princezny snažily, aby si nenamočily ani střevíček, ani tlapku.

Po cestě z kopce vymleté lijáky se šlo špatně a navíc začalo být horko. Křížová cesta 21. století jsou moderní sochy inspirované křížovou cestou. Už pálilo slunce a cesta kolem soch nebyla ani posečená, ani ušlapaná, jak jsem očekávala, nýbrž trávy po kolena a spousta hmyzáků. To, že vede kolem železniční trati, mě nerozhodilo – u nás doma je taky hned za vesnicí. Některé sochy mi připadaly neuchopitelné, jiné jako dobré řemeslo, ale jedna z nich mě nadchla – a tu jsme vyfotili vlastně jako jedinou. Psice jsem už držela na vodítku – obě v lese chytily stopu, zkusily utéct a u soch nadšeně rejdily v trávě, kde nepochybně našly nějakou další.

Pokud můžu doporučit, vyberte si na návštěvu méně teplé dny 😊

Foto: Matylda