ROZCESTNÍK: Alba neboli Skotsko
Kde začít? Skotsko se vcelku principiálně dělí na Highlands a Lowlands, přičemž Highlands jsou ty známé hory, za kterými se chodí dívat lidé z celého světa. Lidé tam mluví podivným, ale na poslech krásným jazykem, v němž jsou dnes uvedeny všechny veřejné cedule v kombinaci s angličtinou. Ten jazyk se jmenuje anglicky Scottish Gaelic, neboli jak místní říkají Gáidhlig a je jedním z posledních "žijících“ keltských jazyků – a především je pro našince naprosto nesrozumitelný. 
Například "vítejte“ se řekne "Fáilte“. Ten jazyk byl v Highlands skoro na vymření; dnes jím jako svou mateřštinou hovoří pouze lidé na a v okolí Isle of Skye (neboli po místním An t-Eilean Sgitheanach), nicméně skotská vláda spolu s Evropskou unií pracují intenzivně na tom, aby každý Skot byl schopný mluvit i rozumět – třebaže by pocházel z anglofonního prostředí.
V Lowlands se mluví skotsky, což je germánský jazyk, který mi připomínal takovou podivně přechýlenou angličtinu se silným norským přízvukem a norskou výslovností. Angličtině je poměrně blízký, ale většina slov se píše trochu jinak, o výslovnosti ani nemluvě.
Na našich cestách jsme ovšem cestovali zejména po Highlands a tak budu psát hlavně o nich. Centrum Highlands je Inbhir Nis, neboli jak říkají Angličané Inverness. Městečko s pěkným centrem s hradem nad řekou, kousek od Loch Ness na jedné straně a moře na straně druhé – ležící přímo na Kaledonském kanálu, úchvatném technickém díle, díky němuž mohou mořské lodě proplout Skotsko skrz a zkrátit si tak významně cestu do Atlantiku.
U samotného Loch Ness je několik zřícenin hradů, ale kouzlo Loch Ness, jak se všeobecně ví, spočívá v jeho tajemné obyvatelce, Nessie. Je tam, není tam? Nevím, ale radši jsem do té vody (třebaže běžně lezu úplně všude včetně Barentsova moře) nelezl. Jeden nikdy neví, že:)
Na opačné straně Kaledonského kanálu, u břehů Atlantiku, leží An Gearasdan, neboli Fort William. Malé městečko, které slouží především jako základna pro turisty směřující na Ben Nevis (neboli Beinn Nibheis), nejvyšší horu Británie. Řeknu vám, třebaže je vysoká jen něco přes třináct set metrů, tak výstup je to pořádný! Jdete totiž z nulové nadmořské výšky a takovým terénem, jako kdybyste lezli na Lomnický štít.
Poblíž An Gearasdan, ve směru na Isle of Skye, trčí ze země velký obelisk, na němž stojí tři vojáci – památník Commandos, mezi kterými je na místě zmíněný i Gabčík a Kubiš, naši váleční hrdinové, ale nejen oni – i hrdinové skotští, waleští a angličtí, kteří padli v Iráku či na Falklandech.
Když budeme pokračovat směrem k Isle of Skye, objedeme jedno z nejkrásnějších skotských údolí, Glen Affric (Gleann Afaraig), nad kterým se tyčí vrcholy známé jako Five Sisters of Kintail (Cóig Peathraichean Chinn Táile) a poblíž něho najdeme i překrásný vodní hrad Eilean Donan, na břehu lochu (to je skotský název pro fjord), za nímž se už nachází Isle of Skye.
Isle of Skye samotný je ostrov s vysoko se tyčícími kopci, mnohými lochy, jezery a s centrem v Port Rígh (Portree), malebném rybářském městečku. Isle of Skye je posledním místem ve Skotsku, kde můžete narazit na místní obyvatele, kteří nebudou mnoho umět anglicky – je to poslední výspa toho nejpřirozenějšího skotského gaelicu. 
Samotný Isle of Skye je skutečně pohádkový a procházky po něm sice často značně nebezpečné (vysoké útesy, nad nimiž vedou pěšinky kousek od okraje bez zábradlí, nutnost přelézat skály vysoko nad mořem a tak podobně), ale takové, co rozhodně stojí za to.
