Původně vyšlo na Zvířetníku (Neviditelný pes) 17. listopadu 2007 (odkaz zde).

Naše země je sice malá, ale rozmanitá. A tak jako se u nás střídají hory, kopce, kopečky a roviny, střídají se i různé chutě a kombinace. Jsme rodina s dobře pomíchanými geny. Nikdy jsem neměla ve třídě jmenovce či jmenovkyni a jediná jmenovkyně ve škole byla moje sestra. Žádný model: plná ves strýčků či tetiček.

Maminčini rodiče pocházeli od Velkého Meziříčí (babička říkávala, že byli „z Mezříča“), maminka se narodila v Praze, pak žili u České Lípy a na důchod se přestěhovali k Poděbradům. Tatínkovi rodiče pocházeli zpod Řípu a babička pak dlouho žila v Kralupech nad Vltavou.

Sestra a já jsme se narodily v Litoměřicích, ale do školy jsme už chodily v České Třebové. Na studiích v Praze jsem pak narazila na mého nejdražšího, pro změnu z Ostravy. Ani on to nemá jednoduché: maminka z Frýdku-Místku a tatínek od Hradce Králové. No a nakonec jsme zakotvili nedaleko Litomyšle.

A tak jak máme pomíchané geny, máme pomíchaný i jídelníček. Jsem mlsná až hanba a mám pochopení pro jemné nuance, které ovšem dokážou z oblíbené pochoutky udělat těžké zklamání. Navíc jsem mlsnější než líná, takže v případech, kdy kompromis prostě není možný, dělám obě varianty. Najednou.

Ke kachně vařím dvoje knedlíky (kynuté i nekynuté), k rajské vařím knedlíky i brambory, bramboráky zadělávám nadvakrát (s česnekem a majoránkou pro mé chlapy a bez česneku a majoránky zato s omáčkou z kyselé smetany a brusinek pro mne).

Pro Mlsotník bych aktuálně chtěla připomenout krajovou specialitu z České Třebové - jabkance. Ovšem i s další úpravou pro mé mlsné chlapy.

Jabkance a další placky

Ačkoli název odkazuje na nedávno v Mlsotníku zmiňovaná jablíčka, jde o zemská jabka, tedy brambory. V podstatě jde o plněné bramborové placky.

V České Třebové se tradičně pečou o Jabkancové pouti, která je vždy o víkendu před sv. Kateřinou (v Č.T. je krásná románská rotunda sv.Kateřiny). Letos to padlo na sobotu 17. 11. To se vždy v chaloupce Pod kostelíčkem pečou jabkance ve velkém a odpoledne se hraje a zpívá a pije něco horkého. Odkaz Někdo nasedne na vlak (do České Třebové jedině vlakem) a pro ty ostatní je tu recept.

Nikdy jsem to nevážila, takže přiměřeně, přiměřeně… A jako každé bramborové těsto i tohle časem trochu řídne, takže neflákat se, ať to odsejpá. Nebo se pak moc podsejpá…

Potřebujete vychladlé brambory vařené ve slupce (nejlépe od včerejška), hladkou mouku, sůl, vejce, tvaroh, smetanu, cukr a škrob. A trochu oleje.

Vařené brambory oloupeme, nastrouháme najemno, přidáme hladkou mouku (stejně velkou kupičku jako brambor), sůl, vajíčko a trochu vody. Na vále uhněteme těsto, rozdělíme na bochánky, rozválíme placky asi 2 mm silné o ploše pánve, na jednu polovinu uložíme tvarohovou náplň (tvaroh, žloutek, trocha smetany, cukr a malá lžička škrobu, aby to nevytékalo), placku přeložíme, přimáčkneme a pečeme z obou stran na skoro suché pánvi. Pak už jen pocukrujeme a cpeme se.

Junior má raději maso než tvaroh a tak zkuste i slanou variantu. Těsto i postup stejný. Náplň z nakrájeného uzeného, nahrubo strouhaného sýra a rozsekaného vajíčka natvrdo. A k tomu špenát. Mňam.

Moje babička (kralupská-podřipská) dělávala bramborové placky s mákem. Těsto pořád stejné. Vyválet tenké placky, skoro „nasucho“ péct na pánvi a skládat do komínku na talíř. Talíř posypat umletým mákem s cukrem, položit placku, pomašlovat rozpuštěným máslem, posypat mákem, další placka, máslo, mák,...atd až do vyčerpání placek Pak se to bere shora, sroluje jako palačinka a… je to moc dobré.

A nebo je taky mazávala povidly.

Ještěže to nečte můj nejdražší (Ostravak jak poleno), řekl by: „Co je to za dřysty. Bramborovy placek je jen jeden. Take hlupoty!“

To jsou ty krajové zvláštnosti.