Na Mlsotníku je ticho, co se týče cukroví. Což může znamenat, že buď nepečete, nebo naopak pečete, až se z vás kouří.

Kažodpádně by Mlsotník neměl zůstat ladem hladem. Takže dnes sem dám jeden svůj oblíbený recept, přesněji recept na oblíbené cukroví nebo spíš zákusek. Recept mám vlastnoručně ověřený a už ho taky umím mrskat, jako když bičem práská (víte, že bič práskne, protože jeho špička překoná rychlost zvuku?).

A pokud nepošlete další páteční recepty, budu sem ládovat další své oblíbené a ověřené kousky z mamčiny kuchyně. (Abyste tedy měli/y klid na práci u válu a trouby. Nebo monitoru.)

Dnes to jsou věnečky. Mamka je takhle dělala, co se pamatuji, a jsou výtečné. Sama jsem je pak dělala mockrát.

Tak jedem:

30 dkg (sic!) vody, do ní se dá vařit 15 dkg tuku (např. Hera, připisuje mamka) a špetka soli, a do vřícího se vsype 15 dkg mouky polohrubé obyčejné. Vzniklé těsto se přímo na plotně vařečkou vypracuje, odstaví a do vychladlého se vmíchají 4 celá vejce (teda bez skořápek, ale ještě snad nejsme tak daleko, aby mě kvůli tomu někdo žaloval - připisuji já). Potom pomocí sáčku s hrubou trubičkou stříkají se věnečky na vymazaný plech a pečou jako koláče do červena. Zchladlé se rozkrojí podél a sáčkem se plní krémem. Pak se věnečky přiklopí a polévají rumovou polevou.

Krém:

1/2 litru mléka, 20 dkg krystalového cukru, celý lusk vanilky, to vše dohromady se svaří. V hrnku zvlášť se rozmíchá 1/4 litru studeného mléka s 8 lžícemi krupičkové mouky a 2 žloutky. Tato směs se vleje do vroucího mléka a vyhustí se těsto, asi jako krupice. Nechá se zchladnout, přendá do mísy a přidá se 25 dkg dobrého másla (nebo umělého tuku) a vyšleháme metlou, až je krém jako pěna. Zlepší se rumem.

Poznámka: aby byl krém tužší, přidat více másla. V poměru k věnečkům stačí krému poloviční množství uvedeného.

Tím recept končí, rumovou polevu nejspíš každý zná :-) Já ji ani nepřidávám, je to ohromná bašta i bez ní. Věnečky osobně dělám maličkaté, spíš jako dvouhubky pro maličké hubičky.

Tento recept jsem přesně opsala z mamčiných poznámek. Abych ho neztratila a nezapomněla. Mám ho na papíře, ale ten už je hrozně promaštěný od mnohého nahlížení a používání. Papír se může ztratit, ostatně stejně jako recept na internetu.

Ale.

Abych si ho zopákla a dostala pod kůži jako tetování, tak ho zrealizuji zas a přivezu věnečků plnou krabici na příští Setkání.

Pokud bude.

Těch věnečků je z dávky uvedené v receptu na dva plechy. A dávky jsem zvyklá dělat vždycky dvě.

Tak co říkáte, bude další Setkání? A děláte doma věnečky?