V březnu jsme se dívali (DVD) na šestidílný australský seriál „Anzac Girls“ (z r. 2014). Film sleduje osudy pěti zdravotních sester, které sloužily během první světové války v polních nemocnicích australské a novozélandské armády (Australian and New Zealand Army Corps - ANZAC). Tyto statečné ženy skutečně žily a seriál byl natočen podle jejich dochované korespondence a deníků. Film se nám moc líbil a mohu vřele doporučit.

Shodou okolností se o měsíc později (25. 4. 2015) v Austrálii a na Novém Zélandu slavil „Anzac Day“. O tomoto svátku jsem nevěděla, v Americe by mu odpovídal „Veterans Day“ (11. listopadu) nebo „Memorial Day“ (poslední pondělí v květnu). Letošní „Anzac Day“ byl obzvláště významný. V Turecku se připomínalo 100. výročí nesmírně krvavé bitvy během první světové války – bitvy o Gallipoli (možná jste také viděli záběry slavnosti v TV). Právě s následky tohoto masakru se zdravotní sestry ve filmu statečně vyrovnávaly.

Když jsem pak o pár týdnů později na internetu zahlédla recept na „Anzac biscuits“, zbystřila jsem pozornost a na recept klikla. Sušenky na obrázku vypadaly lákavě, recept velice jednoduchý. Z března čerstvě poučena, co znamená zkratka Anzac, jsem tušila, že recept bude australský, ale nečekala jsem, že právě tyhle sušenky mají tak dlouhou tradici.

Verze o jejich popularitě jsou vlastně dvě. Podle jedné je za první světové války pekly ženy australským vojáků a posílaly přímo na frontu, protože sušenky měly dlouhou trvanlivost. Podle druhé verze se na frontu neposílaly, ale prodávaly se na různých charitativních akcích, jejichž finanční výtěžek pak šel na válečné účely. Dnes jsou sušenky k dostání v obchodech a nesmí chybět na žádné oslavě „Anzac Day“ (třeba Švehlovic potvrdí).

Zkratka Anzac je chráněnou australskou značkou a nesmí se používat bez zvláštního povolení ministerstva pro válečné veterány. Výjimkou jsou právě tyhle sušenky. Ovšem za předpokladu, že jejich výroba (a prodej) bude dodržovat původní recept a použité suroviny. A hlavně že se budou vždy jmenovat „biscuits“, ne „cookies“.

Informace natolik zajímavé, že jsem samozřejmě musela „biscuits“ vyzkoušet. Jednou z přísad v receptu je „Golden Syrup“. Původní název mu dal jeho anglický vynálezce pan Abram Lyle a dodnes se pod názvem „Lyle’s Golden Syrup“ prodává. Pan Lyle začal svůj zlatý sirup vyrábět v r. 1885 a je tedy více než pravděpodobné, že australské ženy do svých sušenek používaly právě ten.

Já sušenky nehodlám prodávat a sirup pana Lyle je zde 5x dražší než kukuřičný, který používám doma. Tak jsem použila svůj, ale jinak jsem se všemi ostatními přísadami držela originálu. Pokud neseženete cukerný sirup, určitě lze použít med, melasu nebo jiný podobně hustý cukerný sirup. V těstě slouží sirup spolu s máslem jako pojící suroviny. Už jsem se jednou zmínila, že zdejší kokosové rašpličky jsou slazené, proto jsem sypký cukr v receptu snížila o 50 gramů.

Z uvedeného množství jsem měla 22 sušenek (velikosti 7 – 8 cm) a zmizely během dvou dnů. Hned jsem upekla další, tentokrát už rovnou dvojitou dávku. V receptu je jedlá soda a při ochutnání první, ještě teplé sušenky, se mi zdálo, že je chuť sody cítit. Ale do večera ze sušenek vyprchala. Sušenky jsou měkčí a v uzavřené nádobě ještě trochu zvláční. Jejich dlouhou trvanlivost zatím nemohu potvrdit – u nás i dvojitá dávka zmizí velmi rychle, manžel se do sušenek zamiloval.

Anzac biscuits (20 – 22 sušenek)

Budete potřebovat:

• troubu předehřát na 180 °C
• plech vyložit pečícím papírem
• misku se studenou vodou
• větší skleničku – dno o průměru 6 – 7cm
• 180 g ovesných vloček
• 150 g hladké mouky
• 150 g cukru (já snížila na 100 g)
• 60 g kokosové moučky
• 115 g cukerného sirupu (Golden Syrup)
• 125 g másla
• 1 čajová lžička jedlé sody
• 2 polévkové lžíce horké vody

Postup práce:

Do středně velké misky nasypte vločky, mouku, cukr a kokosovou moučku. Dobře promíchejte.

Do menšího kastrůlku vlijte odměřený sirup a pokrájejte máslo. Na mírném ohni nechte máslo rozpustit.

V malé skleničce rozmíchejte jedlou sodu s horkou vodou a přilejte do kastrůlku (Pozor, vypění to!!!).

Horkou tekutinu přilijte do misky s vločkami. Promíchejte, až se vše spojí (já nejprve použiji vařečku, pak prohňácám rukou). „Těsto“ zůstane dost drobivé.

Vedle plechu si postavte misku se studenou vodou a skleničku. Polévkovou lžící vykrajujte těsto a dejte na plech, asi 4 – 5cm od sebe. Mokrým dnem skleničky kopeček těsta trochu rozplacaťte (a „střapaté“ okraje placiček prsty uhlaďte).

Dejte péci asi na 10 minut nebo dokud sušenky nechytnou barvu (protože já použila tmavý sirup, možná byly i sušenky tmavší, než originál).

POZOR!!! Sušenky musí ještě v troubě zůstat za dotek poloměkké, vychladnutím pak rychle ztuhnou (takže nepřepéci!). Vyndejte plech z trouby a sušenky na něm nechte tak 5 minut zchladnout (a ztuhnout), než je přendáte jinam. Zcela vychladlé pak uložte do uzavřené nádoby.

Je libo sušenku?

DOBROU CHUŤ!