Lowlands už tak divokou přírodu nemají, ale přesto mají dvě velmi zajímavá místa: skotské hlavní město Edinburgh (skotsky podle dialektu buď Embra, nebo Edinburrie, gaelicem Dún Éideann) a největší město Glasgow (skotsky Glesga, gaelicem Glaschu). Edinburgh je krásný, historický, kamenný, s majestátným hradem, krásnými zahradami; to město je takové celé velmi výstavní. Ztělesňuje skotský majestát a řekl bych i hrdost, kterou v sobě Skoti nosí.
Jeho úplné centrum tvoří Royal Mile – neboli také High Street, tedy královská cesta od městských bran ke královskému hradu. Všechny ulice a uličky okolo se nesou v témže duchu – město tak dostává takovou krásnou zachovalou atmosféru, jako kdyby bylo moderní já své středověké podoby.
To Glasgow je jiný. Když jsme do něj poprvé přijeli, bylo k večeru, a první procházka po městě nás, upřímně řečeno, vyděsila. Centrum města vypadalo jako ty čtvrti Chicaga z amerických detektivek, v nichž se zrovna někdo někoho chystá zabít. Zanedbané, úplně rozházená architektura, neživé, s velmi depresivním dojmem.
Nicméně u Glasgowa se nevyplatí dát na první dojem, přijedete-li k večeru jako my. Už druhý den, když jsme vyšli do ulic, město jako kdyby se proměnilo. Ušmudlané sice bylo stejně, ale žilo. Žilo velmi příjemně, bylo plné lidí, aut, autobusů, zkrátka všedního ruchu, během něhož i ta rozházená architektura navzdory svému úplnému nesouladu (v tomhle je Glasgow úplně pravý opak silně uspořádaného Edinburghu) vypadala příjemně a sympaticky.
Glasgow je takový celý alternativní, bohémský – ale rovněž je městem, z něhož masově odešel před dobou nedávnou těžký průmysl. Má v sobě takovou podivnou melancholii, ale byla by rozhodně škoda ho nevidět.
***
Několik praktických informací (jako vždy) na závěr:
Místní měna je sice oficiálně Pound Sterling (GBP), ale ve Skotsku si tisknou vlastní peníze. A protože neexistuje skotská centrální banka, peníze tisknou tuším čtyři banky, takže se může snadno stát, že budete mít čtyři úplně různé skotské dvacetilibrové bankovky, všechny v platnosti, ale běda jak s nimi vyjedete někam mimo Skotsko – už se jich nezbavíte. A když, tak jen velice těžce. Neplatí ani v Anglii, pouze jsou banky povinny je vyměnit za anglické libry. 
Nejlepší cesta do Skotska je letecky s nízkonákladovými společnostmi (například EasyJet) a nejlepší způsob, jak Skotsko objet je půjčit si auto. Půjčení není drahé a dá vám flexibilitu, kterou vám vaše auto nikdy nedá, protože řídit s evropským autem v levostranném prostoru musí být snad ještě náročnější, nežli v autě pro to uzpůsobeném (a že nám to také dalo práci). Rozhodně je taková kombinace i levnější, než benzín či nafta za cestu z ČR do Skotska.
Jak jsem už poznamenal výše – pozor na levostranný provoz. Jako chodci jste ohroženi na životě, protože veškerá vozidla se k vám ženou z úplně divných směrů a takové nové double-deckery nejsou skoro vůbec slyšet. Jako řidiči se musíte pořád hlídat, že jedete vlevo – zvyk je opravdu železnější košile, než by jeden čekal.
Bezpečnostní situace ve Skotsku je dobrá, nenechte se zmást poněkud divokým vzhledem mnohých mladých Skotů. Třebaže je mezi nimi populární nosit vlasy tak nějak divně střižené na ježka, že vypadají, jakoby vám mohli jednu vlepit jen tak na potkání, je to jen zdání.
Kriminalita ve Skotsku je o poznání nižší než v České republice a i o hodně nižší, než v Anglii. Skoti jsou velmi příjemní lidé, vůbec nejsou podle toho, co jsem viděl, nijak lakomí, jak se o nich říká. Dají se s vámi do řeči v hospodě, ve vlaku, na horách či kdekoliv jinde a jsou zpravidla velmi srdeční.
Pokud mluvíte americkou angličtinou, zkuste výslovnost posunout více do čengliš – budou vám lépe rozumět. Určitě Skotsko doporučuji k prozkoumání, je to velmi, velmi krásná země.
PS: Poznámka k pravopisu – redakční systém neumí používat západoevropskou znakovou sadu, a proto všechna písmenka áéíóú v gaelských názvech se píší s opačně orientovanou čárkou (accent grave). Tak, jak to bere redakční systém, by to bylo správně – ale irsky.
