Slíbila jsem si svatosvatě, že to pozvání k nám napíšu, i když si tu stále (kvůli zdejším zvláštním lidem) zvyknout nemůžu a risknu i nepochopení. U nás je totiž krásně a je moc veliká škoda, že o tomhle zastrčeném a doslova zapomenutém koutku Domažlicka (nikoliv Chodska), kde (jak se říká) dávaj´ lišky dobrou noc, se nic neví a žádný turista o něj ani pohledem nezavadí. A to je veliká škoda.

Naše pidiměstečko je sice maličké, ale zato má nádhernou polohu v údolí říčky Radbuzy. Příroda je tu doslova panenská, nezdevastovaná zplodinami komínů a jedovatými exhalacemi, jelikož se zde žádné továrny nesměly stavět. Bylo zde za komunistů vždy tzv.příhraniční pásmo nejvyššího stupně ostrahy a sledovanosti. Sem, k drátěným zátarasům, se až do sametovky směli stěhovat jen ti nejkovanější, nejoddanější a nejspolehlivější příslušníci strany. Byly tu doslova smeteny z povrchu zemského celé krásné a dosti veliké obce jen proto, že je obývalo buď německé, nebo " nespolehlivé" obyvatelstvo. Z velkých a pěkných vesnic zbyly jen rozvaliny.

Tohle městečko taky celých šest desetiletí nesmělo nahlas přiznat, že mír zdejším obyvatelům nepřinesli Rusové, ale Američané. Teprve letos na podzim zde vznikla naučná stezička s několika zastaveními, která právě boje o tuto oblast zmapovala. Opravdu v posledních minutách 2. světové války zde totiž zahynul mladičký příslušník americké armády.

Teprve po tolika letech od jeho smrti směl být na bělském náměstí slavnostně vztyčen památník na počest jeho mladého života, položeného na zdejším Růžově - vesnici, která byla taky později kvůli blízkosti bývalé NSR zcela vysídlena a poté srovnána se zemí. Ostatní obyvatelé Česka měli na Bělou zapomenout. Stala se zakázaným a velice bedlivě střeženým územím blizoučko ostnatých drátů.

Tohle se komunistům zdařilo dokonale! Z Bělé se stalo místo zapomenuté a turisty opomíjené, i když si tento svůj osud fakticky nezasluhuje. Kolem nás je krásná příroda plná zajímavých zvířat, nezničené lesy plné hub a borůvek a louky se spoustou bylinek a s velice bohatými prameny životadárné vody.

Vždyť už jen hledat samotný pramen říčky Radbuzy je zajímavé a dobrodružné. Kdo o něm totiž neví, těžko ho sám najde. Na horním toku naší řeky žijí již několik let takové rarity, jakými dříve byly vydry říční a taky bobři. Dobře si uvědomuji, že tahle fauna se již nyní vyskytuje ledaskde a po celé republice. Zde se však bobři usídlili tak blízko nedalekých vsí Újezd svatého Kříže a Svržno, že jejich činnost a stavby už zdálky a viditelně poznamenaly i zdejší porosty na březích Radbuzy.

Přímo v našem městečku se nachází nádherný barokní most přes řeku Radbuzu, který by sice měl být jeho chloubou a dominantou, ale zatím o něm ví jen zlomek turistů či spíše jen úzký okruh dobře zasvěcených historiků... Je jen naše veliká škoda, že v Bělé existuje jen jediná možnost a ještě hodně drahého bytování, takže zatím není kam turisty ubytovat. Velmi dobré podmínky a vstřícnou péči poskytuje pouze hotel Muflon ve 4 km vzdáleném Smolově. Místní, bělští podnikatelé spí stoletým spánkem Růženky Šípkové. Ve Smolově jsou velice ochotní a mají i své internetové stránky. Podotýkám, že nejsem jejich agentkou, ani majitelkou nebo příbuznou. Jen vím, že tento hotel existuje a že má vlídnou náruč pro turisty otevřenou vždy.

Okolní lesy protkává několik cyklistických stezek, které doslova svítí novotou. Vedou panenským pohraničím, kolem bývalých zátarasů až do Německa a stojí zato je poznat.V nejbližším okolí Bělé jsou sice terény spíše pro zdatnější cyklisty, ale dá se zde dobře chodit i pěšky nebo kombinovat železnici s kolem. Kraj je protkán dostatečně hustou železniční sítí s poměrně často projíždějícími vlaky. Dostat se až k nám je tedy velice snadné i pro ty, kdo nevlastní automobil ani kolo a mají k dispozici pouze vlak a své nožky. Vlakové spoje z Prahy jezdí přímo do Domažlic, odkud se již za hodinku dostanete k nám, do Bělé. I samotné Domažlice stojí zato vidět. Však domažlické Chodské muzeum, vyhlášené Chodské slavnosti a muzeum Jindřicha Jindřicha stojí za zmínku a shlédnutí. Nedaleko nich, cestou po železnici směrem na Tachov nebo Planou u Mariánských Lázní, najdete Klenčí pod Čerchovem s Výhledy spisovatele Jindřicha Šimona Baara.

Ani pěkný zámek v nedalekém (trochu stranou stojícím) Horšovském Týně taky nesmím opominout. Do něj se dostanete taky lokálkou přímo z Bělé přes Poběžovice. Zdejší lokálka vás dopraví kterýmkoliv zvoleným směrem. Lze s ní pohodlně dojet až do borových a skutečně borůvko-houbových lesů na břehu rybníka Sycheráku nedaleko Borku u Tachova, kde je docela známý turistický kemp. Cestou si aspoň z dálky (přímo z vlaku)) můžete prohlédnout zajímavou báň kostelíčka v Dubci. Vlak vás dopraví i na tachovské slavnosti nebo můžete autobusem z nedalekého Boru u Tachova zavítat na Přimdu, kde je moc pěkný krytý plavecký bazén s docela příjemným vybavením. Krom toho lze přímo z Bělé vyrazit na kopec směrem k Bystřici a vykoupat se docela příjemně v rybníku Bystřičáku. Odtud můžete už i pěšky dojít do Újezda sv. Kříže, kde stojí pěkný kostelíček, který též stojí za mou zmínku.

Abyste se v Bělé nenudili, jsou tu k dispozici i nově vybudované (avšak poměrně finančně náročné) tenisové kurty nad základní školou. Blízko vede i hranice s Německem. Tam vás spolehlivě dopraví i lokálka z Domažlic. A bude-li vám zrovna horko, můžete z vlaku (jedoucího směrem na Furt im Wald) vystoupit, zchladit se v Babylónu a pak se třeba vrátit po zcela nové cyklistické zpět do Domažlic.

Když už ale v naší Bělé nebo třeba i na Smolově budete pobývat, nezapomeňte se domluvit s českou í vojenskou posádkou na Hvozdu (=Zvonu). Můžete mít odtud nádherné a zajímavé pokoukáníčko do všech možných světových stran, kam vaše oči, posílené skvělými vojenskými dalekohledy, jen dohlédnou. To může být i primový celodenní pěší výlet z Bělé nebo právě od smolovského Muflona.

Tak neváhejte a přijeďte k nám do Bělé pobejt a poznat právě tenhle zapadlý a Čechy zapomenutý kraj. Srdečně zvu všechny nové návštěvníky a zvědavce.