ČLOVĚČINY: Mé jméno je Ostříž! Šilhavý Ostříž!

Podlý útok oprsklého myše! Zaznamenala jsem jakýsi pohyb po své levé straně, vzhlédla... a zjistila jsem, že mi ten zmetek leze po zácloně!

Rázem mi vyletěl adrenalin, chytla jsem sklenici a myše přiklopila, než stačil písknout! Otevřela jsem okno a letěl, málem i se sklenicí! Naštěstí!

V tom okamžiku, ze stínu popelnice, vstoupil na scénu nádherný, angorský, černobílý kocour! A já ho tou myší trefila! Fakt! Nevím, jaká je pravděpodobnost, že když hodíte myší, trefíte kocoura, ale mně se to povedlo! Když se daří, tak se daří, že ano!

Kocour ztvrdnul, kocour ztuhnul, kocour zcepeněl úžasem, jen v kebuli mu šrotilo a ocas se naježil jak vytěrák! Jak je možné, že po něm o půlnoci někdo hází myši z okna?!

Packa mu zůstala viset v luftě, fous se ani nehnul, jen v očích se zračil nechápající údiv! JAK TO?

„Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu,“ zavyl jak padající bomba s takovou tou charakteristickou kadencí. „Co blbneš,“ sprdnul mě!

„Promiňte, pane kocour, já nechtěla,“ omlouvala jsem se pokorně.

„Pche,“ prsknul opovržlivě. „Seš blbá,“ zhodnotil mou inteligenci.

Napětí povolilo, hedvábná tlapka konečně došlápla na cestu a Pan kocour důstojně odkráčel pod auto. Pro jistotu. Jeden neví, co mne ještě může napadnout...

Leč ještě nebyl všemu konec. Migrující myši, když se vám nastěhují do domu, jsou neuvěřitelně drzé, ba možno říci značně oprsklé!

Pro ty, co nesledovali mé srdceryvné kvílení, dodávám, že nejedná se o myš jako myš, ale rejska malého (Sorex minutus), nejmenšího to savce v ČR. Velký je tak 3-4 cm a neskutečně lehounký. Což značně komplikuje možnost jeho odchycení, popřípadě likvidace.

"Sorex minutus", foto Polandeze

Takže se vám stane, že koukáte na nastavenou pastičku, v ní, na kostce sýra dřepí pidimyš a v pohodě hlodá. A past se ani nehne!

Zakoupíte drátěnou pastičku za nekřesťanskou cenu 84,- Kč, zajásáte, že mrcha se konečně chytla, a než stačíte vzít pastičku do ruky, potvorák v klidu vyleze a zmizí....

Sedím si takhle u psacího stolu, když na noze mě něco zasvědí. Říkám si: „Fantomové svědění, vždyť kdo by mi tady lezl po noze, že ano?“ No samozřejmě, drzoun si to šplhá, jako by se nechumelilo, vyleze mi až ke koleni a v okamžiku, kdy se pohnu, okamžitě seskočí a zdrhne.

Moje nervová soustava byla podrobena těžké zkoušce a kdo se teď směje, toho pánbůh potrestá, protože ta bezmoc je strašná! Znáte tu indickou pohádku o tom, kdo je na světě nejsilnější? Hlasuji pro rejska malého!

Ale na každého jednou dojde!!!

Mám ráda solené buráky. A tak stojí na mém psacím stole pytlík loupaných buráků a ten pytlík má ustřižený roh!

A já takhle v pondělí večer zírám... a z té díry visí myší ocásek, zatímco si zmetek jeden nenažraná v klidu hoduje a ukrutně u toho hraboší!

Napadá mne, že bych ten přírodní úkaz měla vyfotit, ale rychle ten nápad zavrhnu, skočím po pytlíku a MÁM HO!!! A pak rychle k oknu a vytřepu ho i s burákama! Chvíli zmatkuje na parapetu, ale pak seskočí a k mé úlevě mizí v dál!

Čestné slovo, že jsem si, před vrhem myší, pečlivě zkontrolovala, jestli tam zas není ten kocour!

Je úterý a já už chci jít spát, když v tom slyším povědomé šustění mezi papíry na stole. Potichu si sedám zpátky a čekám. Oprsklík šmejdí sem a tam a zjevně čeká na příležitost.

Nemůže se dočkat a tak si sedá hned vedle pytlíku na krabičku s lékem a napjatě na mne kouká očíčkama menšíma než špendlíková hlavička: „Co na mně tak blbě čumíš? Chci si jít pro oříšek, di pryč!“

V duchu nevybíravě láteřím, ale otáčím hlavu a dělám, co mohu, aby nebylo poznat, že koukám tam, kam koukám, a div si bulvu nevykloubím, jak střehnu každý pohyb toho zmetka. Znáte to, koukáte semhle, ona stojí tamhle a padá mha....

Už taky začínám pomalu šilhat, když se minimyš rozhodne k činu a jedním skokem mizí v útrobách pytlíku. I já okamžitě startuji a JE TO!

Ovšem napětí a stres při adrenalinovém lovu učiní své a já ne a ne usnout. A jak tak posedávám a čekám, až konečně budu moci jít spát, ozve se v šeru povědomé šustění a já v půl druhé v noci slavím další vítězství! A ráno zjišťuji, že se další zmetek utopil v dřezu v kuchyni. Nu což, jsem sice polomrtvá nevyspáním, ale 3 myši za noc není tak špatná bilance.

Je čtvrtek ráno, ještě se nerozednilo a nějaký opožděný nenažranec se zas vydal na výpravu. Dávám si pozor, aby nikde nezůstala ani kůrka, takže ten pytlík buráků je jediný zdroj potravy. A osvědčil se. Můj branný výcvik v ostřížím šilhání nabírá na dokonalosti, takže expeduju oknem už šestého oprsklíka!

Jen se bojím, aby mi to nezůstalo!

Je den, myši zalezlé, nikde ani chlup a já sedím, čumím na pytlík s oříškama... a číhám...

Strašný konec!

Vaše Rpuť

"Suncus etruscus", foto Trebol-a