Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nesmírně poutavé, poučné, velice podněcuje k zamýšlení a analogiím...

Radio Tirana jsem si občas vyladil v 60. letech - to bylo něco neuvěřitelného. Budování, vítězství na vítězství, soudruh Šehu a soudruh Hodža se vřele setkali s velikými bratry z ČLR, jsme na stráži před imprálisty, cvičení CO ve školách, podnicích, družstvech...

Milá Kocourová,

tohle vyprávění mě fascinuje. podle leckterých našich známých jsme dobrodruzi, když jsme vyrazili do Bulharska i s dětmi do malého městečka a ne do hotelu, byť přes cestovku, ale na tebe nemám! Miluju dovolené, kde nejsou davy turistů. Letos jsem teda paradoxně vyrazila do letoviska Rimini, kde bylo turistů jako máku, ale skoro žádní Češi. Dopracovala jsem se totiž do stadia, kdy se za Čechy občas stydím- za to chování, malost, zápecnictví... Mně by třeba nenapadlo vyžadovat v Bulharsku vepřo- knedlo- zelo, protože chci ochutnat místní kuchyni, ale byli tam i tací a jedna restaurace se na ně specializovala...

Re: Milá Kocourová,

Vepro-knedlo-zelo v Bulharsku u more?????

Ale z toho si nic nedelej. Znam lidi, co jsou v USA treba od 1968, 1948 a taky furt ji dokola to jedno.

Tak nožičkování? A s rakijí, ano?

To bych byl velice brzy velmi, ale opravdu velmi mrtvý muž (a tenhle popis není parodií na dikci prezidentskou, ale vzpomínkou na jednu nádhernou povídku, která se jmenovala "Mrtvá kočka"). Jinak je to, milá kocourová, hrozně zajímavé povídání, a nebýt některých okolností - například dvou nezletilých dítek - už bych si prohlížel mapy... Musím počkat, až na tom budu jako sousedi a dítka budou poněkud zletilejší - ti se před pár dny vrátili z Banátu. Docela nadšení... Díky a mávám...

Obcas jsem to slysela

...ale ted opravdu vidim, ze je to nadherna zeme. Tam bych se rada podivala. Ja mam Albanii nejvic v mysli spojenou s kratkovlnym vysilanim Radio Tirana. To jsem si obcas poustela (internet 70. let ) v ceske verzi, kdyz jsem byla obzvlaste deprimovana domaci situaci. Aha, mohlo by byt hur, tak si devce nestezuj!

Ale stejne jste dobri na tech  motorkach. Pripomelo mi to meho tatu, ktery motorky mel moc rad. Jako male dite jsem byla vozena na Jawe skoro na benzinove nadrzi - pred tatou zaklesnuta do klina. Hlavne si pamatuju - drz se a nespadni. Po mnoha letech jsme byli s nasima v kempu v Kourovych horach a meli tam sraz veterani z vietnamske valky - vsichni na Harley Davidson. Ty motorky maji neuveritelny bublaci zvuk a jsou prekrasne na pohled. Tata byl u vytrzeni nad tou krasou. Pak navecer u chaticky otec vytahnul svou foukaci harmoniku a vyhraval ceske a moravske pisnicky a veterani se schazeli kolem nas a obcas zabublali motorkou a otec byl v motorkarskem nebicku

Kamarádko, čtu znova a znova..

 a pokaždé zjišťuji, že jsem něco přehlédla. Máš talent, odvahu a temperament a to je  dnes majlant.

Ale lidi, dívejte, co jsem našla  http://www.Stream.cz/video/9/124921-9-8-08-trenink         roztomilé, není to geniální, ale text už jsem si podchytila. (já jsem sebevrah, vím, že to neumím, ale pořád se pokouším, předat nějaké adresy.  Držte palce, ať se to otevře)

Re: Kamarádko, čtu znova a znova..

Prosím, kdo ví, proč jde zvuk a viz. záznam je mimo. Jsem z toho mimoň. PROČ!!!

Jedním dechem

pochválím tento i předchozí díl, který jsem četla se zpožděním, i fotky viděla, a chválím a chválím všechno, milá Kocourová!   Takové cestování na dvou kolech je pro mě exotické dobrodružství, které bych nikdy neprožila, nebýt Tebe. Děkuju.

Re: Jedním dechem

Kocourový, výtečné povídání!

To musela být báječná dovolená!

Moc pěkné vyprávění, těším se na každé pokračování. Mám ráda takovéhle cestování neznámými místy plné objevování. A Albánie k tomu přímo vyzývá. Ta země jako by ani neexistovala, kdysi i dneska. Nikdo o ní nikdy nemluvil, nikdo tam nebyl. Ale ona absence masové turistiky má taky něco do sebe. Vídala jsem třeba Egypt před masovým vpádem cestovních kanceláří. V městečku, kam jsme jezdili, jsme spávali v "campech", táborech v písku obehnaných zdí, na střeše umývárny plechová nádrž na ohřívání vody, v bráně hlídač, za zdí pár toulavých psů, hlavní "třída" z udusané hlíny a v restauracích posezení na kobercích na zemi. Večer jsme sedávali na střeše u té nádrže a sledovali hvězdy nad pouští a měsíc, který leží jako lodička. A pak se začaly objevovat hotely, bazény, silnice, klimatizované bary. Místní si mnou ruce a mně se po těch "campech" tolik stýská.

MMCH, ty vesnické obchůdky s jedním druhem sýra, salámu či jogurtu, mi moc připomínají bulharskou vesnici 70. let, kde jsem pravidelně trávívala část prázdnin. Taky tam byl takový obchůdek a pak ještě jedna restaurace na náměstí, zmrzlinář s jedním druhem zmrzliny za 12 stotinek, prodavač pražené kukuřice a pláž, kde jedinou možností, jak se odsolit, bylo ponoření do napájecího koryta pro osly. A horko, slunce a zvláštní vůně ovoce a zeleniny ze zahrad. Broskve, melouny, okurky, papriky a rajčata tam pěstoval snad každý. Jednoduché radosti mého dětství a řada prázdnin, na které se nezapomíná.

Kocourová, dík

čím dál víc mám dojem, že by tuhle zemičku na Jadranu bylo vhodné navštívit. Hezky to píšeš!

Paráda

velice upřímně přávidím. Velice čtivé, fotky krásný, ale na MOTORCE by mě tam nikdo nedostal ani za zlatý prase

Vždycky

jsem si myslela, že Albánie je krásná země. A ona je!