Tedy ne že by to plánovala, ale jaksi se stalo, že se tu těsně před odjezdem zpět domů do Brna setkala se svým osudovým mužem, zamilovala se a zůstala. Sice trochu s obtížemi, kdyby byla z Asie a nebo Afriky tak by to bylo jednodušší, ale to neva. Zanedlouho jsme pak kamarádům dcerku provdali.

Potom si udělala zdejší kvalifikační zkoušky, protože je z domu vyštudovaná učitelka matematiky a začala po 7 letech manuální práce za pultem co by výrobce různého občerstvení učit na střední škole. Také se stalo, že před necelými dvěma měsíci se jí narodil fungl novej Australánek Michal.

A tady to začíná. Zrovna když měla jít do porodnice, tak jí volali z místní správy, aby se tehdy a tehdy dostavila na slavnostní ceremonii, kde jí a i jiným bude uděleno australské občanství. Když dotyčné osobě Blanka vysvětlila, že se bude právě v porodnici množit, tak příslušná úřednice Blance velmi ochotně nabídla náhradní termín. Tak jí opět zavolali asi před 14 dny, aby se dostavila tehdy a tehdy v 8 hodin večer na slavnostní ceremonii.

Tak Blanka musela znova vysvětlovat, že v tuto dobu je s jejím necelé 2 měsíce starým synáčkem velká zábava a asi by správně neocenil tuto slavnostní chvíli v době kdy je zvyklý se koupat a nasávat mléko. Úřednice opět velmi ochotně porozuměla situaci a Blance navrhla že jí udělají soukromou ceremonii jen pro ni samotnou, kdy to bude jí a dítěti vyhovovat. Tak se domluvili na pondělí na 11 hodinu dopolední.

Aby Blanka nebyla s Michalem sama, tak jsme se tu domluvili s pár kamarádkami a naší snachou Editou a jeli jsme Blanku podpořit. Takže tam bylo 5 ženských a já samotnej chlap. Michal se ještě nepočítá. Raděj jsem se ujal role fotografa, stejně šly řeči kolem těch specificky ženských problémů, kterým chlap přece vůbec nerozumí. 

Sešli jsme se před budovou místní správy, tedy radnicí. Je to pěkná moderní budova v nezvyklém slohu a tvaru. Interiér působí uklidňujícím dojmem a všude vládne klid jako v univerzitní knihovně. Úředníci a úřednice usměvaví, pohodoví a nabízející pomoc. Zvlášť když viděli maminu jak tlačí kočárek. Žádnej kvalt, bručení, nadávání a mračení. To se tu nenosí.

Uvedli nás do menšího sálu, kam za námi přisel příslušný oficiál, co má pravomoc tento obřad vykonávat a tak Blanka před námi složila přísahu za kterou jí bylo uděleno australské občanství. Přísahala na svoji čest (křesťané přísahají na Bibli), že od tohoto okamžiku bude loajální Austrálii a jejím obyvatelům a že s nimi sdílí demokratické ideály a bude respektovat zdejší páva a svobody včetně zákonů které bude ctít a jimi se řídit.

Oficiál vykonávající obřad se pak s námi přátelsky pobavil a zažertoval, Blance první pogratuloval a my jsme byli na odchodu. Zastavila nás však jedna úřednice, jestli nechceme udělat fotky v oficiálních prostorách, tedy zasedací, či jednací síni radnice. Vyvezla nás všechny do třetího patra, uvedla do sálu, kde nad hlavním stolem byla vlajková výzdoba a na to vše shlížela královna Elizabeth II. z velkého portrétu.

Po fotografování jsme se ve výtahu dověděli od této úslužné a velmi příjemné úřednice, že je vlastně Ukrajinka. Její rodiče, tatínek Ukrajinec a maminka Polka se potkali v tom strašným frmolu na konci 2. světové války. Prošli koncentráky a tak zjistili, že Evropa pro ně není moc přívětivá a tak skončili u klokanů.

Byla s námi i jedna maminka našeho kamaráda, co tu je návštěvě z Prahy a byla jako ve snách. Nechtěla věřit, že takto se tu na radnici jedná se stranami naprosto normálně. A to byla tak naše vrstevnice, tedy kolem 60 let stará, dobře pamatující znormalizované úřady a pak i ty po sameťáku. Prostě je to tu jiné, jakési přívětivější.

Po tom všem byly zúčastněné dámy vyčerpány a tak jsme zašli na kafe do kavárny v nedalekém nákupním středisku. Že prý se tato událost musí náležitě oslavit. Tam nastaly orgie typu loupáků se šlehačkou a džemem a jiné naprosto dietní pochutiny. To prosím vše mimo Capuccino, horké čokolády se šlehačkou a mléčných koktailů.

Pak, po úspěšných akcích, byly dámy uklidněny, posilněny a schopny se rozjet do svých domovů. Já pak doma na počítači dělal honem fotky abych je hned za tepla e-majlíkama rozeslal zúčastněným a Blančiným rodičům do Brna...