Samozřejmě by se dalo říct, že celý třídenní výlet byla cesta za kýčem. Nebo to taky mohla být cesta za starými časy a za kusem dnes tak vzácného předvánočního poklidu. Jo a taky jsme nakupovali - skleničku speciální hořčice a synkovi svařákové želé u stánku s domácími specialitami.

Jeli jsme do Allgauských Alp, což nejsou nějaké enormní velehory, ale pohybovali jsme se ve výšce kolem 800 m n.m., což je pro tuzemce docela dost. Je to kraj řezbářů, malovaných domů a dotyčného Ludvíka. Ten se narodil roku 1845 v nesmírně starém rodu Wittelsbachů, který vládl Bavorsku už od 10. století (ano, byl příbuzným a současníkem císařovny Alžběty - Sissi a prý si byli docela blízcí). Byl podivín, ke konci už opravdu spíš blázen. Miloval romantické legendy, což šlo dohromady s hudbou Richarda Wagnera a zřejmě, když se do doby, kterou si vysnil, nemohl dostat, rozhodl se, že ji kolem sebe vybuduje.

Postavil toho spoustu, my jsme byli v klášteře v Ettalu, kde mají nádherný barokní kostel, a na dvou zámcích. Jsou to zámky ve tvaru hradů z hrdinských pověstí… přesně vzato on (na místě rozpadlé středověké hlásky) postavil jen jeden, Neuschwanstein, druhý (Hohenschwangau) si nechal přestavět z ruiny už jeho otec. Oba jsou posazeny na mírných kopečcích v prudce se zvedajících svazích Alp, Neuschwanstein trochu výš.

Za zády mají strmé svahy, skály a vodopády, před sebou mírně zvlněnou krajinu s jezery. Oba jsou krásné hlavně z dálky, jsou úžasně zakomponované do krajiny. Hodně zblízka už je to spíš ten kýč (Neuschwanstein byl nepochybně předlohou disneyovských zámků). Ale když se člověk oprostí od snahy věci hodnotit a škatulkovat, může je začít obdivovat pro souznění s přírodou a jako zhmotnělý sen.

Na zámku Neuschwanstein jsme už kdysi byli, takže jsme odmítli prohlídku interiérů a místo toho se prošli po okolí. Hlavně jsme se chtěli dostat na Mariánský most. Ten je vzadu ve skalách za hradem, o něco výš než zámek, a je z něj úžasný výhled. Když nám průvodkyně řekla, že je v zimě zavřený, asi na nás bylo zklamání hodně vidět, tak ještě podotkla, že občas tam někdo vleze přes závoru. No, to stačilo. Zjistili jsme, že oprsklejších a zdatnějších návštěvníků je tak asi desetina, cesta je trochu prošlápnutá (všude kolem bylo nějakých 15 cm prašanu) a zvládnout se dá.

Tedy na jednom místě to bylo trošku náročnější, ale šlo to. Most je taky z Ludvíkovy doby a je krásný, působí jako filigrán… a na focení je to ideální místo. Cesta zpátky byla zajímavá - u křižovatky se silničkou jsme potkali německý pár asi našeho věku. Ptali se, jestli se na most dá dostat (ach, kde je řád a pořádek!!). Na oplátku nám poradili, že můžeme sejít tudy. Cestou nám pak dost leželo v hlavě, jestli silnice - pohodlná a povlovná - není náhodou třeba o 5 km delší … potřebovali jsme být včas na prohlídce před zámkem Hohenschwangau.

Ale nakonec jsme stihli úplně všecko, i tu prohlídku. A zatímco Neuschwanstein je vlastně kulisa pro legendy s doprovodem Wagnerovy hudby a nejspíš se o bydlení nikdy moc nepřemýšlelo, Hohenschwangau bylo letní sídlo Ludvíkova otce, a jelikož mluvíme o devatenáctém století, tak interiér trochu připomíná Konopiště... včetně výtahu (a bez loveckých trofejí).

Z prohlídky jsme šli do kočárů. Byla domluvená projížďka, přestávka ve stájích se šnapsem a večeře v restauraci. Kočáry už čekaly, koně taky. Bylo slabě pod nulou a z nich stoupala pára… Podařilo se nám dostat na kozlík, takže jsme mohli obdivovat pravidelný pohyb mohutných kýt kousíček před sebou (názorně demonstrujících rčení o zadku jak pivovarská kobyla… ovšem na těch mohutných koních byl nádherný a majestátní). Za chvíli jsme byli ve stájích, vrchním šéfem je tam Slovák, takže jsme si i popovídali, koně se dali hladit a krmit… krásné to bylo.

A pak už poslední noc a mnichovské kostely - zejména kostel sv. Ducha, který se nám nepodařilo vyfotit tak, aby to ukazovalo tu křehce vypadající krásu - a taky Frauenkirche, kde měli mejdan skauti, takže se celý třásl jejich písničkami (a nedostali jsme se dopředu k vitrážím). A zima, hlavně větrno. A vánoční trhy s vším možným, ovšem zásadně vánočním zbožím, všechny moc krásné na pohled. A pohoda. Snad jsem si jí kousek odvezla domů.

Fotky najdete zde

(Pozn. red.: nenechte si je ujít - vážně!:))