Po přečtení jáhlového Mlsotníku od Zany (z 23. ledna) a zjištění anglického názvu jsem se o nákup „millet“ začala zajímat. Objela jsem všechny zdejší obchody, ale jáhly se daly koupit pouze ve směsi zrní pro ptactvo. Ty pro lidskou konzumaci jsem nakonec musela objednat na internetu.

Jáhloto

Zatímco jsem čekala na zásilku se třemi balíčky, pročítala jsem internetové recepty a informace. Mimo jiné mě zaujalo i to, že jáhly jsou zásadité, oproti rýži, která je kyselá (také jsem nevěděla). Rýži máme rádi a jíme ji často. Proto jsem uvítala informaci, že se rýže může úspěšně nahradit jáhlami. Když balíček dorazil, ještě ten večer jsem jáhly nedočkavě uvařila. A jako první rovnou naše oblíbené rizoto. Použila jsem stejné přísady, jen místo rýže jsem dala jáhly a k večeři bylo jáhloto.

Kari s jáhlami

Horkou vodou jsem jáhly propláchla, nechala vykapat a pak na pánvičce mírně osmažila. Ne do tmava, jen až začaly trochu vonět, ale zůstaly žluté. Přesypala jsem je do kastrůlku, zalila horkou vodou, přidala asi lžíci oleje (dělám to u rýže, aby byla sypká), osolila a přiklopila. S minimálním nakukováním jsem je nechala vařit, dokud se voda nevstřebala (asi 25 minut). Abych se ujistila, že jáhly opravdu nebudou slepené, hotové jsem hned odkryla a vidličkou načechrala, aby vyšla pára. Do horkých jsem dala rozpustit lžíci másla. Uvařené jáhly jsem smíchala s připravenou zeleninou a masem, posypala sýrem a nechala ho roztát. Večeře nám náramně chutnala a teď dělám rizoto někdy s rýží, jindy s jáhlami. Stejně úspěšně jsem jáhlami nahradila rýži třeba při přípravě kari.

Angličtina má výraz „hooked on (something)“ – znamená to stát se na něčem závislý, být něčím posedlý. A já jsem najednou byla „hooked on millet“ – posedlá jáhlami (samozřejmě chutnají i mému muži).

Při vaření jáhel jako přílohy dávám poměr 1: 2,5 - 3 (jáhly : voda). Jinak se jáhly začnou i na mírném ohni připalovat dřív, než jsou zcela měkké. Pokud chcete mít jáhly sypké, nezapomeňte je předem na pánvičce osmahnout, jak píši výše. Jednou jsem na to zapomněla, jáhly pouze propláchla a dala rovnou vařit. Přišly mi pak příliš kašovité – sice dobré, ale ty „předsmažené“ nám chutnají víc.

Na sladko jáhly zatím dělám na dva způsoby – jako jahelník a jako „jáhlový crisp“.

Příprava jahelníku s jablky

Náladu na přípravu jahelníku jsem dostala jedno odpoledne. Jenže ouha, neměla jsem sušené švestky. Ale měla jsem plechovku s povařenou jablečnou náplní (prodává se to tu jako polotovar k různému použití). Postupovala jsem podle Zanina receptu, jen místo švestek jsem dala jablka. Zanou uvedené množství surovin jsem rozpůlila, protože jahelník měl být moučník po večeři. Na hotovou porci v misce jsem dala kopeček zmrzliny a i při polovičním množství nám jahelník stačil nadvakrát. Dělala jsem ho už asi 3x, zatím vždy s jablky, protože je to manželovo oblíbené ovoce a jahelník mu s nimi moc chutná. Ale časem určitě dojde i na švestky.

Na jáhlový crisp jsem použila základ internetového receptu na pudink, kde přísady byly jen jáhly, mléko, med a kokosová moučka. Já si recept trochu vylepšila a hotový crisp byl též zařazen do seznamu „moučníků, co dělám“. Než jsem ale přišla na správnou variantu, dělala jsem ho na dva různé způsoby. Proč, popíšu níže, nejprve recept.

Jáhlový crisp

(odměrka = hrnek 200 ml)

Jáhlový crisp před pečením

• 3/4 hrnku jáhel
• 3 hrnky mléka
• 1 hrnek kokosové moučky
• 1/4 hrnku medu (v původním receptu je 1/2 hr., ale zdejší kokosové rašpličky jsou hodně sladké, tak dávám méně. Česká kokosová moučka myslím sladká není, tak sami rozhodněte, kolik medu dáte).
• 1/2 hrnku rozinek nebo datlí
• 1/2 hrnku sekaných ořechů
• 1/2 lžičky vanilkové esence, nebo vanilkový cukr (není nutné)
• trochu skořice (jen poprášit, aby svojí chutí nepřebila ostatní)

Poprvé jsem použila rozinky i datle (namíchané do půl hrnku), ale dělala jsem ho už jen s datlemi nebo jen s rozinkami, podle toho, co zrovna doma mám. Zdejší rozinky jsou vždy hodně slepené, tak je vždy (tedy i třeba do vánoček) máčím do rumu, aby nabobtnaly (rum sliji do skleničky, použiji několikrát a pak buď vypiji, nebo dám jako tekutinu do těsta). Ořechy střídám vlašské a pekanové, ale určitě bych je nevynechávala.

