Kdo? No přeci zelňačka, zelnice, kapustnice, couralka,couračka.

Dnes tedy ta „bezmasá“ a bílá... po našem couračka !

To takhle koukáte na Karlíka a továrnu na čokoládu a Karlíkovu maminku, jak rodině každý večer vaří zelnou polévku. Pravda, z hlávkového zelí, ale to vám nebrání v tom, aby se vám v hlavě neusadila neodbytná myšlenka na couračku. A pak už vás prostě má Mlsná!!!!

K mojí radosti u tohoto filmu nedostávám chuť na cukrovinky a už vůbec ne na čokoládu.

Ale Mlsná úřaduje a nedá pokoj, dokud nekoupím 2 sáčky kysaného zelí (v Lidlu prodávaná Chira není s kořením), 2 kelímky 30% smetany na vaření a jdu domů vařit.

Vařím zelí s lákem a trochou vody, aby bylo ponořené, dodám jen několik kuliček nového koření a pepře, přidám trošku cukru a soli…zelí vařím do poloměkka, potom přidám buď suchou jíšku, a až se provaří, zaliji zelí i s horkým lákem smetanou, nebo ve smetaně rozkvedlám hladkou mouku a nechám dlouho provářet…to už je pak zelí opravdu měkké. Do této polévky nedělám cibulovej základ, ten nechávám pro červenou kapustnici…. Pokud se vyvaří „voda“, tak naředím zase vodou… nejlepší je couračka rozležená druhý den, ale kdo to má vydržet???

Couračka

Zvlášť vařím brambory ve slupce a vejce buď na tvrdo nebo smažená, která si strávníci přidávají do talíře dle svého uvážení. Jest dobrá i kombinace uvařených sušených hub, kterými můžete Couračku doplnit… (zvlášť, když si jí jako já uvaříte kotel a jíte ji 3-4 dny).

U nás bývala hlavně na Štědrej den, abychom večer viděli Zlatouška.

To otec odešel ráno do sklepa zasadit jedličku do stojanu, a než se vrátil, měly jsme vše uklizeno, na strojení stromku připraveno a dokonce i naklepané řízky na večer a naporcovaného kapra, kterého jsem večer předtím bránila pomalu vlastním tělem a brečela, že si ho necháme ve vaně, že se klidně po zbytek života budu mejt jen v umyvadle… ale vždy jsem byla přemožena, potupně odvlečena a kapr byl vyloven, omráčen úderem do hlavy a následně zabit. Jak já tu matku celým svým dětským srdíčkem v tu chvíli nenáviděla, to si neumíte představit. Jednou jsem dokonce v té bolesti nad ztrátou šupinatého kamaráda vykřikla – že ji nemám ráda!!! Příští rok ve vaně kamarád nebyl, od té doby pouze kapr zabitý a naporcovaný, odpočívající v lednici. Odpustila mi matička, věděla, že to ze mě mluví jen bolest…ale nikdy neodpustila otci, který nikdy nebyl dost chlap na to, aby kapra zabil…

I dostaly jsme po snídani, která se skládala z čaje a pár kousků vánočky, hlad... no slyšet Zlatoušek moje škrundání v bříšku, asi by utekl… a přišla na řadu couračka…otec stále usazoval stromek do stojanu. (Teď už vím, že popíjel s chlapama ve sklepě destilované ovoce a všichni svorně žehrali na akční děti a manželky…) a my si daly couračku. Seděly jsme spolu u stolu, v jedné ruce lžíci, ve druhé oloupanou bramboru a pochutnávaly si…na balkoně se chladily uvařené brambory a zelenina na salát, pivo a limonáda. Otec došel se stromkem. Šířil okolo sebe zajímavou vůni lihu a ovoce… Byl nemilosrdně sražen na gauč, aby se prospal, a my šly strojit stromeček. Po dvou úderech na radiátor se matka sebrala a vyšla na chodbu, ženské měly domluvený signál. Nebyla tam dlouho, dozvěděla se, že jako otec dopadli všichni, takže si mezi sebou ženské popřály krásné svátky a šly dokončit přípravy na Štědrej večer…

Umíchaly jsme salát, obalily kapra i řízky, osmažily housku do rybí polévky, smotaly vinnou klobásu do šnečků a na tác naskládaly cukroví. Maminka vyndala sváteční servis a umyla ho, aby prostřela na stůl, skleničky, misku na kosti, kompotové misky na ananas s mandarinkami. Do vázy dala zkrácené jedlové větvičky, zlacené jmelí a zapálila františka. Poslal mne umýt, převléci se do svátečního a šla vzbudit našeho dřevorubce… otec, trochu zmatený a pomačkaný, se omlouval a šel se také zkulturnit, a protože se cítil provinile, vzal si bílou košili a škrtil se v kravatě (matčina pomsta za destilované ovoce), oblékl vestičku a vzal si i sako… maminka osmažila kapra i řízky, opekla klobásové šneky, usadili jsme se ke stolu a otec zapálil svíčky a najednou, byl na zdi Zlatoušek….

No, koukám, co jedna polívka způsobí a co vzpomínek vyvolá, ale snad jste se u mého vzpomínání nenudili…

Jo a to jsem vám ještě chtěla říct: Přeslicová babička ji vařila i z kozího mléka a jen se zelím, bez brambor, vajec a hub…byla to taková chudá couračka a k ní dostalo každé její dítě krajíc chleba…ale to jsem ještě nezkusila. Nemám odvahu vařit kozí mlíko.