Nedávno udeřily krúty i rozhodla jsem se tedy výhodně odmrazit mrazák. Vzadu natlačkaný spočívaly dva zapomenuté uzené vepřové jazyky. Usoudila jsem, že jim dopřeji svobodu. A protože mrzlo a nikam se mi nechtělo, a nic jiného se mi taky dělat nechtělo, začala jsem vymýšlet, jak na ně jináč. ( I když nejlepší je stejně jazyk s brkaší a okurkou :-)

Křenová omáčka? Éch, nemám křen a nerada ho strouhám. Polská? Ó nikoliv, na sladko uzený né. Tak sardelová! Protože tuto jsem podnikala naposled někdy v době, když v dáli utichal dusot mamutů, vydala jsem se na poradu k strýčku Googlu.

Šiš to bylo všechno složitý a těch přístrojů co k tomu nutno bylo a toho nádobí všelikého! Připomnělo mně to Betty MacDonaldovou, která kdesi popisuje, kterak Don při přípravě míchaných vajíček používá obrovské množství aparátů a nástrojů a vůbec se chová jak lékař operující průdušnici novorozeněte.

Ale neutuchající chuť nejen neutuchala, ba přímo pěnila. Vynechala jsem tedy všechny ty třecí mističky a mixery a několik rendlíků a dvé pánví atd. a recept je zde:

Použité aparáty a nástroje

Uvaříme jazyky v hrnci s cibulí a bobkovým listem a novým kořením, nesolíme.

Do pekáčku, či na větší pánev, nakrájíme na drobno cibuli, přidáme máslo a nasekané sardelky nebo sardelovou pastu a trochu dobrého oleje a zpěníme. Přidáme uvařený, na plátky nakrájený jazyk, dusíme a průběžně podléváme vývarem, vývarem nešetříme. Po změknutí zahustíme nadrobeným bílým chlebem.

Dále pak možnosti jsou dvě. Ochutit pepřem, chilli dle nálady, rozhodně kapkou citronové šťávy a dle chuti zasypat petrželkou. A možno i lžičku obyč hořčice.

Nebo tam přilít smetanu a vnořit něco marmelády. V obou případech sardelí chuť není dominantní, leč jemně podprahová.

Aneš zaskočen vůní linoucí se z kuchyně

Ale celé to píšu proto, že jsem místo předepsané půlky kredence použila – jeden kastrol na vaření jazyků, jeden malý pekáček na dušení, jedno prkýnko, jeden nůž a jednu míchací a ochutnávací lžíci a jednu malou na tu marmeládu, či hořčici. A asi dvě papírové utěrky. Jo a jednu větší pokličku.

Nojo, no, prostě nerada meju nádobí. A kdo taky, že jo?

Tak případně dobrou chuť.

Foto: autorka