A teď, proč jsem crisp připravovala dvakrát jinak.

V původním receptu se jáhly jen zamíchají do vařícího mléka a přidá se med s kokosem. Vše se vlije do pekáčku, těsně zakryté se dá do trouby a peče tak dlouho, až se tekutina vsákne. Postupovala jsem podle receptu (plus moje přísady), ale už ze začátku se mi to nezdálo. Jáhly se při přelévání usadily na dně kastrůlku, odlilo se jen mléko a jáhly jsem musela vyhrábnout vařečkou. V pekáčku jsem vše poprášila skořicí, znovu promíchala a zakryla alobalem. Peklo se to asi hodinu, než se mléko vsáklo. Pak jsem alobal sundala a nechala v troubě dalších asi deset minut, aby se na povrchu udělala křupavá kůrčička.

Upečený crisp

Crisp byl velmi dobrý, voněl a chutnal kokosově. Ale hodně jáhel zůstalo nerozvařených. Jáhly jsou maličké, takže to nevadilo, dokonce se mi jejich křupání líbilo, jen jsem nevěděla, jestli je to tak správně.

Podruhé jsem jáhly na plotně nejprve uvařila jako na jahelník, tedy do měkka, až se tekutina vsákla. Pak jsem vmíchala ostatní přísady. Na pohled byl crisp vlastně hotový, dal se rovnou jíst. Původní recept byl ale na zapečení v troubě a u prvního pokusu nám oběma chutnala jeho křupavost. Tak jsem vše dala do pečící misky, přikryla a šoupla do trouby, aby se datle, rozinky a ořechy propekly a změkly. Měla jsem v úmyslu péci tak půl hodinky. Pekla jsem sotva deset minut, když volala kamarádka, zda nechci zajet na kafe. Pozvání jsem přijala. Šla jsem se rychle převléci s tím, že troubu těsně před odjezdem vypnu. Jestli tušíte, že jsem na to zapomněla, tušíte správně. Crisp mi navíc z hlavy vypadl tak dokonale, že jsem si nevzpomněla ani u kamarádky, abych zavolala choti, ať troubu vypne. Navíc jsme se zakecaly a z původně plánované hodinky byly najednou tři. Teprve když jsem vstoupila do domu, kokosová vůně mi připomněla, že v troubě něco mám.

Čekala jsem, že po sundání alobalu najdu na troud spálený moučník. No spálený byl, ale kupodivu pouze po okrajích. Snad díky pevnému zakrytí a vlhkosti v jáhlách byl střed sice suchý, ale jinak jen tmavý, nespálený. Samozřejmě se to nedalo krájet, i vydloubat lžící to šlo špatně. Ale přesto to bylo jedlé, dokonce dobré !!! Vydolované kousky byly křupavé a chutnaly jako müsli. Manžel má naštěstí cokoliv více než přichyceného rád, takže okrajové spáleniny slupnul jen tak na sucho do pusy. Ostatní jsem snědli během dvou odpoledních káviček. Kousky jsem dala do misky, přidala kopeček zmrzliny a čepici šlehačky – pošmákli jsme si.

Porce crispu se zmrzlinou a šlehačkou

Takže pokud se rozhodnete crisp vyzkoušet, doporučuji druhou variantu – tedy raději tu nepřipálenou. Zapékám v troubě asi dvacet minut, pak na dalších deset alobal sundávám. Pokud chcete mít crisp vláčnější, nechte ho až do konce přikrytý. Také v téhle předvařené variantě se všechny jáhly nerozvaří, ale chuť to neovlivní. Moučník je dost suchý a drobí se. Proto doporučuji kopeček zmrzliny (a šlehačky, která ale není nutná), který vše krásně zvláční. Případný zbytek před podáváním chvilku v troubě nahřejte.

Žádné další recepty jsem zatím nevyzkoušela, ale lákavě vypadá třeba jáhlové pesto (místo nudlí jáhly). V teplém počasí salát, kdy se uvařené prochladlé jáhly smíchají s kostičkami sýra feta a pokrájenou zeleninou (rajčata, papriky – zelená, červená, cibule, olivy). Vše se zalije klasickou zálivkou z oleje, citronové šťávy, dijonské hořčice a pepře (plus utřený česnek).

DOBROU CHUŤ! 

Foto: autorka